Karel se Soňou opustili pohodlí velkého domu v nedalekém Liberci a postavili si nový na samotě, na úbočí Ještědu. "Městské bydlení nám nevyhovovalo z řady důvodů, a tak jsme je přenechali dětem," svěřil se Karel, mimo jiné zdatný technik. A prozradil, že se v mnohém podřídil manželce, úspěšné právničce, která z důvodu značného pracovního nasazení stále dojíždí denně dolů do města. Nicméně především díky ní zahrada dnes vyhlíží tak, že se v ní člověku zatají dech.
Rozpadlá usedlost s vlastní kapličkou
Místo nevolili náhodně, znali je dobře díky svým početným výletům do přírody. Když se tu začali rozhlížet víc se záměrem něco koupit, narazili na usedlost na prodej. "Sice neobyvatelná, ale za vysokou cenu. Proto jsme odtud vycouvali," dozvídáme se z dalšího vyprávění. Jenže následující zimu střecha zpustlého stavení neunesla tíhu sněhu, což v konečném důsledku požadovanou cenu snížilo.
Romantika s kapličkou |
Neváhali ani chvilku a nemovitost koupili i se zmiňovanou kapličkou, rovněž v zuboženém stavu. Naštěstí nebyla zapsaná v katastru a navíc nespadá do kategorie památek, takže ji noví majitelé mohli zrenovovat bez zásahu úřadů. Nutno jim přidat ke cti, že se toho zhostili s velikým citem.
"Od starousedlíků jsme se pak dozvěděli, že na její stavbu se složili místní obyvatelé někdy na začátku 20. století. Dokládá to mimo jiné letopočet 1912 na zvonu, který je uvnitř zavěšený," vysvětluje pan Karel. "A protože kaplička byla vždycky volně přístupná, rádi na požádání každého zájemce o prohlídku dovnitř pustíme, byť je dnes pozemek oplocený."
Nesrovnatelně větší stavební martyrium však zažili při stavbě svého nového obydlí, jež vyrostlo na místě původní usedlosti. Vše svěřili firmě, ale její přístup byl natolik neprofesionální, že jediným řešením byla výpověď a raději už si vše řídili sami.
"V první řadě jsme zvolili dům, který zapadne nenápadně do okolí a nebude v krajině rušit. Což se podařilo, protože ze silnice nad ním ho nezaregistrujete. I u architekta pak vzbudil údiv náš požadavek na obklad břidlicí místo venkovní fasády. Ale nakonec uznal, že to bylo dobré rozhodnutí. Mimo jiné proto, že v zimě se tu mohou přes noc navát až dva metry sněhu, takže máme s manželkou ráno co dělat, abychom se vůbec dostali ven a do zaměstnání."
Momentálně žádné grilování, teď majitelé cestují
Pro zahradní úpravy se rozhodli až po úplném dokončení domu. Zradily je ovšem půdní poměry, protože o půdě zde nemohla být vůbec řeč. "Okolí připomínalo spíše suťoviště, ze kterého déšť spláchl vše, co jsme sem navezli," vzpomíná domácí pán. O pomoc tedy požádali zahradníka Jiřího Pevného z Liberce, na kterého dostali doporučení.
Aby zabránili dalšímu splavování drahocenné zeminy, navrhl jim v první řadě pokládku kokosových rohoží na obnažené podloží. Dále doporučil přestavbu některých zídek a především se na popud paní Soni pustil do zakládání vřesovišť s výsadbami okrasných dřevin i trvalek před domem i vzadu, kde přibyla prosklená přístavba s bazénem.
"Do takové zahrady bych se původně vůbec nepouštěl," přiznává dnes Karel. "Ale je to záliba mojí ženy a jsem v tomto směru pouze pracovní síla, která má na starosti údržbu," směje se. Pečuje dokonce i o květnatou louku, kterou ve svazích pod domem a kolem kapličky založili rovněž na popud uvedeného zahradníka.
"Sekat se totiž musí maximálně 2x za sezonu, což je další významný příspěvek k bezúdržbovému konceptu celé zahrady," vysvětluje zasvěceně náš průvodce. "Navíc se takové louka nádherně proměňuje a v průběhu každého letního měsíce v ní kvete vždy něco jiného."
Naší pozornosti samozřejmě neuniklo, že u domu chybí gril či obyčejné ohniště. Což domácí pán ochotně vysvětlil: "Období grilování máme už dávno za sebou. Místo toho se s manželkou co chvíli vydáváme na cesty po světě a patřičně si to užíváme. Ale kdo ví, možná tady jednou opět dojde na nějakou tu grilovačku."
Tuto a další zajímavé zahrady najdete v aktuálním červencovém čísle měsíčníku Knihovnička zahrada.
