Výsledky studie Zahrádkaření v generační perspektivě nejenže dokládají přetrvávající oblibu tohoto hobby napříč generacemi. „Potvrzují i stále poměrně vysokou míru soběstačnosti domácností v ovoci a zelenině, což lze vnímat jako jeden z dílků skládačky odolné společnosti. Zahrádkaření může mít pozitivní zdravotní dopady díky dostupnější zdravé stravě a častější konzumaci ovoce a zeleniny. Je navíc spojené s pravidelnými aktivitami v zeleni, a to nejen na zahradě,“ uvedl autor studie, sociolog Jan Vávra ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i. (tedy veřejné výzkumné instituce).
Bez nadsázky lze pode výsledků studie říci, že péče o zahradu je celonárodní aktivita. V nejmladší věkové skupině (25–44 let) se této činnosti věnuje 53 % lidí, ve skupině středního věku (45–64 let) je to 60 % a v té nejstarší, tedy 65+ je to 65 %, což není zdaleka málo.
Otestujte se ZDE ve znalostech o pěstování zeleniny |
Nejčastější motivací je, že se jedná o aktivitu, která člověka prostě baví a bere tedy péči o zahradu či zahrádku jako koníčka. Hned v závěsu je ovšem důvod ještě pádnější – možnost získat čerstvé a zdravé potraviny. „Úspora financí patří mezi relativně četné důvody k zahrádkaření, nejvíce u nejmladší generace. Ta spolu se střední generací vychází s příjmy hůře než nejstarší generace,“ poznamenal k tomu autor studie. A dodal, že bez ohledu na věk je ze studie zřejmé, že zahrádkáři vycházejí s příjmy o něco lépe než ti, kteří se této činnosti nevěnují.
Zahradu v kolonii z 50. let proměnili v živoucí organismus u Zaječího potoka |
Jaká jsou hlavní zjištění studie?
- Zahrádkaření se věnuje více než polovina české populace. S rostoucím věkem roste podíl domácností, které zahrádkaří.
- Přibližně čtvrtina ovoce a zeleniny, zkonzumované v těchto domácnostech, pochází z vlastní produkce. Pěstitelé z nejstarší generace vykazují mírně vyšší míru soběstačnosti.
- Zahrádkáři se častěji věnují venkovním aktivitám nejen na zahradě, ale i v parku a volné přírodě než nezahrádkáři. Různé venkovní aktivity jsou komplementární, účast v jedné posiluje pravděpodobnost účasti v druhé. S rostoucím věkem výrazně roste frekvence pobytu na zahradě.
- S rostoucím věkem se zhoršuje subjektivně vnímané zdraví. U střední a starší generace zahrádkáři hodnotí své zdraví lépe než nezahrádkáři.
- Nejdůležitějšími motivacemi k pěstování jsou: zahrádkaření jako koníček a zdroj čerstvých a zdravých potravin. Následuje úspora peněz, důležitá zejména pro nejmladší generaci zahrádkářů. Ostatní motivace jsou mnohem méně důležité.
- S rostoucím věkem respondenti lépe vycházejí se svými příjmy. Zahrádkáři vycházejí s příjmy lépe než nezahrádkáři ve všech věkových skupinách. Mezi mladými domácnostmi, které jsou nejčastěji ohroženy potravinovou chudobou, je nejnižší podíl zahrádkářů.
Zahrádkaření má tedy – navíc jako „celonárodní“ aktivita“ – prokazatelně pozitivní zdravotní i sociální kontext. Není tedy divu, že z tohoto pohledu výzkumníci dokonce doporučují, aby se domácí pěstování potravin stalo součástí celostátních, regionálních i obecních koncepcí a strategií v potravinové politice, veřejném zdraví, environmentálních oblastech i územním plánování.
Babičky ze zahrady nedělaly vědu. Pěstovaly podle tradic a zdravého rozumu |
