Žížaly se hodí nejen jako návnada na ryby, ale i jako odpadkový koš a výrobna živin pro rostliny. Drobní kroužkovci vytvoří z kuchyňských zbytků kvalitní humus, který trumfne všechna chemická hnojiva. Přírodní výživu zvládnete vyrobit na balkoně nebo na chodbě.
Za tři měsíce máte tekuté hnojivo i humus
Žížaly můžete chovat nejen v klasickém zahradním kompostu, ale i v panelákovém bytě. Rozkladem vzniklý humus totiž využijí jak zahrádkáři, tak i pěstitelé pokojových rostlin. Kromě pevného hnojiva vyrobí žížaly také tekutou výživu pro květiny. Přebytečnou vodou, která vyteče z kompostu, nařeďte s vodou v poměru 1:1 a máte výživné hnojivo pro pokojovky, muškáty nebo jahody.
Na 30litrovou bedýnku budete potřebovat asi 20-300 žížal podle toho, zda si vyberete menší žížaly hnojní, nebo větší kalifornské. Volíte i podle toho, jak je budete používat. Podle chovatelů humus vyrábějí oba druhy stejně, na větší ale lépe berou sumci, na menší kapříci.
jak vyrobit panelákovou „žížalí farmu“1) Vyvrtejte pár větších otvorů do dna vyšší plastové bedýnky. Do víka, kterým pak bednu přiklopíte, udělejte spoustu drobných dírek. 2) Bednu vyplňte netkanou textilií a nasypte do ní asi třícentimetrovou drenážní vrstvu například z kamínků nebo keramzitu. 3) Přidejte silnou vrstvu čisté kvalitní zeminy (nejlépe humusu). 4) Proložte natrhaným a navlhčeným kartonem, opět posypte substrátem a nahoru přiložte netkanou textilii. 5) Bedýnku postavte do misky, kam bude odtékat přebytečná voda. Nakonec přiklopte proděravělým víkem - žížaly „neutečou“, zároveň ale dovnitř bedny proudí vzduch. |
Žížaly potřebují tmu a vlhko. Pouhým dotykem ruky poznáte, jestli žijí v ideálních podmínkách. Substrát příjemně hřeje a po stisku zeminy v dlani z něj vyteče několik kapek. Když se bude žížalám dařit, vyrobí vám za tři nebo čtyři měsíce humus (poznáte ho podle černé barvy a jemné konzistence). Žížaly vydrží teploty od nuly do třiceti stupňů Celsia. Pokud je chováte na balkoně, v zimě a v parných vedrech přemístěte kompost do kuchyně nebo na chodbu.
Co patří a nepatří do žížalího menu
„Vysledovat potřebu krmení není nic složitého. Vždy ale musí být vrstva potravy ve dvojím stadiu - vrstva, která nahnívá a žížaly ji konzumují, a vrstva přípravy nad tím,“ popisuje Jiří Tomášek, který prodává žížaly a jiné návnady ve svém e-shopu.
Jednou za dva dny zkontrolujte, jak žížaly stíhají zpracovávat, a podle toho přidávejte potravu. Nemusíte se bát, že se z desítek žížal vyklubou stovky. „Nepřemnoží se, délka jejich vývojového cyklu je řádově v měsících,“ dodává Martin Hora, který se zabývá chovem a distribucí žížal.
Pilní kroužkovci se rychle vrhnou na bio odpad, který vám zbyl v kuchyni. Zpracují slupky od zeleniny a ovoce, ovesné vločky, luštěniny, zbytky chleba nebo sáčky s čajem. I „panelákové“ žížalky zvládnou malou dávku zahradního odpadu, poradí si s listím nebo hoblinami (ty se také dají přidat do základního chovného substrátu). Růžoví drobečkové rozloží posekanou trávu, nechte ji ale před přidáním do kompostu vychladnout.
Dále žížalkám chutnají papírové ubrousky, toaletní papír (pochopitelně nepoužitý), karton či lepenka. Předem je můžete porosit vodou z rozprašovače, zvláště silnější vrstvy papíru se rychleji rozloží.
Někteří chovatelé krmí žížaly i lógrem nebo porosenými novinami, jiným se ale kávové sedliny a tiskařská čerň neosvědčila. Shodují se ale, že se pro žížaly rozhodně nehodí citrusové plody, maso, mléčné výrobky nebo cokoliv mastného. Tyto potraviny žížaly zahubí. Když tento experiment přece jen přežijí, trvá rozkládání déle a doprovází ho nepříjemný zápach.
Co s vystresovanou žížalou?
Pro chov se hodí žížaly hnojní (Eisenia fetida), žížaly kalifornské (Eisenia andrei či Eisenia foetida) nebo evropské dešťovky (Dendrobaena veneta). Klasické dešťovky, které najdete v zemině, jsou zvyklé na jiné podmínky, než jim můžete poskytnout v domácí „farmě“. Za kus hnojní žížaly zaplatíte přibližně padesátník až korunu, za dendrobaenu dvě koruny a za kalifornskou ještě o korunu více.
Žížalky koupíte v e-shopech chovatelů nebo v rybářských potřebách. Než je přendáte do připraveného kompostu, nedivte se, když budou vypadat trochu mdle.
„Po příjezdu mohou být žížaly vystresované. Mohou ztratit až 10 procent tělesné hmotnosti vlivem stresu a dehydratace, ovšem rychle se zotaví,“ vysvětluje Hora. Žížaly jednoduše položte na kompost a počkejte, až zalezou. Rychleji se zabydlí, když na ně posvítíte - nesnesou světlo a raději se honem zavrtají do kompostu.
