„Obyvatelé se perfektně shodli na tom, co od zahrady chtějí. Byl to především charakter blízký přírodě, snadná údržba, prostor pro děti a setkávání. Dokonce se nebáli ani koupacího jezera, které je na realizaci jedním z nejnáročnějších prvků,“ popsal zahradní designer Ferdinand Leffler projekt, nad nímž se se zahradní architektkou Jankou Bielikovou a realizátorem Alešem Kurzem sešli již v šestém díle pořadu Tři v zahradě.
Všichni tři byli velmi nadšení ze spolupráce obyvatel domu i zahrady, kteří si řadu věcí kolektivně vymyslely. A moc pěkně. Zároveň byli schopni uznat, že řadu věcí si představovali a řešili dost amatérsky, takže byli za odbornou spolupráci moc rádi. I proto, že měli omezený rozpočet. Čtyři rodiny s dětmi, které zahradu společně užívají, daly na vyřešení předzahrádky, nejprudšího místa svahu a doladění přírodního jezera dohromady 100 tisíc korun. A výrazně tedy sami přiložili ruku k dílu, protože zahrada ve svahu se vám sice odmění výhledy, ovšem zaplatíte za to těžkou fyzickou prací.
Zahrada ve svahu, s přírodním jezerem |
V nejvyšší části pozemku, kam je nutno od prvorepublikové vily vystoupat, je přírodní jezero, které nebylo tak úplně dokončené. U břehů koukala ven nevzhledná folie, chybělo jakékoliv místo k odpočinku či usednutí. Přitom je právě odtud nejkrásnější výhled.
Specifika zahrady ve svahu, kterou navíc využívá hned několik rodin, Ferdinand Leffler v pořadu mj. vysvětlil na příkladu zahrady u bytového domu na pražských Petřinách:
Odborný tým povolal ke spolupráci specialistu na přírodní jezera Michala Šperlinga, a ten si hned věděl rady. Folii skryly pečlivě narovnané kameny, a do pobřežní části se přidalo pár tun štěrku, který otcové od rodin do svahu sami vlastnoručně vyvozili. Pokud máte přírodní jezírko a řešíte něco podobného, jako je nevzhledně vyčuhující jezírková folie, určitě se na tento díl podívejte v repríze, případně v iVysílání České televize.
Štěrk v pobřežní části pak rodiny společnými silami osadili zhruba třemi sty pobřežních rostlinami v dvaceti druzích. Čas ukáže, kterým se bude nejlépe dařit. No, a jezero získalo i dřevěné molo, ze něhož se teď nejen krásně skáče do vody, ale odkud se také úžasně hledí do krajiny.
Není záhon jako záhon. A péče o stromy
U zahrady v svahu si stále musíte říkat, že máte něco výjimečného – svažitý pozemek má prostě přednosti, které rovina postrádá – nicméně člověk se na ní nadře jako kůň. V tomto případě bylo velmi obtížné i sekání trávy, proto trávník ve spodní, hodně svažité části – navazující na stříšku dřevníku – nahradil smíšený trvalkový záhon. Janka Bieliková pro něj vybírala jednotlivé rostliny velmi pečlivě, a už letos – vlastně touto dobou – by mohl pomalu začít hrát barvami a strukturami a podtrhnout přírodní charakter zahrady za domem. Tady všechny čtyři rodiny žijí nejvíc, může být tedy rozvolněnější.
Letos v létě už by předzahrádka mohla takto krásně zahrát tlumenými barvami.
To předzahrádka, to je jiná káva. Ta dostala od Janky Bielikové do vínku kompaktní výsadby trvalek, aby ladily k prvorepublikové vile – tedy o něco formálnější, aby podpořily architekturu domu. A „nedělaly domu ostudu“, jak si přály maminky. Hortenzie latnaté a ořechokřídlec doplnila trvalkami.
Ale Kurz poradil, jak ošetřit kořeny i korunu starého ořešáku.
Aleš Kurz pak pomohl s ošetřením místa, respektive stromu, pod nímž rodiny s dětmi tráví v létě jednoznačně nejvíce času. A to je stín pod korunou starého ořešáku. Aleš Kurz jim vysvětlil, že intenzivním sešlapáváním půdy pod stromem trpí jeho kořeny a doporučil pod něj navézt dostatečnou vrstvu dřevěné štěpky. Pak tu ořešák ve zdraví může soužít s lidmi dalších sto let. A také strom zbavil suchých větví, které by mohly obyvatele zahrady ohrozit, pokud by se jim zachtělo spadnout dolů.
U řeky, s dětmi a zvířectvem po boku, vybudovali za léto zahradu jako sen |
