Organizace PRO-BIO Liga, Hnutí Duha a Bio-info.cz chtějí usnadnit dostupnost místních a čerstvých bioproduktů formou takzvaných bedýnek (viz článek o tomto systému prodeje zeleniny). Cílem je navázat spojení mezi českými biofarmáři a spotřebiteli. Adresář bedýnkových systémů a Bioklubů působících v České republice by měl být hotový do poloviny dubna.
Bedýnkáři, kteří chtějí být v adresáři registrováni, mají do konce března možnost vyplnit například na webu Bio-info.cz v rubrice Zprávy podrobnosti o své nabídce. Do poloviny dubna bude adresář "Kam pro bedýnky" vydán v elektronické formě a bude dostupný všem zájemcům na internetových stránkách Bio-info.cz, Hnutí Duha a Biospotrebitel.cz.
Zájemci o odběr si pak v adresáři jednoduše vyhledají možného dodavatele z okolí svého bydliště, údaje o jeho sortimentu, kontakt a další potřebné informace. "Momentálně evidujeme 27 bedýnkových systémů a 15 bioklubů," řekl Tom Václavík z agentury Green marketing, která v Česku propaguje biopotraviny a ekologické zemědělství.
Do úterka dosud elektronický dotazník vyplnilo, a tím se do připraveného adresáře přihlásilo, 16 subjektů. Podle Václavíka se tvůrci adresáře neomezují pouze na bioproducenty, ale chtějí podchytit jakoukoliv místní či regionální aktivitu.
Odběr bedýnek si obvykle organizují sami zájemci. Skupina spotřebitelů se dohodne s místním pěstitelem, který jim většinou v pravidelných intervalech dodává své výpěstky na odběrové místo. Ve stanovenou dobu si tam mohou svou "bedýnku" vyzvednout. Dodávka se zpravidla platí předem a obsah balíčku může být do jisté míry překvapením. Farmář jej upravuje podle toho, co se právě urodilo.
Prodej zeleniny či ovoce s využitím bedýnek se v posledních letech v Evropě rychle rozšiřuje a dnes jej provozují stovky farmářů a obchodníků zejména ve Velké Británii, ale také v Německu či Rakousku. V Česku naopak lidé výhody tohoto způsobu prodeje teprve objevují.
Zájem farmářů o přímý prodej jejich produkce v poslední době roste. Kromě prodeje výpěstků přímo ze dvora (viz článek o databázi farmářů, kteří nabízejí produkty ze dvora) se rozšiřuje například síť automatů na prodej čerstvého mléka (viz článek o mléčných automatech). Těch jsou v zemi již desítky a další přibývají.
Nově začínají vznikat také takzvaná farmářská tržiště, obyvatelé velkých měst si na nich mohou koupit čerstvé potraviny či květiny přímo od farmářů či výrobců (viz článek o chystaných pražských tržištích). Ve všech zmíněných případech dostávají zemědělci za své výrobky lépe zaplaceno. Nemusejí se totiž dělit o marži s obchodníky, jejichž podíl na konečné ceně výrobků se podle zemědělců stále zvětšuje.
Spotřebitelé pak v neobvyklých způsobech prodeje hledají alternativu k supermarketům, jejichž nabídka čelí kritice některých zákazníků kvůli své kvalitě či čerstvosti.
