Po kůrovci je tu nová hrozby pro české lesy. Houba kloubnatka smrková přitom ohrožuje hlavně smrk pichlavý, strom, který byl před mnoha lety vysazován právě proto, aby napravil kůrovcovou kalamitu.
Houbu napadající rašící pupeny některých jehličnanů vědci poprvé popsali před sto lety. Když ale její řádění v Krušných horách letos v létě mapovali odborníci Lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, zjistili, že ne všechny dřívější údaje na ni "sedí". Například zdaleka nepreferuje jen vlhká stanoviště. Porosty nepůvodního smrku pichlavého napadá plošně a zcela nekompromisně.
Kloubnatka ale neútočí jen na vzrostlé smrky pichlavé. Svoji zkušenost s ní mají i ve školkách vánočních stromků, kde se klidně kromě smrků pustí i do jedliček, takže na těchto plantážích dokáže způsobit značné ztráty. Na malé ploše je možné infekční materiál zlikvidovat a použít fungicidní přípravky bránící novému napadení. Současné rozšíření v Krušných horách je ale mnohem hrozivější. Tam živoří hektary napadených lesních porostů a ošetření fungicidy nepřipadá v úvahu.
zákeřná kloubnatka
|
Kloubnatka smrková (Gemmamyces piceae) je vřeckovýtrusá houba, řazená do řádu Pleosporales, čeledi Cucurbitariaceae. Jak bylo popsáno už před sto lety, k infekci pupenů jehličnanů kloubnatkou dochází během vegetačního období. Od konce jara, respektive počátku léta se pak napadené odumřelé pupeny, nezřídka zdeformované a jakoby "vykloubené" při pokusu o vyrašení, pokrývají černou tuhou krustou, tzv. bazálním stromatem. Z té vyrůstají jednotlivé drobné kulovité plodničky o průměru 1 až 2 mm). V plodničkách se během léta tvoří bezbarvé provazcovité konidie (velikosti až 300 x 8 μm), krátce poté může dojít i k tvorbě vřeckatých plodniček s elipsoidními, tmavě hnědě zbarvenými výtrusy (velikosti až 50 x 15 μm). Oba typy výtrusů jsou schopny infikovat výhony s právě se utvářejícími novými pupeny. Při několik let opakované silné infekci mohou být napadeny i všechny pupeny, na což strom reaguje rašením "spících" pupenů (to jsou jakési náhradní pupeny, které se zakládají a odpočívají pod povrchem půdy i řadu let a raší v případě masivního poškození asilimlačního aparátu dřeviny např. mrazem, žírem apod.), které bývají následně rovněž infikovány. Pak strom přestává rašit, neobnovuje asimilační aparát a během několika let odumírá. Výzkum kloubnatky v podstatě začíná
Když byly po imisní kalamitě před 30 lety zalesňovány Krušné hory, vysazoval se víceméně jen nepůvodní smrk pichlavý, sem tam bříza. Smrk pichlavý byl tehdy dovezen ze Severní Ameriky proto, že lépe odolává zplodinám. Má totiž povoskované jehličí, přes které se imisní zplodiny z ovzduší jen těžko dostávají do těla stromu. Tehdy se ovšem nepočítalo s tím, že na tento zdánlivě odolný strom masivně zaútočí právě kloubnatka smrková.
Současný kalamitní stav v Krušných horách - čtěte Smrky v Krušných horách zabíjí nebezpečná houba - začali letos v létě zkoumat odborníci Lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti na lesních správách Litvínov a Klášterec nad Ohří. "Výzkum se prakticky teprve rozbíhá, ještě se pořádně neví, s kým máme tu čest, ale šetření ukázalo, že praxe se v mnoha aspektech odlišuje od údajů uváděných v literatuře," prozrazuje první výsledky Vítězslava Pešková, která se výzkumu kloubnatky intenzivně věnuje spolu s Františkem Soukupem. "Z našich šetření nevyplynulo, které faktory aktivizaci této houby a následnou kalamitu zapříčinily, nelze však předpokládat, že by v dohledné době mohlo v Krušných horách dojít k výraznému samovolnému zlepšování," uvádějí oba specialisté.
Kromě Krušných hor, kde už lesníci přijali určitá opatření a dělají vše pro obnovu lesních porostů, se kloubnatka smrková v omezené míře (zatím) objevuje i v Orlických a Jizerských horách. I tam byl totiž k zalesnění kalamitních imisních holin v poměrně velkém rozsahu použit smrk pichlavý. Pracovníkům Lesní ochranné služby se ji podařilo nalézt na smrku pichlavém i na Králickém Sněžníku a v Moravskoslezských Beskydech v oblasti Lysé hory.
Co už výzkum ukázal
Zatím nelze jednoznačně říci, že by kloubnatka výrazně preferovala vlhká stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí, i když jí samozřejmě vyhovují více. Při masivním plošném napadení jsou ale rozdíly mezi vlhčími a suššími lesními lokalitami minimální.
Nedá se ani říci, že by kloubnatka výrazněji upřednostňovala lokality dle nadmořské výšky, expozice či stáří dřeviny. "V Krušných horách jsme prakticky žádné rozdíly nepozorovali ani v napadení smrků pichlavých řádně pěstovaných v rozvolněných sponech či naopak v přehoustlých, pěstebně zanedbaných porostech," uvádějí Soukup s Peškovou.
Už je ale jasné, že kloubnatka si nejvíce pochutnává právě na smrku pichlavém (Picea pungens), přeneseném do Evropy ze Severní Ameriky. Pokud ale roste v blízkosti těchto silně napadených stromů domácí smrk ztepilý (Picea abies), napadne kloubnatka maximálně pár jeho větviček a rozhodně ho neohrožuje na životě. Masivně napadený smrk pichlavý ovšem do 2 až 3 let umírá a není mu pomoci. V Krušných horách je houba podobně agresivní vůči smrku sivému (Picea glauca). Na exotickém smrku omorika (Picea omorica) nebo smrku černém (Picea mariana) výzkumníci žádné známky napadení nenašli.
Jaká existují opatření
Odborníci radí počítat s tím, že napadené smrky pichlavé, které už neraší, bude třeba do dvou do tří let nahradit novými dřevinami. "Při výsadbě je žádoucí kombinovat více druhů dřevin a nevytvářet monokulturní porosty. Přirozenější i odolnější jsou lesy smíšené. A hlavně se není třeba bát vysazování původního smrku ztepilého, protože se v praxi jednoznačně ukázalo, že tyto stromy vykazují značnou odolnost vůči napadení kloubnatkou i tehdy, když jsou v přímém kontaktu s již velmi silně poškozenými smrky pichlavými s odumřelými větvemi a s odumřelými napadenými pupeny," vypočítává Pešková.
