Někdo seká trávu kosou celý život, ale někteří ji teprve objevují, ať už z nostalgie po starých časech, nebo z touhy ušetřit.
Kosa se skládá z kosištěte s berličkami, za ty ji při sekání držíte. "A kosu drží přichycenou na kosištěti kosiřík a záhvozda," ukazuje na kameru zkušený truhlář, včelař i sekáč v jedné osobě z malebné vesnice nedaleko Mníšku.
Pánská a dámská kosa se pak podle něj liší jen velikostí. Ta dámská má jednoduše kratší kosiště a berličky na držení jsou blíž u sebe. A pak také záleží, odkud kosa pochází, krajově se liší v detailech. "Rusandy ty jsou tvrdý, useknou i stromek, ani nevíte. Já mám radši jugoslávku, co mám po dědovi," ukazuje nám své s láskou opečovávané kosy.
Jak kosu správně nabrousit a jak sekat?
"Pokud sekáte měkkou trávu, nepotřebujete brousit tak často, jako kdybyste sekali třeba kopřivy. Ideální je, když tráva není tvrdá a sekáte za rosy. Jakmile je tráva přeschlá, jde to špatně," dělí se o praktické zkušenosti pan Čermák.
Hlavně podle něj musíte kosu brousit s citem, brouskem po ní moc "nešmejkat". "Sekáním se ostří vlastně ohýbá a vy ho brouskem rovnáte zpátky do správného směru a do roviny," říká, o co při broušení kosy jde. A rovnou vysvětluje, že úhel nastavení kosy se řídí výškou člověka. Podle potřeby se tedy kosiřík podkládá například kouskem kůže.
Kosa totiž při sekání nesmí mířit do země. "A nesmíte sekat špičkou, ale patkou, to je celý umění," uzavírá dlouholetý sekáč. Podle něj na sekání celkem není co popisovat, protože každý si tu svoji techniku stejně musí najít sám.
Základem je mírně rozkročený postoj a nehrbit se, neohýbat a kosu lehce táhnout po zemi celým tělem, čistě rukama se to utáhnout nedá. "Jak přesně? Vždyť říkám, na to si musí přijít každý sám," usmívá se pan Čermák s tím, že pohyb kosy musí být plynulý a nesmí za ní zůstávat stát tráva.
Stejně triviální je podle něj fakt, že se seká z pravé strany na levou, a z kopce dolů, aby se tráva rovnou pěkně pokládala. "Dobré je také sekat po větru, ten vám pomůže trávu česat a děláte pěkné řádky," doplňuje sekáč. Po každém sekání pak prostě kosu očistíte od trávy a pověsíte na bezpečné místo, ideálně pod střechu a do stínu.
Jednou za čas pak kosa potřebuje také naklepat, což už každý neumí. V tu chvíli musíte kosu z kosištěte sundat a její ostří trpělivě na speciální stoličce kousek po kousku naklepávat, abyste ho 'vytáhli do slabýho'.
Je to vlastně takové hrubé broušení a současně umění, které se předávalo z otce na syna a krajově se dodnes může lišit."Nesmíte do toho moc mlátit, jinak to popraská a ostří se začne trhat," vysvětluje sekáč trpělivě za monotónního zvuku naklepávané kosy.
Pokud vás sekání kosou také láká, zkuste si najít někoho podobně zkušeného, určitě vám svoje zkušenosti také rád předá. Vzít alespoň čas od času kosu do ruky a něco s ní posekat, to má totiž svoje nesmírné kouzlo.
