zavřít
1 / 22
náhledy
Některé rostliny nám dokážou během jediné sezony předvést koloběh života od klíčení semínka, růst, kvetení, tvorbu a zrání plodů až po zánik. Třeba obyčejné rajče. Aby se v konkurenci prosadily, volí květiny, stromy i keře nejrůznější fascinující strategie, jak předvedou 17. května v Botanické zahradě Na Slupi odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy během Dne fascinace rostlinami.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Například efektní květy strelitzie královské (Strelitzia reginae) z předchozího i tohoto snímku jsou pro svůj zvláštní vzhled oblíbené v květinových vazbách. Tyto exotické květy se ale vyvinuly proto, aby přitahovaly pozornost někoho úplně jiného, než je člověk. Strelitzie rostou v Jižní Africe a jejich opylovačem jsou ptáci strdimilové, kteří se živí nektarem rostlin. Oranžová část květu slouží k tomu, aby už z dálky přitáhla pozornost ptáčka. Modrá část květu funguje jako bidýlko, na kterém strdimil přistane. Na bázi modré části květu je připravený nektar, kterého se strdimil rád napije. Jak u toho popochází na modrém bidýlku, nožičkama svírá jeho okraje. Tím se modrá část květu rozevře a odkryje prašníky s pylem, který se ptáčkovi nalepí na nožičky. Takto pak pyl transportuje na další květy.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Také Protea eximia, rostlina z kapské oblasti Jihoafrické republiky, má ptačího opylovače. Je jím cukernatka kapská (Promerops cafer). Pro rostliny opylované ptáky bývají typické málo vonné květy s větším množstvím řidšího nektaru a s červenou až oranžovou barvou. Červeným zbarvením se květy stávají méně nápadnými pro včely, které červenou vůbec nevidí. To je v některých případech pro rostlinu dobře. Pokud má pohlavní orgány nastavené tak, aby ji opylil pták, včela do květu správně nepasuje a mohla by vypít netar, aniž by došlo k opylení květu.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Ve střední Evropě nemáme ptačí opylovače, a proto jsou tu červené květy vzácné. Výjimkou jsou krásně červené vlčí máky (Papaver rhoeas). Ty jsou u nás opylované včelami, které si do květů chodí nasbírat pyl. Makové květy včely bez problému najdou, protože nemají jen čistě červenou barvu, ale také barvu ultrafialovou. Tu zase nevidíme my lidé, ale včely ji vnímají. V jižní Evropě nejsou vlčí máky na včelách závislé – opylují je tam brouci z příbuzenstva vrubounů, kteří červenou část spektra vidí. V těchto oblastech rostou běžně i máky čistě červené, bez ultrafialové barvy.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Azalky a rododendrony (Rhododendron) našly hezký způsob, jak se nechat opylit jen tím správným typem opylovače. Jejich prašníky mají tvar trubičky s otvorem na vrchu. Aby se z nich pyl uvolnil, musí je hmyz rozvibrovat.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Rozvibrovat květ rododendronu a pyl z něj uvolnit, to zvládnou jen čmeláci svým hlubokým bzukotem. Stejný systém opylování bzučením se vyvinul také u lilkovitých rostlin, včetně rajčete a našeho domácího lilku potměchuti.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
S opylovači je to někdy těžké. Takový kostival lékařský (Symphytum officinale) si vyvinul zvláštní trubicovité výrůstky, které brání přístup do květu před nevhodnými opylovači. Správně ho dokáží opylit jen druhy s dlouhým sosákem, který skrz výrůstky prostrčí až k nektaru. Ale hmyz je vynalézavý a sladká odměna v květech je lákavá. Některé druhy včel a čmeláků prostě spodní část květu prokousnou a napijí se neoficiální cestou, aniž by kostival opylili. Říká se jim zloději nektaru. Kostival ale nezoufá. Když jeho květ navštíví zloděj, brzy květu odpadne celá koruna i s přirostlými prašníky, které při té příležitosti sjedou podél blizny, a květ se tak samoopylí. Je to sice méně výhodné než sprášení cizí rostlinou, ale aspoň něco.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Rozložený květ kostivalu lékařského
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
S některými rostlinami to mají naopak těžké jejich opylovači. Jihoafrická Gorteria diffusa má na některých korunních lístcích umně rozmístěné vystouplé černé fleky, takže vypadá, jako by na ní seděli brouci. Samečkům místních dlouhososek tyto skvrny připomínají samičku. Když sameček přiletí a marně se snaží se skvrnou pářit, rostlinu u toho svými pohyby opylí.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Některé orchideje umí podobný trik jako gorterie. My se ale podíváme na tropické orchideje rodu Paphiopedilum, které hmyz klamou ještě trochu jinak. Lidé si je často pletou s masožravkami, protože mají na květu velký lapací spodní pysk. Tyto květy lákají hmyz na příslib sladkého nektaru, který v nich ale ve skutečnosti připravený není. Když hmyz přistane na připravenou plošinku uprostřed květu, sklouzne z ní rovnou do pysku, který je plný tuhých chlupů. Proti jejich směru se nedá lézt, a tak se hmyz pustí jedinou možnou cestičkou ven, která vede nejprve kolem blizny, a teprve potom kolem prašníků s pylem. Díky tomu se nestane, že by hmyz květ opylil jeho vlastním pylem.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Trochu podobně to má náš podražec křovištní (Aristolochia clematitis). Hmyz leze do květu úzkou trubičkou plnou tuhých chlupů. Dostane se až do komůrky s velkou okrouhlou bliznou, která má vespod schované prašníky. K blizně ho rostlina naviguje pomocí světla, které dovnitř proniká průsvitným okýnkem na spodu květu. Když hmyz úspěšně přenese pyl na bliznu, blizna změní tvar. Tím se protrhnou prašníky a popráší vše v komůrce pylem, v čele s přítomným opylovačem. Zároveň s tím začnou měknout chlupy v květní trubce a vypustí opylovače ven.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Průsvitné okénko na spodu květu podražce křovištního, které pobízí hmyz dál do jeho hloubi.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Průřez květem podražce křovištního
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
A máme tu ještě jednu červenokvětou rostlinu. Ovláčeň velkohlavá (Brownea grandiceps) je dřevina pocházející z tropů Jižní Ameriky. Uhodnete, kdo ji opyluje? Kdo tipuje ptáky, má samozřejmě pravdu – jejím opylovačem jsou kolibříci. Nás ale budou zajímat hlavně její listy.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Když se podíváte do koruny červeně květoucí ovláčně velkohlavé (Brownea grandiceps) z předchozího snímku, většinou na něm najdete nějakou tu povislou větev s uschlými hnědými listy. Když si je prohlédnete zblízka, zjistíte, že ty listy vůbec nejsou suché, vlastně jsou úplně čerstvoučké. Ty nejmladší listy jsou měkké, křehoučké, prostě k nakousnutí. Aby je zvířata neokousala dřív, než se jim podaří dospět a ztuhnout, chrání je právě jejich nevábný seschlý vzhled.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
I naše rostliny se snaží nebýt okousány. Třemdava bílá (Dictamnus albus) na to jde tak, že má všechny nadzemní orgány poseté speciálními žlázkami tmavě fialové barvy, ve kterých se tvoří jedovaté silice. Ty při při styku s kůží v kombinaci se světlem způsobují nepříjemné dlouho se hojící puchýře. Za slunečného počasí bývá vzduch kolem třemdavy silicemi tak prosycený, že může puchýře způsobit i jen pobyt v její blízkosti. Výpary jsou hořlavé a údajně je možné je dokonce zapálit sirkou.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Podobný trik umí také mnoho druhů rodu blahovičník (Eucalyptus). I jeho listy obsahují jedovaté silice, které jsou zároveň hořlavé. Blahovičník jde ale ještě dál a vysloveně vyvolává požáry. Za slunného dne je nad blahovičníkovým lesem vidět namodralý opar silic, pod stromy je vrstva suchého silicemi impregnovaného listí a z kmenů se loupe hořlavá vnější vrstva borky. Stačí sebemenší jiskra a vše lehne popelem. Blahovičník je na oheň připravený. Brzy po požáru začnou na ohořelých zčernalých stromech rašit nové větve. A co z toho stromy mají? V jejich okolí shoří veškerá rostlinná konkurence a mohou tam pohodlně klíčit malé blahovičníky, které by se v porostu jinak neprosadily.
Autor: Anna Procházková, PřF UK Praha
Rostliny toho prostě umí mnohem více, než většina z nás vůbec tuší. Například vydávat hluk, případně skrývají spoustu zajímavých informací ve svých letokruzích. Pokud vás zajímá co, případně jak vypadá rostlinná fosílie nebo největší semínko, či které přírodní látky působí blahodárně na naše zdraví, v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK v Praze Na Slupi na vás budou v pátek 17. května připraveni odborníci od 9:30 do 16:30 hodin. Vstup na akci je zdarma.
Autor: Petr Jan Juračka, PřF UK Praha
U venkovních stánků v areálu Botanické zahrady v centru Prahy se dozvíte spoustu zajímavostí z rostlinné říše.
Autor: Petr Jan Juračka, PřF UK Praha
Odborníků na svět rostlin se také budete moci na cokoliv zeptat.
Autor: Petr Jan Juračka, PřF UK Praha
Kromě interaktivního programu proběhnou i komentované prohlídky skleníků, jejich kapacita už je ale bohužel naplněna. (Vstup do skleníků možný bude, je ovšem placený jako kdykoliv jindy.)
Autor: Petr Jan Juračka, PřF UK Praha
Pokud byste měli zájem o praktickou ukázku elektronové mikroskopie semen rostlin, předchozí rezervace na stránkách prirodovedci.cz je v tomto případě nezbytná. Světelné mikroskopy (na snímku) budou na stáncích k dispozici kterémukoliv z návštěvníků akce.
Autor: Petr Jan Juračka, PřF UK Praha
