"Dříve běžné polní rostliny jako chrpa nebo hlaváček letní se dnes objevují vzácně. V České republice vyhynulo nejvíce denních motýlů z celé Evropy, za posledních 10 let jsme ztratili 20 procent polního ptactva a početnost zajíců nebo koroptví se pohybuje na pouhých 5–10 procentech předválečné úrovně," řekl jeden z iniciátorů petice Za obnovu zemědělské krajiny Václav Zámečník z České společnosti ornitologické. Kvalita naší krajiny se tak prokazatelně snižuje, přestože do zemědělství proudí nemalé veřejné finanční prostředky. Podle odborníků tak naše současné zemědělství žije na úkor budoucích generací.
Členové petičního výboru (zleva) Ing. Petr Mareš, Ing. Václav Zámečník a doc. Jakub Hruška na středeční tiskové konferenci se senátorem Petrem Šilarem
"Nejen krajina, ale v důsledku i zemědělci doplácí na to, že nemáme dlouhodobou a ucelenou koncepci zemědělské politiky. Čeští zemědělci musí přežít v tvrdém konkurenčním prostředí a tomu odpovídá i způsob jejich hospodaření. Nezastupitelnou úlohou státu ale je, aby zvýhodnil ty zemědělce, kteří prospívají krajině, volně žijícím živočichům a pomáhají uchovat nebo dokonce vylepšit kvalitu půdního fondu," tvrdí senátor Šilar, předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, který iniciativu také podpořil.
Mizí žito, cukrovka, brambory. Kvůli energetickým plodinám
"Naše představa je taková, že deset procent zemědělské krajiny by mělo plnit environmentální, ekologické a ekostabilizační funkce," uvedl Zámečník. Alespoň polovina prostředků z Programu rozvoje venkova by tak měla být určena na ekologická opatření včetně zemědělského hospodaření šetrného k přírodě.
Kukuřičná hrozba"Kukuřice je typickou plodinou dnešního zemědělství, která byla původně jen doplňkovou plodinou, pěstovanou pouze v úrodných nížinách. Až do 50. let se jí pěstovalo zhruba 50 tisíc ha. V posledních letech zaznamenáváme silný nárůst obliby kukuřice, zejména s dotovanou výstavbou bioplynových stanic. Dnes se pěstuje na rozloze 310 tis. ha. Problémem je, že kukuřice je geneticky modifikována tak, aby snesla vyšší dávky pesticidů a herbicidů. Na kukuřičná pole jsou tak aplikovány velmi vysoké dávky těchto agrochemikálií, takže na nich nenajdete nic jiného než hlínu a stonky rostlin. Kukuřice je tak k životnímu prostředí nejméně přátelskou plodinou, která se u nás pěstuje," upozornil docent Hruška. |
"Rozsáhlé polní celky s nevhodným hospodařením zvyšují erozi půdy. Každoročně ztrácíme ornou půdu v hodnotě několika miliard korun a obrovské škody vznikají také obcím při odstraňování následků eroze. Navíc se díky technickým úpravám toků v minulosti z naší krajiny rychle odvádí voda, což má negativní důsledky nejen pro přírodu, ale i pro samotné zemědělské hospodaření," vypočítával Zámečník.
"Negativní roli sehrává také klesající skladba plodin, které čeští zemědělci upřednostňují na svých pozemcích," upozornil Jakub Hruška z Přírodovědecké fakulty UK, předseda stínové rady Národního parku Šumava. Z obilovin mizí zejména žito, které naši předkové pěstovali kvůli výrobě chutného a trvanlivého chleba, a také oves. Nahrazuje je na živiny náročná pšenice, která se s využitím syntetických hnojiv rozšířila z úrodných nížin i do středních poloh. Pokles zaznamenaly i plochy oseté řepou cukrovkou, bramborami nebo pícninami. Naopak dramatický nárůst zaznamenaly plodiny pěstované pro energetické účely jako je řepka olejka nebo kukuřice.
Řepka olejka zaznamenala v posledních letech doslova raketový nárůst osevních ploch. "Až do 2. světové války se řepka téměř nepěstovala a ještě na začátku 70. let tvořila pouhé jedno procento osevní plochy. Hlavním důvodem jejího pěstování byl zejména olej pro potravinářské účely. Po roce 1990 se díky štědré finanční podpoře produkce metylesteru řepkového oleje jako přísady do nafty nastartoval boom této plodiny, která tak v letošním roce dosáhla rekordní výměry 401 tis. ha a na 16 procentech osevní plochy. Přitom ani řepka není díky hustému a vysokému porostu pro většinu živočichů vhodnou plodinou a její nároky na živiny jsou víc než dvojnásobně vyšší, než je tomu u obilovin," uvedl Hruška.
V zemědělství nemůže jít jen o výdělek, půdu nelze nahradit
Podle senátora Šilara je evidentní, že v zemědělství nelze uplatňovat jen tržní mechanismy. "Jsme na rozcestí! Musíme se rozhodnout, zda dalším generacím přenecháme zdevastovanou krajinu s neúrodnou půdou nebo se začneme chovat jako řádní hospodáři ve své vlastní zemi. Jsem přesvědčen, že i mezi zemědělci je většina těch, kteří chtějí hospodařit způsoby šetrnými k okolní přírodě i k půdě samotné. Musíme jim ale vytvořit takové podmínky, aby ohleduplnost k životnímu prostředí zároveň neznamenala ekonomickou sebevraždu," uzavřel Petr Šilar.
Organizátoři petice, vesměs odborníci, proto požadují, aby část dotací ze společné zemědělské politiky byla použita na obnovení a údržbu mezí, teras, pramenišť a mokřadů alespoň na deseti procentech zemědělské půdy. Evropská komise ve svém plánu, o němž se má rozhodovat koncem roku, navrhuje jen sedm procent.
Proto je důležité přesvědčit o oprávněnosti požadavků petice především vyjednavače a úředníky, kteří budou o rozdělování dotací rozhodovat. Senátor Šilar chce pro petici získat také podporu starostů a místních samospráv. Zatím petici podepsaly dva tisíce lidí. Aby mohla být petice projednána na schůzi Senátu, je potřeba do října shromáždit 10 tisíc podpisů,
