Mezitím samozřejmě uběhlo pár let. Klusových rodina, která si pro svůj domov zvolila místo na okraji lesa, se rozrostla na pětičlennou, o psech a drůbeži ani nemluvě. A Tomáš s Tamarou zatoužili po větším propojení domu se zahradou a zahrady s okolím, protože původní hranice mezi oběma pozemky a vodní plocha u domu – přímo navazující na obytnou část nového přízemního domu – tvořily ne úplně chtěnou bariéru.
Tehdy se obrátili na atelier Flera. „Naším úkolem bylo zpřístupnit rodině se třemi dětmi všechna zákoutí pozemku a přirozeně ji propojit s okolní krajinou. Velký terénní val, který vznikl pod jezerem, jsme zpevnili kamennou zídkou, a břeh i prostor pod ní osázeli směsí trvalek,“ popisuje zahradní designer Ferdinand Leffler, který proměnu této zahrady se vzrostlými smrky a starým ovocným sadem svěřil projektantkám Kateřině Svobodové a Soně Petényiové, pro něž to byla velmi cenná zkušenost.
Na lesní zahradě u Tamary a Tomáše Klusových |
„Terén a především již realizované jezírko vůbec nenahrávaly požadavku na propojení, protože mezi oběma zahradami byl val. Val, z něhož Tomáš vykopával dvojdub, protože kmen byl přihrnutý, což by strom nepřežil. Sad, který Klusovi milují, byl za hradbou stromů, co zůstala z původního živého plotu a skoro 2 metry pod úrovní terénu. Proto pak vzniklo několik různých cest kolem jezírka a dubové schody propojující obě zahrady,“ vysvětluje zahradní projektantka Katka. Právě propojující masivní dubové schody zároveň poskytují přehled nad děním v zahradě i sadu.
Výše zmiňovaný terénní val dnes drží v pozoru efektní a funkční kamenná zeď z rohovce z nedalekého lomu Bělice – v jednom místě s nikou pro dvoukmenný doubek zachráněný Tomášem. Právě podél této zdi teď vede pohodlná cesta propojující vstupní a zadní branku, a která člověka dovede až k ohništi. „Zvýraznili jsme tak osu, která už dnes nerozděluje dva původně oddělené sousední pozemky, ale naopak spojuje,“ vysvětluje Ferdinand Leffler.
Nad cestou se z obou straň buď sklánějí nebo tyčí vzrostlé stromy, což této ose a přilehlým místům vtiskuje výjimečnou atmosféru, kde se lze ztratit v prostoru i čase – obklopený záhony trvalek i uklidňující hrou světla a stínu pod větvemi stromů a zurčením vody v jezeře. Přitom míjíte ovocný sad s loukou, který skrývá i Tamařin vysněný skleník, vyvýšené záhony a pěstební políčka. Není divu, že se podle Tomáše řada návštěv cestou od branky ztratí, takže o nich nějaký čas vůbec neví.
Za zachování každého stromu, který už na zahradě byl, bojoval hlavně právě Tomáš. Nechtěl nic kácet a bolestně prožíval každý kousek, který musel z nějakého oprávněného důvodu ustoupit – snad až na túje, po jejichž pokácení bylo jasno, že půdu kolem sebe úplně vyždímají. Jak lze koneckonců vidět i na úvodním videu – kde je zčásti vidět i zahrada před realizací. Právě na tom místě po tújích je dnes ohniště, kam se vejdou i opravdu početné návštěvy, ale lze tam obklopen přírodou posedět či poležet na masivním dřevěném bloku i sám.
Místo staré techniky ve dvoře usedlosti trůní jezero s terasou a kuchyně |
Nová a snová zahrada v souladu s přírodou
K realizaci nové podoby zahrady rodiny Klusových došlo před dvěma lety, což by hádal málokdo, protože je krásně zapojená a vypadá, jako by tu v této podobě rozdávala radost odjakživa. Je to právě díky korunám vzrostlých smrků i ovocných stromů, jejichž podrostem se proplétá síť cest, jež vedou i do skrytějších koutů pozemku – k malé intimní zahrádce za ložnicí nebo ke slepičímu výběhu, kde žijí netradiční plemena drůbeže.
Cesty pak materiálově odpovídajících tomu kterému místu, a tak se tu klidně střídají formálnější betonové dlaždice s nepravidelnými kamennými nášlapy, žulovými odseky, dubovými trámy i mlatem, který vytváří dojem přirozené lesní pěšiny. A ničemu nevadí ani pobíhající psi, natož tři děti, které si maximálně užívají jak divokost zahrady, tak části s pečlivě střiženým trávníkem, kde se dá hrát fotbal a zakopat si i s tátou.
„Tato zahrada je přírodní, v lese, nejde o nějaké přesné hranice nebo vystříhané ornamenty, takže případné další vyšlapané lesní pěšiny se snesou. Ani na psy jsme tedy zvláštní zřetel nebrali,“ ubezpečuje projektantka Katka, že takto koncipovaná zahrada společnost dětí i psů rozhodně ustojí.
Podle ní práci na tomto projektu doprovázelo nejen krásné prostředí, ale také až nakažlivě přátelská a nabíjející atmosféra. „Cítili jsme se na chvíli jako součást rodiny, i proto se podařilo její životní styl do zahrady věrně promítnout,“ popisuje s tím, že každého klienta se vždy snaží co nejvíc poznat a objevit tak nejen jeho požadavky, ale i skrytá přání. „V tomto případě díky vzájemné otevřenosti mezi námi projektanty a klienty pak spolu s aktivní zahradní realizační firmou Trees vznikl ten nejlepší výsledek,“ dodává.
Na zahradu ve dvoře a bez trávníku se vešlo jezírko se saunou, kuchyň i oheň |
