„Tak jak dnes žijeme, bychom bez chemie asi už žít neuměli,“ konstatoval na úvod Rozstřelu. „Přitom jsme se nechali ukolébat, že chemikálie neškodí, že se rychle rozkládají,“ uvedl s tím, že tomu tak úplně není. Stačí vzít na přetřes kohoutkovou vodu. „Kvalitní je, ovšem obsahuje rezidua hormonální antikoncepce z moči žen. Následkem je feminizace například u ryb,“ konstatuje Jakub Hruška.
„Problémem našeho zemědělství je, že je orientováno jen na výkon,“ konstatuje Hruška. Spolu s tím, že zemědělci často hospodaří na cizím, tedy na pronajatých polích, která jim nepatří. Je jim tedy jedno, co s touto půdou do budoucna bude. Proto je podle něj vrcholně nespravedlivé rozdělovat dotace čistě podle velikosti obhospodařované plochy.
„A používají glyfosáty jako běžnou součást pěstebních postupů, paradoxně dokonce víc než je tomu v USA. Místo toho, aby se třeba strniště zaoralo a půda obohatila, jako se to dělalo dříve, použije se glyfosát na desikaci,“ uvedl Hruška. Přitom půdě chybí organická hmota. Proto neudrží vodu.
„Nejenže jsem přesvědčen, že příjem zemědělských dotací by měl být vázán na určitý způsob hospodaření s půdou a chování ke krajině. Dokonce si myslím, že by to měl stát přikázat,“ tvrdí zkušený přírodovědec. Podle něj je to jediná cesta, jak naši krajinu zachránit.
Vždyť nejen loňské suché a horké léto nám názorně předvedlo, nakolik jsme na přírodě závislí. Přesto tak málo respektujeme potřeby krajiny. A aktuální průběh jara? Opět je nadprůměrně teplo, sucho pokračuje. Pokud něco ve svém přístupu k půdě a ke krajině nezměníme, nemůže to podle odborníka skončit dobře.
Prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc., (*1964)Věnuje se problematice ochrany přírody a krajiny, ekologii zemědělské krajiny, změně klimatu a vlivu pesticidů či kyselého deště na vodu, půdu i naše lesy. Je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze, pracuje pro Českou geologickou službu a Ústav výzkumu globální změny AV ČR. |
Profesor Hruška nabídl další paradoxní příklad: „Praha má dvě kompostárny a přitom má problém udat kvalitní kompost zemědělcům. Nabízí ho zadarmo a zemědělci ho odmítají, protože by na jeho zapracování do půdy museli použít techniku.“ Takto to opravdový zemědělec nikdy vidět nemůže, musí myslet do budoucna, aby půda uživila i další generace.
Pěstování plodin pro biopaliva by mělo co nejdříve skončit
„Lakmusovým papírkem toho, jak s danou půdou a krajinou hospodaříme v posledních dekádách, je ubývající množství hmyzu, motýlů, žížal, polního ptactva,“ konstatuje Hruška. „Proto také Česká společnost ornitologická přišla formou petice s výzvou Vraťme život do krajiny.“
A otázka biopaliv? Pěstovat na orné půdě plodiny pro biopaliva místo potravin je jednoznačně špatně. „V tomto směru je však nejprve nutné změnit evropské směrnice, pak lze teprve zjednat nápravu,“ konstatuje. A právě Češi by se o to podle něj měli v Bruselu zasadit. „Mistři světa v pěstování řepky jsme totiž my, ne Rakousko,“ uzavřel téma profesor Jakub Hruška.
