Majitelů zdánlivě nepodstatně malých kousků zemědělské půdy není málo, a každý se může svobodně rozhodnout, jak s ním naloží. Pokud na ní sami nehospodaříte, co s ní? Málokomu se chce prodávat půdu, navíc většinou po předcích. A když ji pronajmete aktivnímu zemědělci hospodařícímu v dané oblasti, je roční odměna vyplácená na základě pachtovní smlouvy většinou tak nízká, že nestojí za řeč. A je otázka, jak se na vaší půdě hospodaří.
Vlastníci zmíněného pásu orné půdy, který činí necelých 11 arů bývalého pole v katastrálním území Poličky, po zralé úvaze každopádně před dvěma lety oslovili právě spolek Čmeláci PLUS, že by rádi svůj kousek země poskytli k využití způsobem prospěšným přírodě. Aniž by se své půdy vzdávali, učinili krok, který měl – a dnes už prokazatelně má – opravdu smysl pro krajinu.
Daný pás půdy navazuje na rozsáhlý areál sportovního letiště a travnatou jižní stráň s remízky, na které se zachovala druhově bohatá luční společenstva s velkým podílem bobovitých rostlin. Na této lokalitě se stále vyskytují méně hojné a vzácné druhy čmeláků, a tak se přímo nabízelo přetvořit nabídnutou půdu v ráj pro čmeláky, čehož místní ochránci přírody ze spolků Čmeláci PLUS a 1. ZO ČSOP Polička neváhali využít.
Letos péči o biopás vytvořený na bývalém poli nedaleko Poličky finančně podpořil i Český svaz ochránců přírody (ČSOP) ve svém programu Ochrana biodiverzity, i údržba je potřeba a něco stojí. Nicméně výsledky za to stojí – letos tu pozorovali už 14. druh čmeláka, kterým se stal velmi vzácný a kriticky ohrožený čmelák humenní (Bombus ruderatus).
„Kromě toho, že se na to místo natáhly mraky čmeláků, které jsem v životě neviděl, mě strašně potěšilo, že se najde majitel, který tenhle ten krok udělá. Že prostě řekne – ochranáři, já vám to svěřuju. Já nechci těch pár korun z pachtovného, aby tam byla kukuřice, chci, aby tady byl prostě život,“ uvedl za Český svaz ochránců přírody Petr Stýblo. A dodal: „To kdyby udělalo víc lidí, tak nepotřebujeme řešit velkopěstitele. Protože vlastnictví je u nás naštěstí ještě pořád silný způsob ochrany, a když vlastník chce takto chránit svou půdu, tak může. Pokud mu tam nenaplánují například dálnici. Což je pořád dobrý.“
Jak proměna probíhala?
Jak v areálu letiště tak ani na okolních, zemědělsky užívaných plochách, nebyl pro zde žijící společenstva blanokřídlého hmyzu zaručen dostatek potravních zdrojů po celou vegetační sezonu. Což je způsobeno konvenčními způsoby hospodaření, a je to důvod, proč většina druhů čmeláků z naší přírody mizí.
Proto se spolek rozhodl koncipovat prostor jako podpůrnou plochu s nektarodárnými rostlinami, která bude skladbou rostlin vyhovovat specializaci a potřebám cílových druhů čmeláků. Na to bylo potřeba celou plochu připravit. Už na podzim 2022 zde vysadili 70 ovocných stromů starých odrůd a 30 keřů neexpanzivních druhů, jako je dřín jarní, zimolez obecný či bez černý.
Průzkum starých odrůd v regionech odhalil poklady, české růžové i babče |
Na jaře 2023 pak na místo ostrůvkovitě vyseli bobovité rostliny (jetel luční, štírovník růžkatý, vičenec ligrus, úročník bolhoj, vikev huňatou) a další regionálně původní květiny (jako je například chrpa čekánek, chrpa luční, zběhovec plazivý, chrastavec rolní, hrachor luční, vikev ptačí, vikev plotní či hadinec obecný). A přidali pro jistotu i kulturní nektarodárné rostliny, jako je svazenka vratičolistá nebo slunečnice roční. Části plochy vytipované předchozího roku pak byly bez osetí ponechány pro vyklíčení nektarodárných plevelů – hluchavky nachové a konopice polní, které jsou pro cílové druhy čmeláků velmi důležité až nezastupitelné.
Již první rok plocha fungovala velmi dobře a kromě běžnějších druhů čmeláků se zde objevily i vzácné druhy jako třeba čmelák pruhovaný (Bombus subterraneus), čmelák klamavý (Bombus confusus) či čmelák zdobený (Bombus distinguendus). Letos ochranáři s podporou Národního programu Ochrana biodiverzity na pozemku za účasti dobrovolníků provedli výchovný řez vysazených stromků a důležitou fázovou seč.
Jak a proč probíhá fázové sekání luk?„Dělá se to zejména kvůli živočichům žijícím na povrchu toho porostu. Protože třeba motýli jsou zvířata, která sice nejsou vidět celý rok, jen když lítají a jsou krásní a barevní. Ale kdybychom posekali celou tu plochu najednou – nedej bůh třeba křovinořezy – tak zničíme všechna jejich ostatní stadia: vajíčka, housenky i kukly. A nebude tam mít co létat. Nicméně sekat se to musí, protože jinak bychom pro změnu ztratili druhovou pestrost těch lučních rostlin. Což také nechceme. Takže fázové sekání je takový kompromis pro všechny – pro hmyz i rostliny,“ vysvětluje Petr Stýblo. A dodává, že daná plocha se seče mozaikovitě: posečou se jen některé kusy, jiné se nechají. Což by se mělo naplánovat na pár let dopředu, aby v tom nebyl žádný chaos. Neposečená část se de facto zlikviduje až přes zimu. A nejde jen o motýly, podobného hmyzu je spousta – a čím více ho přežije, tím je to celé území živější a přírodě bližší. |
Toto léto také přibylo pozorování dalšího vzácného čmeláka – čmeláka humenního (Bombus ruderatus), což je již 14. druh čmeláka žijícího na nově rozvíjené lokalitě. „Kromě čmeláků biopás samozřejmě obsadilo velké spektrum dalších živočichů s podobnými nároky na prostředí, které je jinak v naší zemědělské krajině bohužel ojedinělé,“ doplňují ochránci přírody.
Opravdu nejde zdaleka jen o čmeláky, podobná změna má vliv i na kvalitu života obyvatel nejbližšího okolí či hospodaření s vodou v krajině – co je v posledních týdnech palčivé téma a mělo by zůstat na stole.
Malý pás, obrovský význam pro krajinu
„Efekt se dostavil a ti čmeláci, aniž by je tam kdokoliv vysazoval, tak se tam z okolí nějakým způsobem natáhli. Teď je to takhle pestrá lokalita. Samozřejmě, že to pomůže i půdě a udržení vody v krajině. Protože problém zemědělské půdy je ten, že je mrtvá, nic v ní nežije – zkuste najít na konvenčně obhospodařovaném poli třeba žížalu. Nemáte šanci. A když v půdě nic nežije a má udusaný povrch, nevsákne vodu a ta rychle steče po povrchu pryč. Když ale půdu necháte podobným způsobem zregenerovat a nenalije se do ní žádná chemie, mají rostliny čas pěkně prokořenit a postupně se do ní dostane i drobná půdní fauna, objeví se i zmiňované žížaly a dostane to potřebné vlastnosti půdy,“ vysvětluje Stýblo, že užitek z toho mají nakonec všichni.
Biopás u Poličky tak podle něj pomohl a pomáhá nejen čmelákům. „Už jen výsadba ovocných stromků starých regionálních odrůd má velký význam: do krajiny se opět dostává ovoce, které tam za našich babiček běžně bylo, což má i kulturně historický přesah. O to usilujeme v programu Oživení starých odrůd – vyhledáváme pozůstatky těch starých výsadeb v krajině a bereme z nich štěpy. Pak to pěstujeme v genofondových sadech a alejích, abychom zase zpátky vrátili do krajiny to, co tam vždycky bylo,“ popisuje Petr Stýblo a dodává, že to dělají pro zvířata i pro lidi, kteří si ovoce mohou otrhat.
Popisované ovocné stromy jsou navíc většinou vysokokmeny, vytvářející biotopy další spoustě druhů zvířat, ale třeba i lišejníků, což opět zvyšuje diverzitu. Ale má to i řadu dalších přínosů, protože stromy v krajině fungují i jako větrolamy či dělají stín. A opět jsme u hospodaření s vodou v krajině. Má to prostě neoddiskutovatelný smysl.
Třešně, višně, meruňky i hrušky, které nekoupíte. Ale vystavují je v Praze |
