Kdo má doma klasický křovinořez umožňující jen výměnu hlavy se strunou za ocelový nůž, možná teď závidí. Pro fajnšmekry se v poslední době začaly na trhu objevovat kombi varianty křovinořezů, které v principu napodobují systém zahradních strojů Vari.
V praxi to znamená: použije se jeden motor a k němu je možné připojit několik druhů příslušenství. S jedinou motorovou jednotkou je tak možné nejen vyžínat, ale i prořezávat stromy, použít ji jako zahradní nůžky, nebo dokonce jako půdní frézu, fukar či zametací kartáč na sníh. Podobné výrobky najdete například v nabídce výrobců Stihl či Oleo Mac.
Každý z výrobců má trochu jinou nabídku příslušenství. Ten, kdo teprve uvažuje o koupi svého prvního křovinořezu a chtěl by zvolit podobné řešení, by se tedy měl důkladně rozmyslet, kterou ze značek zvolí podle nabídky doplňků, které bude skutečně potřebovat.
Je ale pravda, že cena za podobný komfort je zatím dost vysoká. U základní motorové jednotky například u renomované značky Stihl dosahuje skoro patnácti tisíc korun, další tisícikoruny se zaplatí za další příslušenství. Oleo Mac je levnější - k základnímu motoru za zhruba deset tisíc se dostane základní nástavec se strunovým adaptérem. Je na každém, aby si porovnal parametry a výkony motoru, záruky, servis a ceny dalších příslušenství a nakonec si vybral podle svého gusta.
Jako idea je takový systém ale velmi zajímavý. Jde jen o to, spočítat si, zda je výhodnější koupit více jednoúčelových strojů, či jeden univerzální. Tato idea by možná šla rozvinout i dál. Jen si představte, že byste měli doma dětskou motokáru, do které byste jen zasunuli podobný motor a získali tak pohon pro malé vozítko vašich ratolestí (ale to je zatím opravdu jen tip pro výrobce!).
Podle prodejců je ale zatím zájem o tyto přístroje docela malý. "Zatím jsme prodali snad jen dva kusy. Myslím, že lidé váhají nad vyšší cenou," tvrdí autorizovaný prodejce Stihl Petr Hudec.
Podle něho má právě jeho značka pověst výrobce profesionálního nářadí, zatímco tato řada je určena pro hobby použití a zřejmě u nás ještě nenadešel čas pro podobný nadstandard, a to i přesto, že v konečném součtu se mnohým může vyplatit. Kupující podle něho zatím dávají přednost koupi jednoúčelových zařízení a posuzují nabídku hlavně podle peněz, které jsou ochotni v tom kterém okamžiku vydat.
Co je tedy vhodné pro koho?
Nejjednodušší elektrické vyžínače se koupí za několik stokorun. Hodí se ale jen na občasné vyčištění okrajů cestiček na malé domovní zahrádce.
Pro větší pozemky se vyplatí benzinové stroje. Kdo seče jen občas na chalupě, kde pak tráva přeroste, měl by při koupi zamířit do oddělení motorových kos. Ty už umožňují vyměnit nylonovou strunu za kovový kotouč, kterým lze pokosit i zdřevnatělé kopřivy, bodláky nebo nálety stromů. Co je tedy pro koho nejvýhodnější?
S elektřinou na malý pozemek
Elektrické vyžínače jsou lehké, obvykle váží do čtyř kilogramů, proto se s nimi velmi dobře manipuluje. Jsou tiché, největší hluk vydává svist struny a její nárazy o stébla trávníku. Šířka záběru rotující struny se obvykle pohybuje od 22 do 38 centimetrů. V porovnání s motorovými stroji mívají menší výkon, hodí se proto jako doplněk k "velké" sekačce. S nimi se dosekávají místa, kam se rotační nože sekačky při práci nedostanou – kolem stromů, obrubníků či cestiček.
Zda postačí elektrická varianta, o tom rozhoduje velikost a členitost pozemku. Nevýhodu překážejícího přívodního kabelu nahrazuje akumulátorová varianta, baterie na jedno nabití umožňuje přibližně půl hodiny provozu. Elektrické vyžínače vyrábějí například firmy Bosch, Brill, Flymo či Stiga, ceny podle výkonu začínají kolem dvou tisíc korun. Vyžínače se ovládají spínačem v dosahu prstu. Některé mají i aretaci, abyste nemuseli ovladač neustále držet. Bezpečnost práce zaručuje úchyt zabraňující náhodnému spuštění.
Co požadovat po křovinořezu
|
- antivibrační systémBez šňůry
Majitel elektrického vyžínače se musí starat o přívodní šňůru, anebo je omezen kapacitou akumulátoru. Takový člověk zašilhá spíše po variantě s benzinovým motorem. Ceny se pohybují od 3 500 korun výš. Výkon levných benzinových strunových sekaček se v drtivé většině pohybuje do jednoho kilowattu. Jsou určeny ke stejnému účelu jako elektrické, tedy k dosekávání malých ploch, kam se rotační sekačka nedostane.
Kdo má větší zahradu, měl by se porozhlédnout spíše po silnějším modelu, tedy pomocníkovi, který nese hrdý název motorová kosa nebo křovinořez. Mívá větší výkon a součástí dodávky je nejen strunová hlava, ale i ocelový ozubený kotouč. Ten poslouží tam, kde ani nejsilnější struna nestačí. Uříznou se jím tenčí větve, křoviny, zdřevnatělé rostliny. Hodí se tam, kde se nepočítá s pravidelnou údržbou. Kdo někdy vyzkoušel kosit metrové kopřivy levným vyžínačem, po podobném stroji rád sáhne. Ceny se pohybují podle výkonu a vybavení od 6 000 korun výš, modely dražší než 10 tisíc obvykle nabízejí takzvaná řídítka.
Křovinořez se na popruhu pověsí přes rameno, jednodušší modely počítají s tím, že levá ruka řídí směr pohybu kosy tak, že ovládá kruhové madlo umístěné na tyči, pravá spočívá vzadu u motoru. Kývavý pohyb připomínající práci klasického sekáče je tvrdý tělocvik, a než se člověk naučí, jak udělat práci a fyzicky se přitom nezhroutit, chvíli to trvá.
Snadnější ovládání mají dražší modely s řídítky: obě ruce máte při práci před sebou a snadněji se rozmachujete. Není ale pravda, že řídítka jsou všespasitelná. Tím, že ruce udržují široké rozpětí, pracovník se hůře dostává do špatně přístupných prostor. Takže platí: na menší a špatně přístupné plochy je lepší kruhové madlo, kdo ale bude s motorovou kosou vyžínat louky, měl by volit řídítka.
Jaký kotouč
Kdo si pořídil křovinořez s výměnnou hlavou, dostane obvykle k přístroji i univerzální žací kovový list. Ty je možné dokupovat podle toho, jaký druh porostu se bude sekat. Zatímco dvojbřitý se hodí na kosení větších travnatých ploch, na křoviny, nebo dokonce kmeny vyrostlých náletů se hodí spíše vícebřité nástroje připomínající kotouče do okružní pily.
V poslední době přicházejí do kurzu i plastové kotouče, které se koupí zhruba za 150 korun a jsou jakýmsi kompromisem mezi strunou a ocelovým kotoučem. Na zahradě je totiž často třeba odstranit vegetaci kolem plotů nebo stromů, kde kvůli zdřevnatělosti stonků už struna nestačí, ocelový kotouč by ale poškodil kmen stromu nebo naopak by se zničil o drátěné pletivo či betonové obrubníky. Jsou kompromisem i výdrží: poslouží déle než struna, ale zároveň méně než kov.
