Superman z Údolí smrti
Podzim pomalu končí a s ním i houbařská sezona. Kdo by neměl v paměti uložený aspoň jeden obrázek z lesa, kde v mechovém polštáři sedí skupinka krásně žlutých lišek nebo hříbek jako malovaný.
Mech kolem hub však zdaleka není jen roztomilá zelená dekorace. Jen u nás napočítáme mechorostů téměř devět set druhů a na celém světě přes dvacet tisíc. Vznikly už v prvohorách a patřily mezi první rostliny, jež kolonizovaly souš. Už jen proto to nejsou žádné křehké sušinky. Naopak, najdeme mezi nimi skutečné zelené supermany.
V kalifornské Mohavské poušti, kde leží i proslulé Údolí smrti, teploty běžně dosahují čtyřiceti stupňů a maximum je ještě o téměř deset stupňů vyšší. Že v takové peci žádný mech přežít nedokáže?
Zlobil ho mech na střeše, tak si vynalezl vlastního „mechožrouta“ |
Chyba lávky. Rourkatec s odborným názvem Syntrichia caninervis je tu téměř všudypřítomný, jen si musel najít dobrý úkryt.
Roste pod kameny tvořenými křemenem, kterými je poušť posetá. Protože je křemen průsvitný, má tu rourkatec i dostatek světla. Stačí mu, když křemen propustí pouhá čtyři procenta sluneční výhně.
Běžně přežívá ve vyschlém stavu, tedy anhydrobióze, dvě třetiny roku a může tak vydržet možná i přes sto let. Jakmile trochu zaprší, hned se probudí k životu.
V přežívání ho však o parník překonává jiný mech z Antarktidy. Zmrzlý na kost tam podle všeho čekal patnáct set let, aby pak v laboratoři ožil, jako by se nechumelilo.
