Hodinový manžel Jirka Houf počítá s tím, že shrabané listí napěchuje do plastového kompostéru. Je však otázkou, zda se mu tímto způsobem podaří udržet všechny předpoklady pro vznik pravé listovky. Na rozkladu v přírodě se totiž kromě vlhkosti podílejí zejména houby, plísně a organismy žijící v půdě. Na rozdíl od kompostu (v kompostéru), kde pracují bakterie, probíhá tlení takzvaným studeným procesem.
Rozklad také trvá déle než při klasickém kompostování, po prvním roce jsou v listovce ještě znatelné kousky původní struktury. V tomto okamžiku se už dá využít jako mulčovací materiál pod stromy a keře, ale i na záhony, kde funguje jako ochranný půdní kryt při holomrazech. Pěstitelé zeleniny ji už v tomto stadiu mohou zapracovat do půdy při podzimním rytí.
Za dva roky už v ní nerozeznáme části listů. Má temnou barvu a drobtovitou homogenní strukturu. Už se hodí například k výsevu a s příměsí kompostu i do květináčů.
Na první pohled se zdá, že listí jsou hromady a není snadné tento zahradní odpad někam umístit. Ale když trávu „shrabete“ sekačkou na trávu s vysoko nastaveným pojezdem, rotující nože listí tak namulčují, že radikálně zmenší svůj objem. Anebo můžete využít foukač na trávu, kdy nakonec nafoukanou hromadu vysajete a drtič vysavače udělá totéž (jak to funguje, sledujte zde).
Podle některých názorů je možné nadrcené listí uložit třeba k růžím, kde poslouží přes zimu jako ochrana. Do jara se vrstva slehne skoro o devadesát procent a s tímto polotovarem už lze pracovat, například přidávat ho do záhonů. Anebo založit na zahradě studené pařeniště, kde se polotovar použije na další zimu místo koňského hnoje a na jaře se pak rozložená směs promíchá s normálním kompostem.
Podstatné je při celém procesu to, aby fermentace po celou dobu probíhala za studena. Podobně jako když v lese chodíme po vrstvách nádherného voňavého humusu vzniklého přirozeným způsobem.
Vyrábíte listovku? Jak jdete na to vy? Podělte se s ostatními v diskusi.
