Ti, kdo žijí v místech, kde technická infrastruktura chybí, musejí denně řešit nerudovskou otázku ,kam s ním‘, respektive s ní. A vzhledem k tomu, že legislativa je v tomto ohledu velmi přísná, zbývá jim prakticky jediná možnost – pořídit si čistírnu vody. Jenže není čistírna jako čistírna.
Obyvatelé starších domů mívají na svém pozemku buď nepropustnou jímku, nebo septik, který si nechávají pravidelně vyvážet, což stojí desetitisíce korun ročně. Jenomže tento způsob nakládání s odpadní vodou naráží na fakt, že jímky i septiky (s přepadem) bývají často v žalostném stavu a prosakují, případně mají rovnou přepad a znečištěná voda z nich samovolně odtéká. Dostává se tak nejen do povrchových, ale bohužel i do podzemních vod, což nesmírně zatěžuje životní prostředí.
I to je důvod, proč je dnes budování takových jímek a septiků zákonem zapovězeno, starší nádrže by pak měly mít přidaný systém pro dočišťování vody a ty nové zase svou vlastní domovní čistírnu.
Kořenová čistička jako součást zahrady.
Zatím nejrozšířenějším typem čistíren domácích odpadních vod jsou mechanicko-biologické aktivační čistírny, v nichž se voda čistí za pomoci sedimentace, provzdušňování a bakterií v aktivovaném kalu. Bakterie, které uvnitř čističky pracují, však potřebují k tomu, aby byl čisticí proces kvalitní, určité podmínky. Předně je třeba dodávat stálý přísun znečištěné vody, která funguje jako jejich potrava. Bez ní nepřežijí a čistírna nemůže plnit svou funkci. Proto se tento typ čistíren nehodí pro rekreační objekty a penziony s nárazovým provozem.
Kromě toho, že bakterie tedy fungují podobně jako kvásek, který se musí neustále krmit, jsou také velmi citlivé na různé dezinfekce a zbytky léčiv, zejména antibiotik. Když se do takové čističky dostane tento typ látek, bakterie buďto samy zahynou, nebo ztratí živiny, a aktivační proces tak skončí. Paradoxem je, že voda, která projde čisticím procesem v mechanicko-biologické čistírně, se smí vypouštět do povrchových vod, a to i když čistírna nepracuje správně. I proto je třeba být při výběru tohoto zařízení pečliví a soustředit se hlavně na jeho kvalitu. Platí, že sofistikovanější, elektronicky řízené systémy se všemi potřebnými certifikacemi mají všeobecně lepší výsledky.
Ovšem i když si člověk pořídí kvalitní čistírnu, která je vybavena elektronikou, je její bezproblémový chod závislý rovněž na správné péči – u některých typů čistíren je nutné provádět údržbu dokonce každý týden. Což bývá kámen úrazu. Například ze statistik povodí Ohře totiž vyplývá, že 90% mechanicko-biologických zařízení správně nefunguje. A v takové chvíli je výsledek podobný klasické žumpě s přepadem, protože při vypouštění dochází ke kontaminaci okolí a povrchových i spodních vod.
Čistírna, která si dokáže poradit se zbytky léčiv
Druhým a vlastně zároveň i posledním typem čistírny domovních odpadních vod jsou kořenové čistírny s vertikálními, pulzně skrápěnými filtry. Kořenová čistička je vlastně velmi jednoduchý systém fungující jak na principu mechanické, tak i biologické filtrace, u čehož kopíruje přírodní čisticí procesy.
Kolik co stojí?Kvalitní mechanicko-biologická čistírna se dá pořídit za 100 až 150 tisíc korun. Kořenové čistírny mají sice pořizovací cenu vyšší, vyjdou zhruba na 250 tisíc korun, ovšem provozní náklady jsou daleko nižší díky menším nárokům na pravidelnou údržbu a téměř nulové spotřebě elektrické energie. |
Zařízení se skládá ze dvou částí: mechanickou práci zastane speciální anaerobní septik, v němž pomalu protéká znečištěná voda, pevné části klesají ke dnu a předčištěná voda přetéká do kořenového pole. To je velká nádoba vyplněná substrátem, zejména malými kamínky. Na povrchu tohoto substrátu pak dochází k odbourávání dalších znečišťujících látek za pomoci různých druhů aerobních bakterií.
„Klasická čistírna zabere v prostoru pozemku zhruba 3 m² , je to vlastně jen nádrž o průměru 100 až 150 cm, kdežto kořenová čistírna má sice obdobně velkou nádrž, ale zároveň je třeba připočíst kořenové pole, jehož plocha činí 1,5 až 2 m² na jednoho ekvivalentního obyvatele. Znamená to, že ,kořenovka‘ zabere větší prostor,“ říká Michal Šperling, který se věnuje stavbám kořenových čistíren odpadních vod, jezírek i mokřadů.
V současné době se u kořenových čistíren používají zejména vertikální pulzní filtry – voda je rovnoměrně rozváděná těsně pod povrch a pomaloučku protéká kořenovým filtrem. Výhodou tohoto typu čistírny je, že může fungovat nezávisle na zdroji energie, protože čištění odpadní vody mají na starosti přírodní procesy a pulzní technologie pracuje na mechanické bázi.
Pohled do pulzní šachty.
„Dalo by se říci, že pulzní systém funguje jako splachovadlo. Základem je šachta o průměru 60 cm, v níž je do dna zabudovaná trubka zakončená plovákem.Jakmile se pulzní šachta naplní, dojde díky plováku k mechanickému vypuštění obsahu celé šachty do rastru trubek, který leží na povrchu kořenového pole,“ pokračuje Michal Šperling.
Malými otvory v trubkách voda pod tlakem vyteče a začne se pomalu vsakovat do kořenového filtru. „Kapilárně pak teče po kamínkách, na jejichž povrchu sídlí kolonie bakterií, a postupně se pročišťuje,“ dodává odborník. Voda, která následně z kořenových filtrů vytéká, splňuje veškeré zákonné požadavky a je možné ji jak zasakovat, tak znovu využívat jako šedou vodu či vypouštět do vodoteče.
Cyklus čištění trvá přibližně 15 dnů a čisticí procesy jsou různorodé. Bakterie si dokážou poradit i s rezidui léčiv včetně estrogenů z hormonální antikoncepce. Kořenové čističky navíc nejsou závislé na stabilním přítoku odpadní vody a jsou tedy na rozdíl od mechanicko-biologických systémů vhodné pro nárazový provoz třeba na chalupách. Ve srovnání s konvenčními čistírnami mají i daleko delší životnost. Stačí o ně jen trochu pečovat, o ostatní se postará příroda.
