Teď hospodaří v Jindřichovicích pod Smrkem, nedaleko Frýdlantu, kde provozují ekologickou farmu a produkty prodávají prostřednictvím KPZ. Mají pět dětí a hospodaří za pomoci koní místo těžké techniky.
Jano, co je to ta kápézetka?
KPZ je zkratka pro komunitou podporované zemědělství. Je to něco, co v České republice funguje už kolem deseti let, a je to založené na přímém vztahu mezi výrobcem a odběratelem. Jde tu o zkrácení spotřebitelsko-dodavatelského řetězce a tím pádem nedochází k přeprodeji a zvyšování ceny produktů.
Jak to vlastně funguje?
My před sezonou spočítáme, kolik nás provoz na vypěstování produktů, které prodáváme formou KPZ, bude stát. Celkovou částku pak v podstatě rozdělíme mezi naše „podílníky“, kteří si takto předobjednají zeleninu a další produkty na celý rok. Každý podílník pak dostává jednou týdně bedýnku s produkty z farmy a vyzvedává si je na předem dohodnutém výdejním místě. V našem případě třeba v Liberci, Frýdlantě nebo přímo tady na farmě.
Co když se například brambory moc neurodí?
V tom je právě krása toho, že jste doopravdy podílníkem přímého výnosu z farmy. Nesete odpovědnost za to, že když se neurodí brambory, holt jich v bedýnce nebude tolik. Ale místo toho se třeba urodí víc mrkve nebo česneku, toho budete mít třeba víc. Odměnou je každopádně vždy šetrně vypěstovaná, čerstvá lokální zelenina.
Můžu to nějak ovlivnit?
Pokud jste v režimu KPZ, tak se na farmu „svého“ farmáře můžete vždycky přijet podívat, na všechno se vyptat, případně se přímo účastnit pomocných prací. Někdo si třeba zaplatí podíl jen poloviční, ale druhou půlku tady u nás odpracuje. I to je možné.
V čem je největší výhoda komunitou podporovaného zemědělství?
Že lidé mohou takto podpořit samostatné farmy s malou produkcí. Finančně se tak přispívá k tomu, že mohou farmy pracovat agroekologicky. To znamená hospodaření, při kterém se půda zkvalitňuje, pracuje se správně s vodou nebo se zkrátka jen zvyšuje mezidruhová pestrost, biodiverzita.
Na kolik takový podíl u vás vyjde?
U nás to letos vyšlo na 530 korun/týden. Což při osmnáctitýdenní sezoně vychází něco mezi devíti a desíti tisíci korunami. Můžete si ale koupit podíl třeba jen poloviční a pak odebíráte ob týden, případně poloviční bedýnku, každý týden.
Tak pojďme ke koním. Proč jste se v dnešní době rozhodli všechnu práci těžkých strojů nahradit zase koňmi?
Tohle je sice manželova specialita, ale v podstatě k tomu máme společně několik důvodů. Máme velký vztah k zvířatům. Máme je rádi a vždycky jsme s nimi chtěli hospodařit. Koně jsou nejen krásná zvířata, ale je to pro nás i přítel, na kterého spoléháme. Stejně tak jako on na nás v tom, že se o něj postaráme, my spoléháme na něj při pomoci s těžkou prací.
Musí tam být ale nějaká výhoda oproti traktoru, vždyť je to určitě více práce?
Zvíře tě nutí nespěchat. Když tlačíš na pilu, potřebuješ něco honem honem stihnout nebo jsi nervózní, koně to vycítí a nefunguje to. Kůň tě nutí se zklidnit a zpomalit. V pěti kilometrech v hodině se prostě spěchat nedá, kdežto ve dvaceti v traktoru už tě tlačí nejen čas, ale nakonec i výnosy a peníze. Nedochází k tak velké intenzifikaci zemědělství a pracuje se s větším ohledem na přírodu a půdu.
Doporučili byste to ostatním?
Můj muž tuhle práci s koňmi viděl v Kanadě, kde takto pracuje o poznání víc farmářů. U nás je to spíš rarita a lidé si občas myslí, že jde o nějakou formu romantizace zemědělství nebo nostalgii. Práce s koňmi v zemědělství má ale spoustu benefitů, a to nejen pro krajinu, ale také pro lidi okolo.
Kolik je v Čechách takových farem?
Myslím si, že takových, které využívají koně ke každodenní práci, je maximálně okolo deseti. Ovšem třeba na Facebooku má skupina zemědělců, kteří používají tažné koně k práci, okolo 1 200 příznivců.
Letošní sezona byla co do komunitou podporovaného zemědělství první, ale jinak jste, co se farmaření týče docela matadoři. Dokonce jste měli vlastní sýrárnu a stádo ovcí. Jaké máte plány na další roky?
V první řadě potřebujeme, abychom produkovali zhruba jednou tolik. Příští rok bychom rádi měli okolo 70 podílů, dlouhodobě je udržitelných okolo dvou set. Zároveň musíme zkoordinovat odběrná místa a na to je vždy potřeba ještě jeden další člověk. Takový člověk bývá obvykle odměněn jedním celým podílem z úrody.
Na farmu je buď možné se přihlásit v rámci takzvané „farmářské školy“, nebo jako stážista na jednu sezonu. Farmářská škola je tříletý program, díky němuž se absolventi naučí opravdovým praktickým znalostem z oboru pěstování zeleniny a práce se zvířaty. Z celého tříletého programu studenti stráví jeden rok v zahraničí a nakonec skončí s certifikátem farmářské školy. Zájemci se můžou ozvat přímo nám, nebo mrknout na stránky farmy, kde se dozvědí všechny aktuální informace.
