Teprve v posledních letech vznikají ve městě veřejné plochy, kde je možné si vypěstovat zeleninu nebo třeba bylinky. V metropoli je v tomto ohledu průkopníkem komunitní zahrada Prazelenina v Praze 7 (o jejích počátcích v roce 2012 čtěte zde), která se letos přesunula přímo k Vltavě.
Dlouhé záhony jsou zde rozděleny mezi 120 zájemců, vedle odstavená maringotka zase nabízí občerstvení po práci. Předseda Daniel Melichar věří, že podobných projektů bude ještě přibývat.
Jaký je hlavní smysl komunitních zahrad: samotné zahrádkaření, nebo vytváření komunit v anonymním velkoměstě?
Určitě spíše vytváření komunity. I když samotné zahrádkaření je také důležité. Osobně si myslím, že spíše než o úrodu jde o předávání schopností něco pěstovat a o něco se starat. A to dětem nebo těm, kteří s tím nemají zkušenost.
A daří se spojovat místní obyvatele, kteří se třeba dříve neznali a přitom bydlí ve vedlejší ulici?
Určitě, ale jen do té míry, do jaké o to mají zájem.
A jak k tomu dochází?
V zahradě stojí maringotka s kavárnou, ta je úplně zásadní pro propojení komunity. Je trvalá a otevřená pro každého, kdo má zájem přijít. Kromě toho děláme podle možností akce typu dětský den, sportovní setkání, koncerty, workshopy na pěstování nebo pečení chleba. V zimě zase pořádáme ples. Nápadů je spousta, nyní narážíme především na časové možnosti členů.
Jak se díváte na zahrádkářské kolonie, které z města naopak částečně mizejí? Mají je nahradit právě komunitní zahrady, nebo stále mají v Praze své místo?
Myslím, že mají své místo, ale je to trochu něco odlišného než komunitní zahrada. Jedná se spíš o chaty ve městě, i když se kolem nich asi také vytváří specifická komunita. Je škoda, že zahrádek nyní spíše ubývá, než aby se objevovaly nové. Ale asi to je přirozené.
Co v komunitních zahradách lidé nejčastěji pěstují?
Saláty, rajčata, papriky, různé bylinky, ale i jahody, kedlubny nebo dýně. A potom také květiny jen tak pro radost.
Kde všude najdete v Praze komunitní zahrady?
|
Stává se, že někdo úrodu ukradne nebo zničí?
Ne, to není problém. Prakticky se něco takového nestává.
Jaké věkové skupiny sem nejčastěji chodí?
Typicky lidé ve věku 25 až 40 let s menšími dětmi. Ale samozřejmě se najdou i jiní, ovšem seniorů je mezi námi málo.
Jsou členy pouze obyvatelé Prahy 7, nebo dojíždějí i lidé odjinud?
Nejvíce jich je z blízkého okolí, tedy z Holešovic a také z Letné, ale chodí sem i zájemci třeba z Kobylis nebo Vinohrad.
Jak vlastně vznikl nápad založit v Praze komunitní zahradu?
U zrodu této myšlenky stál v roce 2012 architekt Matěj Petránek společně s kavárníkem Jiřím Novákem, inspirací pro ně byla komunitní zahrada ve finských Helsinkách.
Co zajišťuje svým členům Prazelenina a co je pak už jen na jednotlivých zahrádkářích?
Prazelenina má třívrstvou strukturu. Je tu asi třicet členů, kteří se podílejí na chodu spolku. To především znamená, že dobrovolnicky zajišťují chod maringotky a provoz zahrady. Pak je tu asi 120 pěstitelů, kteří mají za roční poplatek k dispozici záhonek jeden na jeden metr a k užití nářadí, vodu a další servis na zahradě. A pak k nám chodí těžko určitelné množství sousedů, kteří nic nepěstují, ale přijdou si třeba jen posedět.
V současnosti je předsedou již pět let fungujícího spolku Prazelenina Daniel Melichar.
Jak sezona vypadá? Kdy začíná a kdy končí?
Trvá podle počasí obvykle od dubna do října. Členové nic neplatí, ale fungují jako dobrovolníci. Naopak pěstitelé přispívají 1 000 korun ročně.
Může si na fungování komunitní zahrada sama vydělat?
Nemáme žádný grant a nebereme dotace, jsme zcela soběstační. Je to zejména díky tomu, že si nevyplácíme mzdy a veškeré práce kolem děláme dobrovolnicky ve svém volném čase. Příjem získáváme také z občerstvení, které prodáváme v maringotce.
Jak se mohou zájemci stát pěstiteli v komunitní zahradě?
Obvykle v březnu pošleme e-mail všem, kteří u nás pěstovali v minulých letech, a spustíme registraci. Zároveň ale další zájemce informujeme na facebookových stránkách, kde je i formulář a každý se může přihlásit. Kdo to zmešká, má ten rok smůlu. Někdy si i lidé sami mezi sebou zahrádku předávají, pokud se někdo z nich stěhuje pryč nebo nemá čas se o ni starat.
Do loňského roku fungovala komunitní zahrada přímo mezi činžovními domy uprostřed čtvrti. Neztratila nyní své kouzlo přesunem k řece na okraj Holešovic?
Je to určitě jiné. Někdo si v tom najde výhodu, jiný nevýhodu. Předchozí dvě lokace byly výborně dostupné a lidé to měli s cestováním jednodušší. Nyní je to od nejbližší zastávky zhruba pět set metrů. Na druhou stranu má člověk pocit, že je skutečně v přírodě, a nikoho její provoz neruší.
Dříve si sousedé stěžovali?
Bohužel ano a poměrně často volali městskou policii. Když jsou hezké dny, přijde i stovka lidí, z toho je spousta dětí, které běhají a hrají si. To nějaký hluk způsobí.
Proč se letos Prazelenina přestěhovala právě do zeleně u ulice Varhulíkové?
Když jsme hledali nový vhodný pozemek, chtěli jsme se oproti předchozím letům vyhnout stavebním parcelám, které jsme měli pokaždé jen dočasně. Dávali jsme naopak přednost místu s dlouhodobější perspektivou. Pozemek patří přímo pražskému magistrátu, se kterým máme podepsanou smlouvu na tři roky s možností dalšího prodloužení.
Takže je aktuální umístění definitivní?
Velmi rádi bychom na stávajícím místě zůstali, má velmi krásnou duši a velký potenciál pro další rozvoj v rámci plánovaného městského parku a propojení dolních Holešovic se Stromovkou podél břehu Vltavy.
Změnilo se na nové adrese nějak fungování komunitní zahrady?
Dosud bylo obvyklé, že zelenina rostla v pytlích s hlínou umístěných na paletách. Letos jsme poprvé zřídili nové záhony přímo v zemi a budeme v tom pokračovat i v příštích letech.
Kolik zahrádkářů má v Prazelenině svůj záhonek?
Vytyčili jsme 120 míst, poptávka ale byla vyšší a museli jsme některé zájemce odmítnout. Už bychom to přestávali zvládat.
Bude se zahrada ještě dále rozrůstat?
Rádi bychom si pronajali ještě další kus pozemku. Ne přímo, aby vzniklo o mnoho více nových záhonků, ale abychom tady mohli pořádat koncerty a další společenské akce. Maximum by bylo tak 150 pěstitelů, pak už se vytrácí komunita a lidé se pak mezi sebou neznají.
Jaký je potenciál komunitních zahrad v Praze? Mohly by v příštích letech vyrůst další desítky?
Věřím, že ano, a jsem v tomto směru opatrný optimista. Myslím, že jich bude ještě pozvolna přibývat.
