Navrhovaná novela vyhlášky tedy rozdělila dřeviny na ovocné a ty ostatní. Ovocné dřeviny na oplocené zahradě u svého domu si každý bude moci kácet podle svého uvážení, ty okrasné nad 80 cm obvodu ve 130 cm výšky jen na základě žádosti o kácení. Nová ministerská vyhláška by se navíc měla vztahovat na veškeré plochy, které definuje jako zahradu katastr nemovitostí.
Naposledy se přitom pravidla pro kácení stromů změnila loni v červenci a oproti předchozím pořádkům byla mnohem benevolentnější. Povolila kácení stromů na oplocených pozemcích u rodinného nebo bytového domu v obcích, na chalupáře či zahrádkářské kolonie se nevztahovala (podrobněji k zatím platné vyhlášce zde).
„Byť byla nedokonalá, pohnula věci správným směrem, z mé zkušenosti žádná restrikce nikam nevede. Je nesmyslné, aby lidé měli na jednu stranu možnost udělat jakoukoliv chybu, třeba vysadit strom metr od baráku, ale jakmile ji chtějí napravit, aby jim do toho začal mluvit úředník. Brání to ve výsadbách. Lidé pak raději nevysadí nic, protože se bojí problémů s případným kácením stromů do budoucna. A nebo stromy kácejí dříve, než dosáhnou kritické velikosti,“ konstatuje zkušený krajinář a soudní znalec pro oblast životního prostředí Samuel Burian.
Lidé by si měli stromů vážit, ne se jich bát
Loňská benevolentní vyhláška podle Buriana žádné velké škody nenapáchala, i když nechala kácení v zahradách u rodinných domů čistě na rozhodnutí majitelů, čehož někteří samozřejmě využili. „Teprve pokud projde současná novela, která by měla platit od září, začne to pravé kácení. Lidé pokácí i stromy, které by jinak nechali ještě pár let růst, ale obávají se problémů s povolením do budoucna.“
Z jeho pohledu by se místo restriktivních opatření měli lidé spíše vychovávat k přirozené úctě ke stromům. „Jakmile lidem seberete svobodu, vyvoláte nenávist. V tomto případě bohužel nenávist ke stromům,“ konstatuje hořce. Nejvíce krásných starých stromů podle něj najdete ve Velké Británii, kde žádná podobná omezení neexistují. „Lidé si tam ale stromů váží, protože dobře vědí, kolik takový vzrostlý strom potřeboval péče a co za to lidem dává,“ vysvětluje.
Starý ovocný strom hodnotu nemá, téměř holý smrk ano?
Podle Pavla Jeřábka, který se desítky let zabývá údržbou veřejné zeleně, je novela přinejmenším rozporuplná. Ekologickou i estetickou hodnotu zeleně v obci podle něj tvoří dřeviny jako takové, ne jen ty okrasné. „Stará hrušeň má na zahradě kolikrát větší okrasnou hodnotu než vysoko vyvětvený stříbrný smrk. Jde i o cenný genofond starých ovocných odrůd a symbol toho, co se dříve na zahradách pěstovalo. Takový strom bych mohl jako majitel zahrady klidně porazit, ale třeba kvůli 60 let starému smrku v příměstské oblasti, který má jen pár větví ve špičce, budu naopak potřebovat posouzení a požehnání úřadu?“
Ne všude jsou na obcích kvalifikovaní lidé, kteří dokážou hodnotu a stav stromu určeného ke kácení správně vyhodnotit. V malých obcích povolení ke kácení vydává starosta, až města na úrovni bývalých okresů mají oddělení ochrany přírody a odborníky - i se zaměřením na dřeviny.
Podle Pavla Jeřábka se sice obce mohou obrátit s žádostí o posouzení na odborná pracoviště MŽP ČR, Agenturu ochrany přírody a krajiny, Českou inspekci životního prostředí či odborné arboristické firmy, ale zdaleka ne vždy této možnosti využívají.
