1 / 20
Z celkového počtu 1 576 nepůvodních druhů rostlin vyskytujících se na území České republiky je podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky za invazní považováno 75 druhů. Zde jsou k dispozici podrobnější informace o dvaceti nejvýznamnějších z nich. Bolševník velkolepý se „přistěhoval“ z Asie a je proslulý nejen jako agresor, který utlačuje ostatní květenu. Jeho šťáva obsahuje jedovaté alkaloidy, v kombinaci se sluncem dochází k chemické reakci, jež vás může popálit a způsobit vám puchýře i dlouhotrvající jizvy.
Autor: Shutterstock
Ambrozie peřenolistá původem pochází ze Severní Ameriky (USA a jih Kanady), postupně se rozšířila do Jižní Ameriky, Asie, Austrálie a Evropy. Podobně jako jiné severoamerické druhy se do Evropy dostala ve druhé polovině 19. století – a to především s dováženým obilím či osivem. V Evropě se v některých částech intenzivně šíří a v některých zemích je již zdomácnělá.
Autor: Shutterstock
Borovice vejmutovka pochází z východní část Severní Ameriky (severovýchodní USA až jihovýchodní Kanada). Centrem rozšíření jsou jižní a severovýchodní části Appalačského pohoří a oblast Velkých jezer. Do Evropy přivezena roku 1805, k úspěšné introdukci došlo o 100 let později v Anglii. V postižených oblastech (skalní města) důsledně odstraňovat dospělé semenné stromy i podrostové jedince. Odstraňování náletů je nutné opakovat.
Autor: KRNAP, Shutterstock
Javor jasanolistý pochází ze Severní Ameriky – oblast od severní Kanady až po Floridu, od západu na východ na celém kontinentu. Důležitou prevencí je ukončení jeho dalšího záměrného vysazování jako okrasné rostliny. Pro zahradní a krajinářské úpravy je možné použít velké množství našich původních druhů dřevin, nebo alespoň těch nepůvodních, které se v naší přírodě nešíří invazně. Samotná likvidace javoru jasanolistého se většinou skládá ze dvou částí. Nejprve je porost vyřezán a na zbylou část (pařezy) je aplikován biologicky rozložitelný chemický herbicid, který brání zmlazování stromu. Někdy je ovšem nutné provádět likvidaci opakovaně, protože rostliny jsou velmi houževnaté, a i přes chemické ošetření herbicidem zmlazují.
Autor: Profimedia.cz
Kolotočník zdobný (Telekia speciosa), původem z Karpat a Balkánu, proniká do vyšších poloh. Roste zejména podél vodních toků
Autor: J. Pergl, AVČR
Křídlatka česká je známa ze severního Japonska, kde se překrývají areály rodičovských druhů. Nyní roste zplaněle také na většině území Evropy a v Severní Americe. V jižnějších a východnějších částech Evropy je zřejmě hojnější než rodičovské druhy. Nejodolnější a nejvitálnějších z křídlatek na našem území. Mezi křídlatky patří i křídlatka japonská a křídlatka sachalinská.
Autor: Kytky k jídlu, Jana Vlková
Kustovnice cizí je invazivní keř, který je schopný svými převisavými větvemi rychle zaujmout prostor. V jejím okolí se silně prosazují druhy dusíkem bohatých stanovišť. Problém nastává při pronikání do přirozených společenstev. Dostala se k nám z jihovýchodní Evropy a rychle zarůstá suchá místa, rumiště, ale dostane se i do přirozených porostů. Bujně odnožuje a v její blízkosti zakrátko nic nepřežije.
Autor: Profimedia.cz
Lupina mnoholistá (vlčí bob) je nebezpečný zarůstáním přirozených lučních porostů, které přestaly být obhospodařovány a touto invazí se nevratně mění jejich druhové složení. Důvodem invaze je často opouštění dříve obhospodařovaných pozemků a celková eutrofizace krajiny. Populace vlčího bobu nikdy nejsou zcela zapojené, proto postup invaze nebývá tak nápadný, jako u jiných invazních druhů.
Autor: Martin Stolař, MAFRA
Netýkavka žláznatá je jednoletá statná bylina dorůstající až 3 m výšky. Roste především ve vlhkých nivách, zejména na březích větších řek. Krátkodobě se vyskytuje na narušených plochách a rumištích. Podél řek vytváří souvislé a trvalé porosty, v těchto lokalitách je často konkurenčně úspěšná. Kvete od července do října. V úsecích toku, které jsou již druhem zcela obsazeny, je eliminace nemožná. Velký význam má monitoring výskytu a následná eliminace prvních populací zvláště výše po proudu na tocích, kde se druh zatím nevyskytuje. Protože se jedná o jednoletou rostlinu, je nejideálnější netýkavku pokosit v době květu (červenec až srpen) nebo ji zcela vytrhnout a tím zabránit produkci semen.
Autor: Jana Gartnerová, MF DNES
Pajasan žláznatý se dostal do Evropy v druhé polovině 18. století. Z Braniborska, kde byl vysazen roku 1780, se šířil dál na východ, až se dostal do Čech. Proniká hlavně do travinných a skalních porostů, luhů, lesních světlin a rumišť a svým intenzivním vegetativním rozrůstáním zde decimuje původní, často hodnotná společenstva. Při kontaktu s kůží působí na citlivější pokožce kožní záněty. Jeho pyl je alergenní. Celá rostlina, zejména semena a kůra, je pro člověka slabě jedovatá. Pajasan také hostí řadu škůdců.
Autor: Shutterstock
Klejichu hedvábnou pěstují lidé na zahrádkách jako nenáročnou okrasnou rostlinu. Dostala se však do volné přírody a jako invazní plevel ohrožuje původní vegetaci.
Autor: ONYX
Slunečnice topinambur je víceletá, až 3 m vysoká bylina s hlízovitě rozšířenými oddenky. Velmi často a dosti ochotně i zplaňuje a dále se šíří, místy intenzivně. Pěstuje se také jako krmivo pro lesní zvěř, bývá vysazován i jako okrasná trvalka. roztroušeně až hojně vyskytuje v nížinách až pahorkatinách. Na zasažených místech vytváří husté porosty, které vytlačují konkurenčně méně zdatné druhy.
Autor: Shutterstock
Střemcha pozdní je 8–15 m vysoký, rozvětvený strom. Kvete v červnu a plody dozrávají v září až říjnu. Je řazena mezi 40 nejnebezpečnějších invazních rostlin světa. V současné době se u nás šíří zejména do porostů vysokých mezofilních a xerofilních křovin, náletů pionýrských dřevin, kyselých a borových doubrav a dubohabřin.
Autor: Profimedia.cz
Trnovník akát pochází ze Severní Ameriky, konkrétně z východní a střední části USA, kde roste v podmínkách humidního klimatu. Běžně zplaňuje a šíří se také kořenovými výmladky. Trnovník akát se chová agresivně a vytlačuje původní vegetaci. Jeho invazí jsou nejvíce ohrožena společenstva suchých trávníků, pastvinných lad a křovin.
Autor: Depositphotos
Třapatka dřípatá v Severní Americe roste na březích vodních toků, na vlhkých místech, na živinami bohatých půdách v nižších nadmořských výškách. V ČR roste na podobných místech, preferuje provzdušněné půdy, narušené biotopy v blízkosti tekoucích vod. Vhledem k možnosti klonálního šíření je likvidace velmi obtížná. Buď se nabízí velmi pravidelné sečení po dobu několika let, anebo použití herbicidů.
Autor: Profimedia.cz
Kanadský zlatobýl bývá často pěstovaný v zahradách a parcích i v různých kultivarech, což při zplanění nebo přenosu pylu zvětšuje jeho genetickou rozmanitost a možnosti expanze. Ve volné přírodě zdomácněl především na ruderálních místech a březích vod, a to na téměř celém území ČR. Významné je dnes šíření tohoto druhu podél železničních náspů. Rostlina oblíbená mezi včelaři. Když uschne, často ho vyvezou na černou skládku a tím ho rozšiřují po krajině.
Autor: Pavel Jeřábek
Zlatobýl obrovský zastíněním a silnou kořenovou konkurencí eliminuje většinu jiných druhů na ploše. Porosty zlatobýlů tak vytlačují polopřirozenou vegetaci, zejména podél vodních toků. Místy se stávají vážnou překážkou při obnově lesa či jiné rekultivaci pozemků. Dalším rizikem je hybridizace s původním druhem zlatobýlem obecným (Solidago virgaurea). Zlatobýl je důležitá včelařská rostlina, zároveň je však za květu významným alergenem.
Autor: Profimedia.cz
Konvalinka vonná také může způsobit vážnou otravu i smrt. Přitom ji lze zaměnit s česnekem medvědím.
Autor: iPrima.cz
Zimolez japonský (Lonicera japonica) se dokáže za velmi krátkou dobu rozrůst naprosto nekontrolovaně i tam, kde jste tuto rostlinu rozhodně mít nechtěli.
Autor: Profimedia.cz
Tisu červenému (Taxus baccata) byste se měli vyhnout nejen z důvodu jeho rozpínavosti, ale také kvůli jedovatosti.
Autor: Botanická zahrada hl. m. Prahy
