Získat jej můžete různými způsoby. V zahrádce může být zdrojem humusu nejen kompost, ale také zelené hnojení, sklizňové zbytky a samozřejmě chlévský hnůj. Postupným rozkladem organických látek se do půdy uvolňují živiny nutné pro růst rostlin. Jaké jsou výhody či naopak nástrahy jednotlivých druhů humusu?
Kompost jako základ
Lze jej připravit v každé zahrádce z posekané trávy, listí, sklizňových zbytků a kuchyňských odpadů, případně drnů, kůry, hnoje a podobně. Komposty můžeme zakládat najednou, což je výhoda, protože obsah zraje v celém objemu, zahřívá se a tím se čistí od semen plevelů, třeba i vajíček slimáků a případných choroboplodných zárodků.
Většina kompostů na zahrádkách se však tvoří postupně, podle toho, co se v zahradě zkompostovat dá. Díky malému objemu postupně dodávané hmoty se nezahřeje, a tak se ztrácí schopnost likvidovat choroboplodné zárodky a plevele.
Větší množství materiálu máme obyčejně ve chvíli, kdy se donutíme zahradu vyplít či posekat, rozdrtit větve z prořezávky a tak dále. Je dobré tyto činnosti dělat v určité návaznosti, aby na kompost přišly tyto hmoty ve stejnou dobu a ve vrstvách se střídaly.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Vyšší vrstva posekané trávy se sice zahřeje „vlastním teplem“, ale spíše hnije a plesniví, než by se z ní tvořil humus. V takové vrstvě totiž chybí vzduch, respektive kyslík pro ty správné, aerobní bakterie. Lepší je proto trávu na kompost míchat zavadlou.
Při všech výhodách kompostu zjišťujeme, že samotným kompostem nelze vždy naplnit potřebu živin pro náročné druhy zeleniny. Použijeme-li střední dávku kompostu ve výši 2,5 kg/m², pak je za 3 až 4 měsíce k dispozici asi 2,5 až 5 g dusíku přijatelného pro rostliny na 1 m².
Neobsahuje-li půda větší množství dusičnanů, pak bychom měli k dosažení vyššího výnosu dodat ještě dusík ve formě dusíkatých hnojiv. Kromě dusíku dodáme tímto množstvím kompostu ještě 2,5 g fosforu (P205), 7,5 g draslíku (K2O) a 1,5 g hořčíku (MgO) na 1 m².
Zelené hnojení
Jde o pěstování rostlin, které později zapravíme do půdy. Pokud není na záhonu právě zelenina, měli bychom zasít rostliny vhodné k zelenému hnojení.
Průvodce kompostovánímPrávě na podzim si člověk nejvíc uvědomí, kolik odpadu vzniká při údržbě zahrady. Byla by škoda ho vyhodit, raději ho zkompostujte |
Ty chrání povrch půdy před zamokřením a vytvořením škraloupu a jsou po zapravení cenným zdrojem výživy pro organismy v půdě. Aby si zelené hnojení uchovalo tento efekt ochrany životního prostředí, nezapravuje se již na podzim, nýbrž teprve na konci zimy.
Je třeba zdůraznit, že rostliny na zelené hnojení (kromě leguminóz, kam patří například vojtěška, vikev a jetel) nedodávají do půdy další živiny. V zelinářských zahrádkách, kde často zařazujeme košťáloviny, bychom neměli pěstovat jejich blízké příbuzné, třeba řepku a hořčici, vhodná je však svazenka.
„Bobovité“ rostliny
Rostlinami z čeledi bobovitých jsou například vikev, jetel, vojtěška, hrách či fazole. Do půdy dodávají dusík, který poutají ze vzduchu. Po zapravení do půdy a jejich rozkladu může tento dusík využít následná plodina.
I když množství přijatelného dusíku jsou velmi rozdílná, lze vycházet z toho, že zásoba dusíku po pěstování těchto rostlin je tak vysoká, že dodatečné hnojení dusíkatými hnojivy není už potřebné.
Nejcennější je hnůj
Pokud můžeme získat hnůj, dopřejeme své zahrádce velmi vydatný zdroj živin. Jejich přísun je asi dvojnásobný ve srovnání s kompostem.
Výhoda vyzrálého hnoje oproti minerálním hnojivům je v tom, že dusík je v pomalu působící formě jako u kompostu. To platí i pro některá organická obchodní hnojiva, jako je například rohová moučka.
Další výhodou hnoje je, že obsahuje kromě všech základních živin také stopové prvky. V zahrádkách, kde se pravidelně hnojí hnojem, je proto riziko nedostatku stopových prvků velmi malé.
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Zahrádkář.
