Lenka Eywa z primáckého pořadu Zahradnice po ruce předvedla praktický postup, jak se záhon dokáže bez složitých technologií zalévat i sám. Stačí využít fyzikální zákony, barel vody a jednoduchý systém hliněných nádob usazených do země a propojených navzájem hadicí a hadičkami.
Zavlažovací nádoby olla znáte už z našeho předchozího článku. Používat je lze samostatně, jako jednotlivé nádoby, do nichž podle potřeby dolíváte vodu, tzn. podle počasí zhruba jednou za jeden až tři týdny. S pomocí modulu propojeného s rezervoárem vody si nutnou zálivku – zvlášť u plodové zeleniny jako jsou papriky či rajčata – lze ještě více usnadnit.
Jak se zapojuje a funguje modul „hliněných hrnců“ |
„Používám olla nádoby, kterým se říká modul, protože se dají napojit vzájemně na sebe a na obrovský sud. Tím pádem je možné třeba jenom dvakrát nebo třikrát za sezonu naplnit 120l sud a ty nádoby zalívají za mě,“ vysvětluje Lenka Eywa a ukazuje záhon připravený na papriky. V něm je mezi každou druhou a třetí paprikou připravena jedna olla, tedy jeden hliněný modul čekající na toto propojení a naplnění vodou.
A na záhonu určeném pro rajčata, také náročná na zálivku, to ukáže prakticky – jak se také můžete podívat v úvodním videu. „Tady budu mít rajčata ve trojsponu; ten záhon má pět metrů, já mám pět oll, tak je rozmístím zhruba tak, aby to bylo co nejvíc pravidelné,“ popisuje Eywa, i s tím, jak tyto neglazované nádoby pracují. Díky propustnému povrchu totiž tato hliněná keramika dovnitř nalitou vodu pomalinku propouští do půdy.
Pochlubte se zahradou a přihlaste ji do soutěže Nejkrásnější zahrada 2026 |
Není to ovšem zdaleka jen o tom, že by ta voda prostě protékala do zeminy. „Rostliny samy cítí, kde ta voda je, takže začnou své kořínky natahovat směrem k modulu – nebo k té samostatné olle,“ vysvětluje Eywa. A dodává, že když na podzim vyndává olly z půdy ven, je ta jáma po olle úplně obrostlá kořínky. A kořínky jsou nalepené i na té keramice.
Princip hliněné nádoby olla vysvětluje Šárka Bočková, která u nás vzkřísila její používání – navázala na „znovuobjev technologie hliněných hrnců “ australského otce permakultury, biologa Billa Molisona ze 70. let:
22. června 2022 |
Na rozdíl od velké samostatné olly (která má 3 nebo 5 litrů) – jíž zůstane koukat ven z půdy krček té nádoby – hliněný modul potřebujete dostat úplně do roviny s půdou (substrátem, zeminou), aby byl pěkně ponořený.
„Není to žádná moderní technologie, ale něco, co dělali už naši předkové; respektive první zmínky jsou už v 1. století př. n. l. v čínských spisech a zároveň jsme to pak našli někde v Indii i v Africe. Evidentně je to tedy způsob zalívání, který se používal už dávno. K nám se dostal znovu až ve chvíli, kdy se k nám začala dostávat permakultura,“ uvádí Lenka Eywa, že se bavíme zhruba o 70. letech 20. století.
Pozor, „hliněný hrnec“ musí sedět celý v půdě
Aby mohla jakákoliv olla – ať už samostatná nebo modul – spolehlivě fungovat, tak v celém půdním profilu musí být opravdu substrát. „Musí tam být až do hloubky zemina, nesmí tam být žádná organika typu tráva či listí – na to si musíte dát pozor, když budete tyto nádoby dávat třeba do vysokých záhonů. Protože v prvním roce se stává, že máme nahoře třeba jen 20 cm zeminy a to ostatní je nějaká jiná organika,“ vysvětluje Eywa. Jen tak totiž může docházet ke vzlínání vody v olla nádobách.
Vodu v půdě udrží i kompost plný humusu, podívejte se:
1. června 2018 |
Princip modulu tkví v tom, že každá tato hliněná nádoba má nahoře nástavec na tenkou hadičku, která do ní přivede vodu z barelu. Současně má v horní části i malinký otvor, který je tam z jednoho jediného důvodu. „Když do toho modulu bude natékat voda, musí být tento otvor otevřený, aby vyšel vzduch ven; a ve chvíli, kdy se ten daný modul naplní vodou, tak se ta dírka zašpuntuje,“ popisuje zahradnice mající ollami řadu zkušeností.
V praxi to vypadá tak, že z barelu naplněného vodou a postaveného výše, než je daný záhon – natáhne silnou hadici, na níž má napojené tenké hadičky. Ty se zapojí do připravených modulů ponořených do záhonu. Pak už lze pustit kohout na barelu a nechat připravené nádoby naplnit.
Z plného vyvýšeného barelu vede hadice, která je hadičkami propojená se všemi hliněnými moduly.
Když se nádoby z barelu plného vodou plní, slyšíte, jak to zurčí. A kdy jsou modulové olly plné? „Poznám to tak, že z nich začne vytékat voda – pak je zašpuntuju a čekám, až ze všech těch nádob takto vytlačí vzduch,“ říká Eywa. Jakmile všechny naplněné nádoby zašpuntuje, začne vznikat podtlak – a tím pádem pořád přitéká do těch hliněných oll další voda. I proto, že půda a rostliny okolo začnou vodu z nádob nasávat. Jak prosté.
„Ten barel má 120 litrů. A stačí ho tím pádem naplnit třeba třikrát za sezonu,“ dodává Lenka Eywa, jak se vám o pravidelnou zálivku zeleniny mohou přes léto krásně postarat obyčejné neglazované „hliněné hrnce“.
Jak na vysychající zahradě udržet vodu v půdě. I teď po dešti |
Manuál pěstování plodové zeleniny radí, jak na rajčata, okurky či melouny |
