Elektřina v maringotce je pro Vojtu – a občas i pro jeho rodinu – velký pokrok. Doteď se musel rozmýšlet, jestli si raději, respektive dřív udělá čaj, nebo umíchá vajíčka. O spotřebě pohonných hmot raději nemluvě.
Díky elektřině také mohl za pomoci kamaráda Aleše vytáhnout zpod maringotky nafukovací vířivku a zprovoznit ji. A aby byla idylka dokonalá – i když už bylo po prázdninách – na stěnu maringotky společně přilepili otevřenou skříňku, do níž pasuje chladicí box. Až za Vojtou přijede žena Ráďa, ve vířivce se chlazená láhev něčeho dobrého rozhodně bude hodit.
Září: Nejen revitalizace rybníka a trápení s ovečkami |
Zvelebování maringotky je jen takovou třešničkou na dortu, akcí měsíce – kromě toho, že se průběžně pracuje na stavbě domu – je revitalizace rybníka. Kvůli líhnutí čolků ho totiž nebylo možné vypustit dřív než v září. Vojta všechny rady i požadavky ochranářů respektuje, i když mu trochu komplikují život. Kvůli vzácným druhům květin pořídil ovečky, a teď zase nebylo možné přes léto nechat rybník vyschnout – protože se líhnul čolek.
Ještě že si novopečený farmář může vyčistit hlavu během vyjížďky na koni – je to potřeba a zaslouží si to. K revitalizaci rybníka se postavil čelem, trpěliví jsou i najatí bagristé, jakkoli se jim muselo bahno zajídat, když už ho měli všude. Opět pomáhal – přiložením ruky k dílu i radami – i pan Kavka, tedy když mu Vojta zrovna nezamkl bagr.
Trápení s ovečkami, jedna podlehla
V září se ovšem Vojta také se slzou v oku musel přenést přes ztrátu jedné z oveček, když si parazit z podmáčené pastviny vybral svou daň. Nejprve se u jedné objevila boule pod krkem a horečka, přivolaný veterinář to řešil antipyretiky, posléze přidal i antibiotika. Nemocná ovečka to přesto nezvládla. Pro Vojtu to bylo poprvé, kdy se musel vyrovnat se ztrátou živého tvora na své farmě. Když se boule a zvýšená teplota objevily také u dalších zvířat, nechtěl nic podcenit a našel specialisty na kopytníky.
Podezření padlo na motolici, parazita, jehož mezihostitelem jsou měkkýši, kteří si na podmáčených půdách libují. Všechna zvířata musela podstoupit odběry krve, do laboratoře zamířily i vzorky stolice. Sice zrovna měl přijet plemenný beran, aby se zasloužil o rozšíření stáda, nicméně tyto plány musely na čas stranou a milý beránek se musel vrátit domů. Nešlo riskovat, že ho nákaza také nemine. A s výsledky z laboratoře bylo brzy jasno. „Vypadá to na parazity. Vlasovku slezovou,“ upřesnili veterinární lékaři, otec a syn, své prvotní podezření. A bylo štěstí, že vybraný preparát zabral a dalším ztrátám v ovčím stádě se podařilo zabránit.
„Ten osmý díl je hrozně specifický. Osmička je vlastně svým způsobem moje šťastné číslo, ale tady se ukázala hořkost celého farmaření – vlastně jsme chtěli rozšířit chov ovcí a do toho přišla nemoc, o které jsme zpočátku nevěděli, co je. Pak jsme na to sice přišli, ale zjistili jsme, že ovce jsou nemocné z mokřadů, které byly zdrojem nákazy parazity,“ vidí Vojta jako paradox, že právě kvůli podmáčené louce si ovečky pořizoval.
„Jsem psychicky trochu připravený na to, že se k tomu jednou budu muset postavit čelem jako farmář. Že to patří k životu na farmě. Ale byla to zase taková zkušenost, kterou – jak tam všichni říkají – si člověk musí projít, aby si to celé porovnal a uvědomil. Ale nějak jsem si vždycky myslel, že prostě ovečky budou a všechno zvládnou, jenže to tak nebylo,“ konstatuje na závěr Vojta, který už si vyzkoušel, jaká jsou zvířata obrovská zdpovědnost.
