Sedmý díl Farmy Vojty Kotka ukazuje Vojtu jako farmáře, který se opravdu sžívá s místem i místními lidmi maximálně, jak to jde. A protože si je vědom toho, že mu místní opravdu vycházejí hodně vstříc, rád by jim to nějak vrátil. A tak už měsíce Vojta průběžně řeší i ambiciózní projekt, který by měl proměnit kozárovické kulturní středisko – kde se odehrávají maximálně diskotéky – v opravdu plnohodnotný kulturní stánek, kde se bude hrát i divadlo, koncertovat či plesat.
„To, že se do tohoto dílu dostalo taky to, jak pracujeme na kulturním domě, to je průběžná činnost, která trvá už od února, kdy mi kluci řekli, že by o to stáli. Je to můj pokus o to, tu pomoc taky nějak vrátit, a přinést do vsi něco, čím já můžu přispět jako ‚kulturní referent‘,“ vysvětluje Kotek.
Nicméně vraťme se k jádru pudla – tedy na Vojtovu rozestavěnou farmu, kde musel vyřešit do určité míry komické situace. Protože nedaleko vede cyklostezka, některé sportující skupinky by to rády vzaly po cestě, kterou Vojta pár měsíců předtím vybudoval. Nicméně dozvěděl se, že 60 let po ní cyklisté jezdili a najednou to vadí. Mrzelo ho to, nicméně cyklisty nasměroval na jejich skutečnou trasu a pořídil si k pozemku závoru.
A vrhl se do čištění lomu. (Odkud mu mimochodem někdo ukradl čerpadlo. Ale protože nebylo nijak zabezpečené proti odcizení, na jakoukoliv náhradu mohl zapomenout.) Původní představa, že hasiči vyčerpají z lomu vodu, a pak do něj najede pan Kavka svým bagříkem a vyčistí ho od bahna a dalšího marastu, vzala brzy za své.
Čerpadlo na vodu se brzy zaneslo vodními rostlinami, a kalovým čerpadlem hasiči bohužel nedisponují. Nicméně nenechali Vojtu ve štychu – měli svým způsobem geniální nápad a sehnali Vojtovi na další den tzv. hovnocuc. Neboli fekální vůz, který by měl vyčerpávání bahna ustát.
Sedmikubíkový fekál se naplnil 11× a dno bylo stále v nedohlednu, takže další den byl povolán ještě větší fekální vůz. Bylo jasné, že nánosy bahna na dně asi opravdu budou muset pryč pomocí bagru, nicméně hasiči logicky usoudili, že nejdřív by bylo fajn očistit bahno z kamenných stěn. A tak se i stalo – podívejte se na úvodní video, jak dostal Vojta zabrat. Přesto krásný lom s čistou vodou zůstal pořád ještě v nedohlednu...
Pohnul se dům a přišli koně, sny se plní
V sedmém díle se také odehraje pro Vojtu zcela zásadní zlom. Dům, který si vysnil pro svou rodinu, se ze základové desky začal zvedat do patra. Kovové traverzy začaly vytyčovat tvar a dávat mu konkrétní obrysy. Je jasné, že tam musel vzít i ženu Ráďu a syna Hubíska. A mimo jiné řešit například zabezpečení stavebního materiálu postavením ohrady, aby se neopakovala situace jako s ukradeným čerpadlem. A to nechtěl mít kvůli zvěři na pozemku žádné překážky.
Vojta Kotek si na venkově plní své sny. Střet s realitou ho školí i baví |
Ovšem nejen Vojtova rodina potřebuje bydlet, takže musí zřídit i postavení přístřešku pro koně, a s Alešem si pustí i do stavění ohrady na pastvině.„Pro mě asi taková nejhezčí a nejvýznamnější linka tohoto dílu je ta, že jsme na farmu přivedli koně od Aleše. Potřeboval pomoc s pastvou, protože nemá velké pastviny, a já jsem zároveň potřeboval posekat ty louky, protože to ze zákona musím udělat,“ vysvětluje Vojta, jak k tomuto pro oba ideálnímu řešení s Alešem došli. Koně pastvinu pastvou zkulturní a příští rok tam bude kvalitnější porost. „A tráva je něco, co je pro farmáře jako největší bohatství,“ dodává novopečený farmář.
Pak už jen najít správnou cestu lesem, kudy budou moci čtyři koně s hříbětem z Alešovy hájenky na Vojtovu farmu převést – protože po silnici s hříbětem jet nemohou. A po předchozí zkušenosti s převážením koní, by to měla být jednodušší varianta. Cestu našli, Vojta si potvrdil, jaké má farma nádherné okolí, a vypuštění pěti koní na pastvinu pro něj byl nepochybně jedním z nejradostnějších okamžiků posledních měsíců.
„Aleš spočítal, kolik pobytem koní u nás ušetřil. Takže je to pragmatické, pro mě ale zároveň poetické, protože tímhle přesně můj sen začal,“ vysvětluje Vojta, že právě koně ho přivedli tam, kde teď je.
„Je náročné ty koně ujezdit všechny, takže je zatím zbytečné kupovat další. Navíc Aleš mi taky jako by „přenechal“ ryzáka Arona, na kterém jezdím, Aleš jezdí na běloušovi Shaneovi. A Aron je vlastně boží kůň, na to, že ho Aleš má jenom krátce – je pod sedlem teprve dva roky. Baví mě na něm, že je mladý, zvídavý, neposlušný, a stačila mu hodina, aby se změnil. Je skvělý a pochopil nějaké věci. Takže svého koně vlastně mám – i když není můj,“ uzavírá tuhle radostnou kapitolu Vojta Kotek.
Kotek na farmě bojuje o přežití i plochu pro dům. Příroda je prostě drsná |
