Ne že by si ho v průběhu června neužil, přece jen za ním manželka Radana s malým Hubertem jezdí, když to jde, ale přesto má Vojta výčitky. Na oslavu dne dětí není čas. Přednější než budování dětského pískoviště byla prostě salaš pro ovce. Které mu zkomplikovaly život, sotva dorazily. „Ovce si pomoct samy nemůžou, tak jde člověk trochu stranou. Protože si asi alibisticky říkám, že Hubísek má mámu a nějak to zvládnou. A já pořád lítám,“ konstatuje, že jak má člověk zvířata, nese za ně zodpovědnost.
Ovce totiž hned druhý den ráno měly průjem – což podle veterináře mohlo být ze stresu ze stříhání, přesunu k Vojtovi na farmu, z dešťové vody, změny pastvy či čehokoliv jiného. A zatímco kamarád Aleš popsal možné chmurné scénáře, pan Kavka ho uklidňoval – naordinoval ovcím pár dní bez pastvy, jen na suchém seně – to by mělo na nápravu stačit.
Drsný červen na Farmě Vojty Kotka. Budování i zmar |
Jako by průšvihů nebylo málo, na zamokřeném pozemku to vypadá, že pracně vybudované drenážní strouhy neodvádějí vodu z pozemku do rybníka podle předpokladů. Do toho přijde další meteorologická hláška pana Kavky: „Včera se pásli vrabci na trávě, bude pršet“.
A zase měl pravdu – další vidle do veškerých pozemních prací hodila taková bouřka s průtrží mračen, že začalo zatékat i v maringotce. Vojta přiznává, že měl regulérní strach. Ještě v noci obcházel pozemek a hlavně zvířata, aby měl jistotu že jsou slepice i ovce v pořádku. Ráno pak s Alešem obcházejí a sčítají škody – kroupy daly zabrat i zelenině na Rádiných záhonech – a zachraňují zvířata z vody a bahna.
Současně se karta obrátí a Vojta má možnost pomoci Alešovi – vzít motorovku do ruky a společně odstranit obří spadlý strom u výběhu pro koně. Nebude to jen tak, ale Vojta už se dost naučil a vlastně má radost, že kamarádovi je opravdu něco platný. I za zjištění, že na vsi se po kalamitě podobného typu zkrátka lidé semknou a navzájem si pomáhají.
Střet s farmářskou realitou je drsný...
Nutno přiznat, že Vojta měl v průběhu června krizi. „V pátém díle je přesně vidět, jak jsme se hodně věnovali zvířatům, která si sama neporadí, takže jim poskytujeme veškerý komfort. A mně přitom došlo, že máme postavenou velkorysou salaš, která je prostě na m2 mnohem větší než celá maringotka. Mají tam super zázemí a vybavení, pastvičku a všechno… A my nejsme ani zabydlení v maringotce. Sice jsme k pozemku přivedli elektřinu, což tedy i s úředními pravidly trvá strašně dlouho, ale pořád nefunguje ten rodinný sen – že farmaříme a u toho točíme.“
Nic naštěstí netrvá věčně, takže z deprese Vojtu vytáhnou Hubísek s Ráďou a společné zahradničení. A zjištění, že bramborám se daří a rostou. I to, že se konečně začnou na pozemku budovat kromě zázemí pro zvířata i základy domu, ve kterém Kotkovic rodinka zapustí kořeny.
Což sice Vojtu regulérně dojímá, na druhou stranu mu nepřidává, že pozemek de facto vypadá hůř než na úplném začátku. „Dolehlo na mě, že předtím, než jsem tady začal něco dělat, tak to tady bylo prostě krásné. Panensky netknuté. A že čím víc se my do něčeho pouštíme, tím větší zásahy příroda dostává. I když ona se z toho vzpamatuje,“ konstatuje, že i když vše děláte s nejlepšími úmysly, průběh vypadá naprosto šíleně. „Občas si říkám, že je to trochu moc,“ vysvětluje své rozpoložení.
Pocit, že se pozemek změnil v jedno velké zabahněné území, ještě umocní, když dorazí studnaři s vrtnou soupravou, aby našli co nejmocnější pramen a vyhloubili studnu, která bude pro Vojtovu farmu stačit. Protože bez vody není život. A ačkoliv studnařům a jejich hydrogeologovi plně důvěřuje, nechá se zlákat a pozve i místní proutkařku, jak zaznamenalo úvodní video. Uvidíme, jak akce „studna“ dopadne.
Vše by si mělo sednout. Každá stavba vypadá zpočátku neutěšeně, v podstatě podobně, jak to reálnou situací zaskočený Vojta popisuje: „Různě je tam buď bahno nebo třeba strašné vedro, nebo se není kam schovat. Protože ten komfort, který lidi potřebují a na který jsou zvyklí, je mnohem náročnější získat než to, co je potřeba pro zvířata.“
Aby se od toho všeho alespoň na chvíli odpoutal a nabral novou energii na další budování a každodenní boj s realitou, upne se aspoň na chvíli Vojta na to, aby udělal něco pro rodinu. A na konec června zorganizoval u obřího stolu na své farmě party pro děti i dospělé, kde vařil kuchař Cherif hlavně z toho, co už s Ráďou a Hubísken na farmě vypěstovali. A rozdával hostům farmářská vajíčka. A měl radost, že tři roky od svatby – která se odehrála na stejném místě – už si s Ráďou a synem plní rodinný sen.
Vojta Kotek si na venkově plní své sny. Střet s realitou ho školí i baví |
