To a nejen to, se letos v květnu podařilo na vlastní kůži zažít Vojtovi Kotkovi. Pro diváky Primy vše nechal zaznamenat a nastříhat do 4. dílu seriálu Farma Vojty Kotka, který prostě a jednoduše dokumentuje její vznik. Na rozlehlém pozemku u středočeských Kozárovic.
Vojta si totiž plní sen. Respektive sen svůj a sen své ženy Radany, že budou vychovávat svého syna Huberta na venkově. Na vlastní farmě, aby věděl, kde se berou vajíčka i jak se pěstují brambory. A začínají doslova na zelené louce, navíc hodně podmáčené a zarostlé trnkami. S maringotkou.
Co všechno Vojta stihl během letošního května? |
Navíc na louce s výskytem celoevropsky přísně chráněného hořce hořepníku, který z naší krajiny mizí. Podobně jako čolek, kvůli kterému Vojta na popud ochranářů musí zrevitalizovat rybník. A protože hořci prospívá pastva, je Vojta dotlačen k tomu, aby pořídil ovce, rozdělil dotyčnou louku na pomyslné sektory, které budou jeho ovečky střídavě vypásat a on se bude těšit z toho, jak se hořce utěšeně rozrůstají.
S tím Vojta vůbec nemá problém. Naopak. „Jak práce postupují, najednou si uvědomíte, že chcete zachovat přírodní bohatství, které tam je. Protože ten prostor je tak velký, že ho nepotřebuju celý zastavět, naopak chci být jenom na malých ostrůvcích a dává mi smysl chodit po své zahradě a mít v lese hřiby a na louce krásný kvítí, které tam roste,“ říká k tomu.
Ovce si Vojta domluvil s panem Kavkou, jehož dcera je chová. Plácli si, že mu prodá pár ovcí s jehňaty a bude je chodit kontrolovat. Natěšený farmář z Prahy tak měl dvěma měsíci omezený čas na to, aby pro ně připravil ustájení i pastviny. Znamenalo to odvodnit další část pozemku – a udělat chybu s položením trubek bez drenážních otvorů, prosekat průchody do trnkových bariér, posunout výběh slepic, zvolit její správnou velikost a postavit stáj respektive salaš, postavit a zprovoznit elektrické ohradníky.
S odvodňováním opět pomáhal pak Kavka – aspoň měl přehled, kde budou mít ovečky od nich nový domov. „Je slyšet vlak, bude pršet,“ odbourá najednou věcnou hláškou ze svého traktoru Vojtu s Alešem. Prý za tři dny, má to za celý život vypozorované a funguje to. A ano, bylo tomu tak – pršet začalo přesně ve chvíli, kdy se Vojta s Alešem snažili natáhnout a zabudovat do země elektrický ohradník.
Průšvihy se dějí, ale jsou i velké radosti…
Souběžně Vojta v květnu řešil zpevnění budoucí přístupové cesty k domu, který se má začít stavět, aby na místo mohla těžká technika. Přivedení elektřiny 700 metrů dlouhým výkopem. Postavení pískoviště. Postavení zahradního domku, který přišel jako stavebnice. Nainstalování solárních panelů a většího bojleru, aby se teplá voda pro tříčlennou rodinu nemusela ohřívat v minibojleru pomocí poměrně neekologického agregátu. I připevnění a zprovoznění dveřního čidla, které jemu a jeho ženě na telefon nahlásí každé otevření dveří v maringotce, když tam nebudou.
S Radanou také řešili, jak nakopnout pomocí ředěného žížalího čaje a moderního způsobu hnojení vysoké záhony a pařníky se zeleninou. A hlavně – sebrali svého malého Hubíska (synka Huberta, pozn. red.) a zajeli si pro štěně, které už měli nějaký čas zamluvené. Konečně jsou spolu s psí farmářkou Haidée na budování farmy čtyři.
Haidée už také byla u toho, když od Kavkových přivezli ovečky, na které čekala suchá prostorná salaš a hlavně natěšená pastvina. Vojta měl obrovskou radost, věci do sebe začaly zapadat. „Zároveň je to taky vhled do cirkulace těch věcí, do toho, že příroda si umí pomoct sama. Člověk tam patří tím, že jí pomůže na správná místa dát správné věci, které tam patří. Jako třeba, že ovce tam tomu prospějí – a nejsou jen stroj jako sekačka nebo nějaká chemie – ale samy by tam nepřišly. Musí tam být člověk, který tam ty ovce má. Dřív to takhle v té krajině fungovalo a díky existenci člověka v krajině, který se choval zodpovědně, byla plná remízků. Kvůli nim tam přežívala i další zvířata, rostlo to, co dnes už ne… To je správný přístup, o který se snažím.“
Středomoří zažívá ochlazení, protože mu mizejí pastviny, zjistili čeští vědci |
Odvodňovací strouha funguje, místo pro postavení salaše se tedy odvodňuje, voda v bojleru se nahřívá, pocit k nezaplacení. Nakonec se vše podaří a k přesunu dojde. Takže také ke stavbě salaše. Chystá se také zpevnění cesty na pozemky. Asi 400 m dlouhé. Jedenáct tun drobného kamení vyjde tak na deset metrů. Takže 40 náklaďáků. Což není málo.
