Právě dubnovými akcemi je 3. díl seriálu Farma Vojta Kotka doslova prošpikován, a to nejen pracovními, protože v dubnu se odehrály i Velikonoce. Koneckonců i ty částečně zasáhly do farmářských prací.
Ale popořádku. Vojta se rozhodně musel pustit do řešení podmáčeného pozemku, protože neustálé tancování v bahně kolem maringotky i záhonů není úplně ideální. Obzvlášť pro rodinu s malým dítětem. A manželku se synem Vojta pochopitelně touží mít po svém boku co nejvíc, takže na plac opět nastoupil každý, kdo má šikovné ruce. Včetně Vojty, který to všechno navíc musí zvládat i logisticky.
Jak probíhalo svedení vody z pozemku do rybníka |
Vybudování nových vstupních dveří a vyvýšené terasy podél celé maringotky Vojta pochopitelně zadá s plnou důvěrou truhlářům, kteří mu v 1. díle pomáhali vybydlený domeček na kolečkách vzkřísit k novému životu. Sám se soustředí na to, aby byla voda odvedena do rybníka. Slepice, které si můžete prohlédnout na videu, si stihne pořídit téměř jen tak mimochodem – za vydatné pomoci kamaráda a koňáka Aleše.
Pozemku pomohou drenáže, nastoupí bagry
Bez cílených a promyšlených úprav se mokřin na pozemku nezbaví, to už bylo Vojtovi jasné. Takže po konzultaci s odborníkem nastoupily bagry. Dva. Tentokrát nejen pan Kavka, ale i strojník Zdeněk, který pomáhal už s likvidací mohutných trnkových keřů v 2. díle.
Výhodou bylo, že na pozemku zůstaly zřetelné stopy dřívějších úprav, kdy se voda stahovala do tzv. nebeského rybníku – tedy napájeného čistě srážkami – pomocí vykopaných kanálů. V podobných případech se samozřejmě využívá i přirozeného spádu (viz plánek ve fotogalerii). Vojtovi bylo řečeno, že jeho pozemek je tak malý, že je pro úřady nezajímavý. Takže i když se vlastní revitalizace rybníka – která bude následovat – bez povolení neobejde, do drenáže pozemku se mohl pustit hned. Což je ve výsledku vlastně velmi pozitivní zpráva.
A chlapi neváhají, dva bagry mají koryta vybagrovaná poměrně rychle. Na Vojtovi s Alešem pak je položení perforovaných drenážních trubek, které je ovšem potřeba hezky zabalit do netkané textilie, která zabrání jejich zanešení. Pak je teprve možné je zahrnout drobným žulovým kamením – které také pomůže vodu vsáknout.
Vojta našel na internetu vychytávku, jak si pokládku textilie pro drenážní trubky ulehčit a zrychlit.
První den oba pracanti ukrajují potřebné kusy netkanky po částech, které se tím pádem musí v korytu částečně překrývat, a jde to hodně pomalu. Další den se Vojta naštěstí inspiruje na YouTube a přijde s metodou velmi výrazně snazší a rychlejší. Balík netkané textilie rozdělí napříč motorovkou a mohou ji pak rovnou položit v celé délce. To už je úplně jiná práce.
Nakonec se povedlo sehnat i kompost do vyvýšených záhonů a Radana mohla sázet první sazeničky a vysévat první semínka. A zalévat – zatím tedy tak, že si nejprve nosila v konvích vodu z rybníka, a pak raději vzala zprovoznění čerpadla do svých rukou. Vojtovi mezitím udělalo radost, že v Kozárovicích konečně bude mobilní signál a internet – první věc, kterou on sám mohl kozárovickým vrátit, jak mu na farmě pomáhají, a jak ho přijali.
Vojta Kotek si na venkově plní své sny. Střet s realitou ho školí i baví |
Duben utekl jako voda. Tak to snad také udělá...
Jako každý farmář, i Vojta musí na své farmě řešit spoustu věcí souběžně, navíc se snaží nezanedbávat rodinu. Stihli ale oslavit i Velikonoce – i když Černý pátek, kdy se nemá hýbat se zemí, trochu sabotoval zemní práce. A vlastně i první máj s manželkou Radanou a synem Hubískem.
Jak vzpomíná Vojta Kotek na natáčení třetího dílu? „Tímhle dílem pro mě začalo opravdu nějaké farmaření. Něco, do čeho bych se asi normálně nepustil, kdyby ten seriál nebyl. Asi bych nešel do toho, že tam budu jenom v maringotce a už tam budu vozit zvířata – nejdřív bych asi řešil to, že potřebuju nějaké zázemí pro rodinu. Ale vlastně jsem za to strašně rád, že to bylo naopak. Protože právě to mě vybičovalo k tomu, makat víc, než kdyby vše běželo standardním postupem,“ hodnotí po čase.
Přes veškerá provizoria tak totiž mohl se svou rodinou zažívat i chvíle, na jaké se nezapomíná. Třeba první sázení brambor, opět s pomocí pana Kavky a jeho strojů, na vlastním poli. A nebo třeba právě na pořízení slepic – a jakou to nejen malému udělalo radost. Nakonec mají i kohouta, kterého manželka Radana ani syn Hubísek nechtěli. Ona se jich bojí, malý už měl za sebou nepříjemnou zkušenost s klovnutím do zadku. Tak snad bude kohout darovaný Alešovým tátou hodný nejen na slepičky, které dostaly jména podle zpěvaček. Ta bílá například podle Lucie. Bílé.
Malý Kotek navíc spal s mámou a s tátou poprvé v maringotce. Jako indián. Díky tomu byl a je šťastný i táta Vojta, který tvrdí: „I když život nejde podle plánu, neznamená to, že není dokonalý.“ Kromě toho si Vojta pochvaluje, jak reagoval na všechny postupné změny právě jeho syn Hubert, zvaný Hubísek: „To pro mě byl hrozně silný moment, vidět syna, který mimochodem zvířata miluje, jak bude reagovat třeba na slepice. Na to, že je reálně máme a jestli mu rychle nezevšední. Záhy se ukázalo, že moc dobře chápe to, jak je potřeba se o ně starat, a že když jsem mu poprvé ukázal, jak se přikrmují, tak to už to příště chtěl začít sám dělat. Řekl mi: ,Tati půjdeme nakrmit slepičky’, což jsme šli udělat a on si přesně pamatoval, jak se to dělá. Zjistil jsem, že ho to baví. Že si díky tomu mohl sáhnout na právě snesené vejce a pochopil, odkud se berou, že nerostou v supermarketu. Což byl jeden z našich hnacích motorů, proč farmu mít.“
Kotek na farmě bojuje o přežití i plochu pro dům. Příroda je prostě drsná |
