Ačkoliv okrasnou zahradu majitelka původně neměla v plánu, nakonec se k ní upnula natolik, že se z útěku od reality stal velký koníček. Jednoduše proto, že prožila těžké životní období, kdy se pro ni práce na zahradě stala velkou útěchou.
Že tato zahrada vznikla na zelené louce, je patrné na první pohled. Laik už ovšem nepozná, jestli byla vytvořena podle projektu a na klíč odbornou firmou během pár týdnů, nebo zda vznikala kousek po kousku poctivou ruční prací majitelky.
„Bé“ je správně, stejně jako v případě nejkrásnější rozkvetlé zahrady paní Dany, nejkrásnějšího modrého zahradního koutku paní Evy či moderní, ale půvabné venkovské zahrádky Petra Bednáře, jež také patří mezi oceněné.
Přeměna pole v zahradu krok za krokem
Z navezeného zahradního odpadu Ivana vytvořila nejdřív první skalku, následovalo vlastnoručně vykopané jezírko a další a další ostrůvky s okrasnými dřevinami a vřesy. Dnes jsou na i políčka se zeleninou a pár ovocných stromků podél plotu.
Skalku v pozadí i jezírko v popředí budovala majitelka zahrady vlastníma rukama
Přes jezírko mají z této zahrady nádherný výhled do krajiny
Údržba trávníku dělá rodině největší starosti
"Mojí noční můrou je ale sekání trávy. Aby byla plochy na sekání menší, postupně vzniklo další jezírko i chodníčky z placáků, které si navážím opět vlastními silami z okolních polí a hájů,“ popisuje majitelka prozaické důvody vzniku jednotlivých partií zahrady, protože přesnou představu o podobě zahrady neměla.
"Nyní se už zaměřuji na rostliny něčím zvláštní, i když mými nejoblíbenějšími zůstanou azalky, vřesy a vřesovce, které nadělají nejvíc parády.“ Jinak lze ale na její zahradě najít téměř cokoliv: různé druhy tújí, zakracované borovičky z lesa připomínající japonské bonsaje, stříbrné smrky, převislý modřín, buky, japonské javory, dřišťály, brsleny, rododendrony, japonské i kroucené vrby. Po celý rok navíc zahradu rozjasňují nejrůznější trvalky, letničky, lekníny a cibuloviny.
"Nad mým zakládáním a výsadbou nových rostlin a záhonů by asi srdce zahradních architektů nezaplesalo,“ říká sebekriticky amatérská zahradnice. Právě proto ji ale potěšilo, že se její řešení a uspořádání zahrady líbilo.
"Nedodržuji totiž vždy odborné postupy při výsadbě nových rostlin, a přesto se jim daří. Rostliny na mé zahradě si prošly obdobím sucha i mrazů. Nejhorší pro ně byla minulá zima, kdy byla dlouho pokrytá silnou vrstvou sněhu, která je zřejmě nehřála, ale dusila.“ Paní Štiková je šťastná, že se jejím rostlinám přesto daří.
Co se zahrady týká, jedinou její přesnou představou a přáním do budoucna je, aby okrasné stromy a keře nepřerostly a nezakryly nádherný výhled do krajiny a na hrad Točník. Zatím se jí to daří. Stejně jako se její zahradě nedá upřít, že pokud je paní Zima v dobrém rozmaru, je na ni nádherný pohled i v zimní čas.
