V našich zahradách se nejčastěji potkáte s denivkou plavou, která květe oranžovými květy. Vyšlechtěno však bylo mnoho nových kultivarů, jejichž květy hýří barvami od bělavé s nažloutlým nádechem přes žluté, růžové, červené, karmínové až po sytě fialové.
Jedná se o vcelku robustní rostliny dorůstající výšky kolem 40 až 90 cm, všechny se vyznačují tím, že mají v zemi hlízy a jsou nenáročné na pěstování. Květní stvoly nesou několik poutat, ta se postupně a pouze na jeden slunný den rozevřou v krásný květ a pak zavadnou.
Denivky jsou jedlé všechny. Jen barva mění chuť |
Květy denivek jsou velmi podobné liliím. Ovšem na rozdíl od jedovatých lilií je celá denivka jedlá, i proto denivku plavou někdy najdete právě pod označením denivka jedlá. Nejčastěji se konzumují poupata, rozvité květy, mladé listy a hlízy. Uzavřené květy těsně před rozkvětem uvařené v páře jsou považovány za mimořádnou delikatesu, mají jemnou chuť, která se dá přirovnat mladému hrášku.
Jsou nenáročné, rostou samy
Denivky jsou nenáročné na pěstování, doslova rostou samy. Mají rády slunce, ale stejně dobře prospívají v polostínu. Snesou sušší prostředí, ačkoli raději mají přiměřenou zálivku. Jejich bujné porosty zlikvidují veškeré plevele a díky hlízám se rostliny rychle rozšíří na stanovišti.
Léčivé účinky denivky jsou slabé a v léčitelství se dnes téměř nepoužívá. Je vhodná při detoxikačních kúrách, má protizánětlivé účinky a dá se užívat i při virózách. Podporuje ledviny a lymfatický systém.
Máte krásnou zahradu? A můžeme ji vidět?Pochlubte se a zašlete nám snímky a příběh své zahrady do soutěže Nejkrásnější zahrada 2024 (zasílání příspěvků končí 14. srpna). Vybrané příspěvky si zahrají o skvělé zahradní pomocníky či nábytek, o vítězích rozhodne čtenářská anketa. Všechny zahrady, které soutěžily v prvním kole, si lze prohlédnout ZDE. |
Květy v kuchyni
Denivka je jedlá celá. Jednotlivé kultivary se liší nejen svou krásou, ale i chutí. Obecně žluté květy denivky chutnají sladce po jasmínu, oranžové květy mají chuť mírně navinulou. Červené a fialové odrůdy se vyznačují těžší, kořeněnou chutí.
Mladá poupata mají chuť svěží, dají se zlehka podusit nebo spařit, lze je podávat jako přílohu, obohatit jimi zeleninové směsi nebo slouží jako vložka v polévkách vývarového typu. Poupata se mohou prudce a krátce smažit na oleji – samotná anebo v těstíčku. Za – již výše zmíněnou – delikatesu se považují poupata před rozvitím uvařená v páře, kdy vynikne jejich jemná chuť po přelití rozpuštěným máslem.
Otevřené květy jsou nasládlé a křehké. Lze je přidávat do listových salátů nebo z nich přímo salát připravit. Salát samozřejmě lze ochutit podle vlastních preferencí, já doporučuji nektarovou denivku zakápnout šťávou z limety a pomeranče.
Květy lze také plnit, ale vyžaduje to zručnost – jsou velice křehké a snadno se rozpadají. Náplň (sladkou či slanou) je třeba připravit trochu tužší, aby z květů nevytékala. A samozřejmě je možné zdobit celými květy či okvětními lístky slaná jídla i sladké dezerty a dorty. Sbírají se i zavadlé květy, ty se suší a následně užívají v asijské kuchyni jako koření. Mladé listy lze pokrájet do salátů, ale oproti květům jsou tužší a chuťově nejsou tak zajímavé.
Nemáte denivky? Nevadí, v kuchyni využijte květy cukety.
10. července 2012 |
Hlízy jako náhrada brambor
Samostatnou kapitolu v kuchyni představují kořenové hlízy, s nimiž je však více práce. Po vykopání a před kuchyňskou přípravou je nutné je dokonale očistit od zeminy.
Mladé křupavé hlízy se pokrájené přidávají do salátů. Nebo je možné uvařit je a použít jako přílohu všude tam, kde se užívají rané brambory. Výtečné je rovněž pyré z mladých hlíz se smetanou a špetkou muškátového oříšku. Starší hlízy změknou vařením a poté také poslouží jako příloha, asi nejlepší jsou osmažené. Lze z nich připravit také chutné hranolky.
























