Jak vysvětluje zahradní designér Ferdinand Leffler frekventantům svého kurzu Žijte ve své zahradě – cesta je prapůvodním prvkem zahradní architektury, na který se dnes v zahradách opravdu často zapomíná. Bohužel, protože právě cesty zahradě dodávají logiku, koncepčnost a spojují jednotlivé prvky v prostoru. A z obyčejné zahrady dělají zelený prostor, která je promyšlený, i kdyby měl být směr komunikace naznačen jen několika nášlapy v trávníku či trvalkovém záhonu.
Základem je, aby tyto pochozí a návštěvníka zahrady navádějící plochy byly pohodlné, bezpečné a praktické na údržbu. Přemýšlejte, kam vás má která část cesty dovést a jaký bude její účel. Hlavní provozní cesty by měly být kompaktní a dostatečně široké, aby se po nich dalo projet třeba s kolečkem, kočárkem či s chodítkem, máte-li v rodině staršího člověka. Počítejte tedy zhruba s 80 až 120 cm šířky. Na cestičku do nějakého relaxačního koutku či naznačenou nášlapy vám může 60–80 cm stačit.
INSPIRACE: Cesty a cestičky v reálných zahradách |
K ideálnímu propojení zahradních prvků zpevněnými cestami byste také měli mít dostatečně velký manipulační prostor kolem těchto prvků. A v půdorysu cesty ostře nezalamovat, ale dát jim nějaký přirozený oblý tvar – i s ohledem na to, jak se po zahradě pohybujete už dnes. Abyste si nakonec nevyšlapávali do trávníku nějaké cesty další.
Snová lesní zahrada, v níž se Tomášovi a Tamaře Klusovým ztrácejí návštěvy |
Od tvrdě zpevněných po cesty vysekané v louce
Čím blíže domu a zahradním stavbám, tím pevnější a trvanlivější materiály je dobré na propojovací cesty zvolit už jen proto, abyste si domů nosili co nejméně nečistot. Rozhodně stojí za to, aby zvolený materiál esteticky korespondoval s interiérem domu – prostě aby spolu dům a zahrada ladila hezky se sžily. A to ať už zvolíte beton, dlažbu či kámen, ze kterých si domů nenanosíte bláto nebo jiný nepořádek.
Pořád totiž také myslete na to, že se pohybujete venku, kde může být každý den jiné počasí. „I tvrdé materiály je dobré ukládat do propustného podloží. Je to lepší pro rostliny v okolí i pro nás, po dešti se voda rychleji vsakuje a my po zahradě nechodíme loužemi,“ radí Leffler.
Šlapáky, kamenné zídky i mlatové cesty. Ideál pro venkovskou zahradu |
Pěší cesty dále od domu už mohou být měkčí, ať už si vyberete třeba mlat – který asi znáte z parků či zámeckých zahrad, štěrk z místního kamene, písek nebo trávník s nášlapy, na který klidně mohou navazovat trvalkové záhony. Všechno jsou to přírodní materiály, které přirozeně propouštějí vodu a v zahradě působí vcelku nenápadně, jak je vidět ve fotogalerii složené z realizací atelieru Flera či studentů kurzu Žijte ve své zahradě.
„I mlat lze sem tam proložit nášlapy – dřevěnými, hrubě sekaným kamenem nebo jednoduchými betonovými dlaždicemi,“ radí hlavní designér atelieru Flera. Pamatujte ovšem na to, že byste si měli vybrat jen dva až tři materiály, které zahradu – i s domem – propojí, aby váš životní prostor nepůsobil roztříštěně a překombinovaně.
Venkovská zahrada a torzo starého sadu vdechly modernímu domu poetickou duši |
K vzájemnému vizuálnímu propojení různých materiálů lze vhodně využít nášlapy, které každou zahradu příjemně osvěží. Působí vzdušně a dodají prostoru atmosféru a šmrnc. Jen je umění navrhnout nášlapy ve správné vzdálenosti, aby se po nich pohodlně chodilo všem obyvatelům zahrady, jak to koneckonců Ferdinand Leffler rozebírá s kolegou Jiřím Stiborkem i v úvodním videu. V něm se také dozvíte, jak nášlapy do trvalkových záhonů či trávníku ukládat, aby dobře sloužily.
A pokud máte v zahradě kus louky nebo trávníku, který necháváte trochu přerůst, cestičku do něj jednoduše můžete vysekat sekačkou či kosou. Projít se po měkoučkém zeleném pažitu je koneckonců také zážitek.
Pořád čekáte na radu, jak cestičky doplnit obrubami? Někde to ani není potřeba, záleží na zvolených materiálech. Rozhodně by to neměly být nějaké výrazné palisády, nepůsobí pěkně. Volte raději čistší a materiálově jednoduchá řešení. Sáhnout můžete po tvarově prostých betonových obrubách či lemu z ocelové pásoviny.
Na zahradu ve dvoře a bez trávníku se vešlo jezírko se saunou, kuchyň i oheň |
Buď to udělejte pořádně, nebo vůbec
Zcela zásadní rada na závěr – nepodceňte technickou stránku věci, zvlášť pokud uvažujete o realizaci svépomocí. I zahradní stavba je stavba, a rozhodně platí – dvakrát měř, jednou řež. Pokud mají cesty ve vaší zahradě k něčemu vypadat, je třeba dodržet jasně dané technologické postupy, nic se nedá ošidit, jinak spláčete nad výdělkem. Což neznamená, že se do realizace nemůžete pustit sami – jen si udělejte jasno ve správném postupu a realisticky vyhodnoťte své schopnosti.
„Zvolíte-li například štěrkový povrch, pod ním dobře zhutněte podloží a samotnou štěrkovou frakci sypte v tenké vrstvě. Stačí dva až tři centimetry, ať se při sešlapu neboříte ani vy, ani zahradní nábytek. Štěrk také berte raději z místního kamene. Vyhněte se exotickým čínským nebo indickým oblázkům a podobným materiálům, které do české zahrady rozhodně nepatří. Máme štěstí, že je u nás všude z čeho vybírat,“ mají jasno profíci z atelieru Flera.
Oblázkové a štěrkové zahrady, v nichž málokdy zůstane na kameni kámen |
