Barbora Šporclová Kodetová o sobě skromně říká, že je umělkyní, jen když zbude čas. Nicméně své umělecké vlohy uplatnila např. v Národním divadle, Činoherním klubu, Studiu DVA, Divadle v Řeznické, Spolku Kašpar, Divadle Na Jezerce nebo Divadle Bez zábradlí. Své talenty čerpá z rodiny, patří totiž do slavného rodu, kde se dědí herecké, hudební a výtvarné nadání. Patřili a patří do něj herci Vendelín Budil, Jiřina Steimarová, Jiří Steimar, sochař Jan Kodet, malíř Kristian Kodet i Bářin tatínek, vynikající herec Jiří Kodet. Sama se provdala za houslistu Pavla Šporcla, aby těch slavných jmen nebylo málo, a jejich tři dcery jdou také v uměleckých šlépějích slavné rodiny.
Báro, jste pracovitá, energická a velice praktická. Umíte se postarat o dům, zahradu, domácnost. Byla jste vždy taková, nebo jste se to postupně učila?
Člověk se učí už od dětství. Já to také tak měla. Pracovitost a houževnatost jsem viděla u svých rodičů. Moje maminka si také uměla často se vším poradit. Navíc jsem do svých deseti let žila ve vesničce Těptín obklopená přírodou, lesem, zahradami. Jsem ještě z generace, která trávila spoustu času venku, běhali jsme bosí po lese, hráli si na indiány, prolézali zahrady a pochutnávali si na ovoci natrhaném přímo ze stromů. Moje dětství vonělo lesem, malinami, senem, ale i divadlem. Bylo to krásné a radostné dětství, ze kterého čerpám dodnes. Ano, spoustu věcí umím, protože jsem měla od malička ve své rodině vzory, ke kterým se stále vracím. Určitě moje vnitřní síla vychází ze životní síly mé maminky.
Dá se říci, že práce na zahradě a v kuchyni jsou vaše hobby?
Zahrada určitě ano, kuchyň spíš ne. V kuchyni a na zahradě jsem strávila 25 let svého života. Umělkyní jsem byla, jen když zbyl čas. (smích) Od té doby, co mám děti, říkám, že pracuji na plný úvazek pro rodinnou firmu. Ale pomalu se mi život začíná měnit. Holky už jsou velké, samostatné, a tak nastává doba, kdy se cíleně učím starat sama o sebe. Po tolika letech je to na jedné straně úleva, na druhé jsem zatím trochu bezradná. (smích) Myslím, že pro nás ženy je mnohem lehčí se tzv. „obětovat“, než žít pro sebe. Aspoň v naší generaci.
Pohled na část zahrady u mlýna v Netvořicích, o kterou se Bára také starala.
Jak vypadá vaše zahrada, o kterou se staráte?
Během života jsem se starala o několik zahrad. Nejdříve u rodičů na Točné a později o velkou zahradu v Netvořicích, kde jsme vlastnili krásný mlýn. Než jsme se začala starat o současnou zahradu u našeho domu v Říčanech, načerpala jsem dost zkušeností. Většinu práce si na zahradě dělám sama. Nejsem sice odborník, ale poznám, kam co vysadit, jak sladit rostliny k sobě, miluji v zahradě kámen i vodu. Je to tvůrčí práce, ze které mám na konci dobrý pocit. Sázím nejen kytky, ale i stromy. To mám po svém tatínkovi (herec Jiří Kodet, pozn. red.).
Velký herec Jiří Kodet měl čas si užívat přírodu?
Ano, měl a byly to krásné chvíle! Naučil nás nejen sázet stromy, ale i sekat trávu kosou nebo srpem. Chodil s námi po lese a na zahradě si povídal s rostlinami. Od něj mám respekt k přírodě, tradicím, lásku ke zvířatům. Maminka vařila a všem nám dělala bezpečné rodinné zázemí.
Jak posekat trávu bez hluku a benzinu? Obyčejnou kosou |
Na jaké oblíbené jídlo si z dětství pamatujete?
Moje máma je vynikající kuchařka, takže její kuchyni miluji celý svůj život. Vybrat jedno z oblíbených jídel je těžké, ale asi pečené kuře, veškeré její omáčky a květáková polévka.
Barbora Šporclová Kodetová Od dětství byla obklopena uměleckým prostředí, od šestnácti hrála v pohádkách a televizních inscenacích, účinkovala i v zahraničních filmech. Mnozí si ji pamatujeme z hlavní role ve filmu Učitel tance, z pohádky Peklo s princeznou, ale i z americké série Duna, Děti duny a dalších. Zahrála si i v televizních filmech, které se věnují tématu domácího násilí. K filmu Vedlejší příznaky napsala námět, spolupracovala na scénáři a zahrála si hlavní představitelku. Poslední dobou ráda jezdí za svými posluchači se svým komorním pěveckým recitálem. Sledovat ji lze například na Instagramu. |
Maminka vás učila vařit?
Ano, i když jsem od svých téměř 16 let bydlela sama. A tak byla často rádkyní na telefonu. Poměrně brzo jsem se poprvé vdávala, tak to bylo nutné. Ale stane se, že jí volám o radu i dnes. Je to príma mít stále aktivní maminku a moct jí kdykoli zavolat. Velice si toho vážím!
Pamatuji si z dětství, jak to u nás vždy krásně vonělo, když jsem přišla ze školy. Školní jídelnu jsem neměla ráda, a tak chudák máma, stejně jako i já později, vařila denně. I táta měl rád domácí jídlo.
Jaká jste kuchařka, co od vás rodina má nejraději?
Jaká jsem kuchařka? Upřímně mě to moc nebaví. Na mě je vaření moc pomalá činnost. Myslím, že umím uvařit cokoli, ale raději sázím stromy, květiny nebo stavím dům. A jakým jídlem udělám radost své rodině? Klasikou, třeba rajskou, kuřátkem, kachnou… V poslední době čímkoli, když uvařím. (smích)
Máte zahradu, pěstujete v ní zeleninu a bylinky do kuchyně?
Jasně! Ve skleníku pěstuji pro rodinu rajčata, okurky, papriku, cukety, salát… Jsem docela zdatnou pěstitelkou. Právě začíná nová sezona, tak se na zahradu už těším.
Skleník je Bářino království, raději někomu z rodiny přenechá místo v kuchyni.
Pomáhá vám rodina na zahradě a v kuchyni?
O zahradu se nejraději starám sama. Chci mít vše perfektní a dělá mi radost vytvářet krásné prostředí, ve kterém se všichni cítíme dobře. V kuchyni si nechám ráda pomoci. Manžela Pavla vaření baví a umí to skvěle. Koneckonců i dcery vaří výborně a jsou velmi samostatné. Což mě těší. Musím na Pavla prozradit, že peče úžasnou svíčkovou!
Jakou přílohu míváte ke svíčkové?
Knedlíky! Ty vařím já. Umím je od táty, a ten se je naučil v dětství od tetičky Košťálové. Musím podotknout, že se u nás ke svíčkové nikdy nevařily noky. Myslím, že by je můj táta nepozřel. I tatínek uměl skvěle vařit, ale jen asi dvakrát do roka. Tím bylo jeho jídlo vždy výjimečné a exkluzivní!
Bývají u Šporclů společné obědy nebo večeře?
U společného jídla se scházíme často. Přes den býváme s Pavlem doma, ačkoli máme každý své pracovní aktivity. Dcery Sophia a Violetta s námi také tráví hodně času. Podobně i nejstarší dcera Lily, která již dlouho žije v Praze, ale ráda se za námi vrací. Náš dům je trochu takové komunitní šílenství – my dva, dcery, babičky a spousta zvířat. Je nás hodně, ale já to miluji.
Kolik máte zvířat? To je také musíte nakrmit…
Samozřejmě, nakrmit a postarat se o ně! Zvířata jsme měli snad všechna – od morčat, králíka, papoušků až po zbývající tři kočky, dva psy a lesní mraveniště. Vážně, máme na zahradě obrovské lesní mraveniště. Na to jsem pyšná. Lásku ke zvířatům mám také od tatínka, který miloval koně. Naučila jsem se od něj nejen respektu k přírodě, ale i ke všemu živému. Já se snažím totéž předat i svým dětem.
Co chystáte v tomto roce pro své diváky a posluchače?
Se zpěvem se rýsuje krásná podzimní sezona, kalendář se začíná plnit, což mě moc těší. Jaro mám volnější. Věnuji se hlavně divadlu a rodině. Mimochodem přijďte do Divadla Na Jezerce na představení Naprostí cizinci. Moc nás to, v divadelním souboru, baví.
Stromky klidně sázejte až do jara, pokud nemrzne. Hlavně je zalijte |
