František hbitě vyskočí ze židličky. Vezme do ruky prut a trhne jím. Začíná jeho duel s rybou. Povídá si s ní, přemlouvá ji i chválí. Je to přátelská rozprava. Ryba – poté, co se objeví u hladiny, je jasné, že je to kapr – však bojuje o holý život. Když je sotva dva metry od břehu, podaří se kaprovi vysmeknout z háčku a mizí v zakalené vodě. „Vyháknul se, škoda,“ prohodí František, navine vlasec a zkontroluje, jestli na jeho konci zůstal háček. Je dál klidný. Souboj s kaprem prohrál, ale nepobouřilo ho to. „Není proč, nahodíme znova,“ říká s úsměvem a hrábne do kyblíku s krmením, aby udělal další kuličku, posadil ji na háček a znovu vše švihnutím poslal do vody.
Popisuje praktiky občanů s německým pasem a ruským přízvukem, kteří bez výčitek loví ryby v době hájení, používají zakázané tenatové sítě, táboří na zakázaných místech a zbude po nich halda odpadků v blízkém křoví.
