Na břeh jablonecké přehrady přicházím brzy ráno. „No brzy... já už jsem tu hodinu a půl!“ haleká na mě Honza Skrbek, můj soused a dnešní průvodce světem rybaření. No dobrá, upřesníme si velitelský čas. Já přišla brzy ráno, on přišel pozdě v noci.
Básník by mi možná den předem napsal: „Podzim se líně protahuje a začíná přemýšlet, kam si zastrčil teplejší čepici. Po ránu ovívá kotníky studeným dechem a zlomyslně zpomaluje krevní oběh v konečcích prstů.“ Honza ovšem není básník, ale rybář, tak jenom den předem lakonicky napsal: „Vezmi si trenýrky s dlouhým rukávem, po ránu je kosa jak sviňa.“
Ve vodách přehrady je celkem živo. Plavou si tady okouni, candáti, štiky, líni, úhoři, amuři, samozřejmě kapři, sumci a kdo ví kdo ještě.
