Patrně největší soukromá sbírka v Evropě, kterou tvoří kolem 600 vypreparovaných exemplářů ryb, zdobí vstupní halu domku ve Vodňanech. Věčný život rybám tak dopřává bývalý učitel tamní střední rybářské školy Josef Nováček. Nejenže ryby sbíral, exponáty hlavně sám tvořil. O jejich zdařilosti svědčí také fakt, že některé z nich jsou vystaveny v loveckém zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. "Ano, některé z jeho povedených exemplářů zdobí i naše sbírky," potvrzuje Martin Slaba z Národního zemědělského muzea Praha, které má právě v zámečku Ohrada pobočku.
Už odmala
"Rybařina mne bavila odmalička. Jako malý kluk jsem na Lužnici chytával na nit s ohnutým špendlíkem i na vrbový prut. 'Bambusáky' nebo 'teleskopy' tehdy neexistovaly," vzpomíná dnes dvaasedmdesátiletý důchodce.
Preparovat začal v roce 1973, kdy nastoupil jako učitel sportovního rybářství na jedinou střední rybářskou školu v tehdejším Československu.
Bydlel na internátě, kde se studenti pokoušeli o různé rybí modely. Od nich odkoukal základy. Něco vyčetl, časem si vytvořil svůj postup. "Ale nemyslete si, že vám ho prozradím," usmívá se Josef Nováček, "pracoval jsem na receptuře třicet let."
Ruce neselžou
"Při výlovech mi prošly rukama tisíce ryb. Viděl jsem je za pohybu, znal jsem je dokonale, což byla velká výhoda," vzpomíná. Proto jeho exponáty mají zpravidla zahnuté ocasní ploutve. Rybu prý modeluje, aby vypadala věrohodně.
Rarit má Nováček hodně, nejen říční, ale i mořské. Pyšný je třeba na štiku, kterou v roce 1989 chytil v Jesenické přehradě. Zaživa měřila skoro 140 centimetrů a vážila téměř 25 kilogramů. Už dvakrát s ní vyhrál celonárodní soutěž rybích trofejí. Ze stěn průjezdu se ale zubí i vlkouš neboli mořská kočka, piraňa, stočtyřiceticentimetrová hlavatka a pod stropem asi metrový žralok, na kterém pracoval devět měsíců.
"S mořskými rybami to nebylo jednoduché. Existuje sice spousta katalogů a atlasů, za řadu kreslířů v nich bych ale nedal ruku do ohně. Často obrázky neodpovídají skutečnosti. Proto když jsem jezdil třeba do Norska, vždy jsem si chycenou rybu osahal a zafixoval si její podobu. Nezajímalo mě, zda má jeden nebo pět kilogramů," zdůraznil.
Rada pro všechny: vyfotit!
Těm, kdo jezdí za hranice, vždy doporučuje úlovek vyfotit. Snadněji pak ryba dostává skutečnou podobu. Ne vždy se ale k němu dostane ve vhodném stavu. Rybu radí proto hned po vytažení z vody citlivě usmrtit, aby se nepoškodila, nejlépe prostřihnout žábry a nechat vykrvácet. Rybář by určitě neměl vybírat vnitřnosti. Nevykuchanou rybu je nutné co nejdřív zamrazit. V chladu prý může být měsíc či dva nebo i půl roku.
Nejobtížněji se podle něj modelují kapr, karas nebo bolen, snazší je to s okouny či candáty. Ryba se nejprve konzervuje, pak se plní modelovacím substrátem a nechá uschnout. Chemickou úpravou ale ztrácí přirozenou barvu, a tak se musí přibarvit a nakonec přelakovat. Před dokončením je třeba vsadit skleněné oči. Preparát může být hotov za měsíc, ale i za půl roku.
Zvláštní péči pak prý nevyžaduje, stačí z ní čas od času setřít prach a zhruba jednou za tři roky ji přelakovat. Tak prý vydrží jako nová dalších 30 let.
