Mám veliké štěstí, že bydlím padesát metrů od řeky, kde je lipanů stále poměrně hojně. Všechny ryby vracím zpět jejich živlu, už tak je jich v našich řekách zoufale málo. Nicméně s autorem článku souhlasím, vidět lipana nad čtyřicet na konci návazce a navíc ještě na vlastní vzor mušky, je nepopsatelný zážitek. Doufám, že budu tuto rybu jednou moci ukázat i svým dětem a když se podaří, tak i svým vnoučatům.

Přesně jak píše autor jsem relativně "maldý rybář" ročník 86...a tuhle nádhernou rybu znám jen z vyprávění od taťky a dědy...nikdy jsem žádnou živou neviděl...a jako koukám na ty fotečky tak je to setsakramentská škoda...

Souhlasím s autorem, že nejvyšším muškařským zážitkem je mít tu čest s Lipanem podhorním. Vidět zbarvení jeho hřbetní ploutve "praporu" je pro mne vždy velikým a radostným zážitkem. Pro mě dnes přes nepřízeň počasí byla jasná volba vyrazit za touto krásnou rybou. Studená řeka mi dovolila spatřit opět pár menších lipanů, což mi udělalo velikou radost, že se jim v dnešních řekách stále daří. Doufám, že i v budoucnu budu mít tu čest se setkat ještě několikrát s tak krásnou a ušlechtilou rybou. Díky všem vyznavačům hesla "chyť a pusť"!

Už je to dávno a vzpomínky matné, ale lipany (alespoň myslím, že to byl lipan) jsme jednou chytali na pionýrském táboře dokonce jen tak do ruky a jednomu šťastlivci se jeden i podařil chytit. Myslím, že to bylo na Berounce a mohl mít kolem 40-50cm.