Možná tomu nebudete věřit, ale pořád jsou dokonce řeky, kde jsou lipani hojní. Spíše tedy malé úseky řek. A zdejší ryby dokonce nebývají malé. A právě v tomto období od září do listopadu bývá lov lipanů nejlepší.
Svého prvního lipana jsem chytil před lety na přívlač. Muškařit jsem se naučil později právě proto, abych mohl tyto ušlechtilé ryby chytat. Stále nejsem dobrým muškařem, ale dostal jsem se na takovou technickou úroveň, abych byl schopen lipany ulovit jak na suchou mušku, tak nymfováním. I tato opatrná ryba vám lecjakou nepřesnost odpustí. Není proto žádný důvod, proč by se to nemohlo podařit i vám.
Hledání
K pravidelným úlovkům "praporečníků" ale vedla dlouhá cesta, při které bylo nejdříve nutné najít ty správné řeky a poté se dozvědět něco o zvycích ryb na nich. Fázi hledání jsem absolvoval většinou sám. Hledal jsem ale i s rodinou, kterou jsem vozil po různých koutech naší vlasti pod příslibem krásné přírody. Tu jsme většinou našli. V srdci mi ale ještě více planula naděje, že při jednom z výletů objevíme říčku, kde se bude rojit hmyz a lipani ho budou sbírat.
První setkání s "umušenými" lipany pro mě bylo skoro jako střetnutí s vyhynulým živočichem. Úlovky ale byly nepravidelné a velikosti ryb mrzké. Stanul jsem i na kdysi slavných lipanových místech a na některých z nich spatřil řeku působící jakoby bez ryb.
V požehnanějších chvílích jsem si potvrdil, že samotná technická stránka lovu není největší překážkou. Možná jsem nechytil ty největší lipany, ale při lovu jsem instinktivně vytušil, co mám dělat. Časem jsem se dopracoval do úrovně, kdy jsem po spatření ryby mohl se slušnou pravděpodobností předpokládat, že ji skutečně ulovím.
Možná jsem za to byl odměněn, protože v průběhu loňské sezony jsem se konečně několikrát dostal do míst, která jsou stále rájem lipanů. Lépe řečeno jsem do starých známých míst přijel částečně připraven. Na rybách totiž nemůžete být nikdy připraveni úplně.
Lipanový ráj
Řeka tu meandruje uprostřed mokřadů. Hluboké tůně střídají mělké "lipanové pláně". Hmyz létá i v pozdním podzimu. Pokud by taková řeka byla bez ryby, byl by na ni mimořádně smutný pohled. Jenže ona v zimě zamrzá, což ji chrání před nálety kormoránů. Ti nejsou jedinou zhoubou praporečníků, ale kryt před nimi populacím lipanů jednoznačně pomáhá.
Jedna z vyzkoušených mušek na lipany. Důležité je, aby byly v malé velikosti.
Velmi dobře fungovaly i jepičky zbarvené do modra.
Nic tak nebránilo tomu, abych se brzy ráno a večer procházel s mušákem okolo říčky a přes den trávil nádherné chvíle s rodinou na výletech, ke kterým jsme na podzim přidali i houbaření. Na rybích stezkách jsem kromě lipanů potkával i potočáky, duháky, proudníky, tlouště a perlíny. Takřka každý den mě ale potěšila "cílová ryba".
Při prvním setkání s větším samečkem lipana, který přede mnou na hladině rozprostřel svůj červeno-růžový hřbetní praporek, jsem byl v naprostém transu. Padl jsem v proudu na kolena, nemohl se vynadívat na tu nádheru a zažíval pocity naprostého štěstí. Ve vodě pode mnou plavala ryba hodna veškeré úcty a obdivu. Snažit se něco takového autenticky vyfotit bylo naprostým bláznovstvím. Moje pokusy si ale můžete prohlédnout na přiložených fotografiích. Tuto rybu jsem stejně jako všechny ostatní o chvíli později samozřejmě pustil.
Při svých toulkách jsem se vydával čím dál tím dále. Ve vysokých ostřicích podél řeky jsem nejednou takřka zakopl o srnečka nebo divokého kance, kteří se svým útěkem vyčkávali až do té doby, než budou skutečně muset vyrazit. Časem jsem ale pochopil, že dělám něco špatně. Neustále jsem, zvyklý na lov potočáků a duháků, čekal na famózní večerní sběr. Ale lipani na této řece zejména za bezvětrných dnů nejvíce sbírali pozdě odpoledne, když jsem přicházel k vodě, ale za soumraku nebylo vidět jediné sebrání.
Září
Ty nejkrásnější lovy přišly na konci září. Oprostil jsem se od lovu dravců a do lipaního ráje jsme se vypravili na pět dní. V okolních lesích troubili po nocích jeleni své bojové signály. Přes den slunce hřálo a ryby praporkovaly.
V lipanovém ráji ryby večer moc nesbíraly. Zkoušel jsem je proto chytat na nymfy. Nějaké úlovky se povedly. Nebylo to ale ideální.
Chytat jsem vyrážel už jenom "jednofázově". Vycházel jsem odpoledne a většinou nezůstával ani do soumraku. Starší dcera (tehdy jí byly necelé dva roky) mi, když se za mnou jednou přišla rodina k vodě na jedno přístupnější místo podívat, brala prut z ruky a napodobovala klackem rytmus metronomu.
Někdy se dali lipani přesvědčit na nymfu, většinou ale na suchou mušku. Chvílemi sbírali jako o život. Nezahlédl jsem sice to, že by ryba zůstávala při sběru na hladině a jenom do malé tlamky hltala naplavený hmyz. Zvednutí jednotlivých ryb k hladině ale byla chvílemi velmi pravidelná. Pokud se mi povedlo vyplašit nějakou rybu, brzy se obvykle ukázala další. Úlovky lipanů nad 35 cm to jenom dokládaly.
Listopad
Podvědomě jsem však pořád předpokládal, pod vlivem načtené literatury a vyprávění starých rybářů, že ty největší žně přijdou teprve na konci sezony. Až si budou lipani plést mušky se sněhovými vločkami a řeka bude od krajů zamrzat.
Skutečně jsem se sem v druhé polovině listopadu vrátil. Díky krátkým dnům už se daly kombinovat rodinné výlety s rybařinou výrazně hůře. Ve vodě jsem ale každý den byl. V klidných částech řeky byla tenká, souvislá ledová vrstva, která vydržela až do večera.
Lipan není znám mimořádnou bojovností. Rozčeřit hladinu ale dovede..
V proudech se však po prolomení ledového krovu okolo břehů dalo bez problémů brodit. Hmyzu už moc nelétalo, ale ryby stále občas zabíraly. S výjimkou jednoho vyloženě větrného dne se mi pokaždé povedlo chytit několik lipanů, mezi kterými opět byly ryby na 35 cm. Nejlépe mi fungovaly malé suché jepičky různých barev na 0,12mm vlasci, které jsem dopravoval do vody na plovoucí šňůře AFTMA 4.
Nebylo to ale už ono. Bojoval jsem, jak jsem mohl, z dlouhého brodění v ledové vodě jsem si dokonce přivezl vzpomínku v podobě silného nachlazení, kterého jsem se pak zbavoval déle než měsíc. Lipana nad 40 cm jsem ze zamrzající řeky ale nevytáhl.
Jak ale psal o jiném živočichovi Zdeněk Šmíd v jedné ze svých knížek – není důležité, že jsme je neviděli, důležité je, že tam jsou. Věřím, že na této řece stále jsou lipani atakující hranici 50 cm. Věřím dokonce, že u nás jsou i jiné takové řeky. Zároveň z celého srdce přeji i vám, abyste okusili, jak hezké je potkat lipany.
Další zajímavosti o rybaření najdete v časopise Kajman.
