Horní míru rybáři nechtějí, ničí tak příští generace, říká ichtyolog

Počty pstruhů potočních a lipanů podhorních spadly za posledních dvacet let strmě dolů. Jejich populaci negativně ovlivňuje řada faktorů, které proti těmto rybám tasí zničující zbraně.

Rybáři po zimě vyrazili na pstruhy. (ilustrační snímek) | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Statistiky úlovků na pstruhových revírech, co se pstruha potočního a lipana podhorního týče, vykazují už řadu let červená čísla. Pro představu: v roce 1990 rybáři ulovili na pstruhových vodách přes 192 tisíc pstruhů obecných, za dvanáct let poté jich bylo jen necelých 43 tisíc.

Ing. Pavel Vrána, Ph. D.

Vystudoval Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Na sekretariátu Českého rybářského svazu pracuje od roku 2007. Zabývá se ichtyologií, životním prostředím a čistotou vod.

Ještě děsivější čísla vykazují statistiky u lipana podhorního. Rybáři jich na začátku 90. let ulovili téměř 70 tisíc. Minulý rok počet ulovených lipanů nepřesáhl hranici čtyř tisíc kusů.

"Budoucnost pstruha obecného a lipana podhorního leží do značné míry v našich rukou," říká odborník z Českého rybářského svazu na ichtyologii a životní prostředí Pavel Vrána.

Co je podle ČRS hlavní příčinou úbytku pstruhů potočních a lipanů podhorních v našich tekoucích vodách?
Pokles jejich stavů má víc příčin. Svůj díl viny na tom nesou například rybožraví predátoři, likvidace životního prostředí, znečištění vodních toků škodlivými látkami, ale také rybáři.

Stejná situace panuje i v dalších evropských zemích. Pstruzi a lipani mizí téměř ve všech zemích Evropské unie. Příčiny úbytku těchto ryb jsou podobné jako u nás.

Je pravda, že velký problém představují i zbytky léčiv, které se dostanou do vody?
Úbytek ryb způsobují i zbytky antibiotik, antidepresiv či hormonálních přípravků ve vodě. Ale přímý vliv a vedlejší účinky těchto látek nejsou ještě zcela prozkoumány.

Jak tyto látky ovlivňují ryby ve vodním prostředí?
Ovlivňují pohlaví, reprodukční schopnosti, imunitu nebo chování ryb.

Rybáři, jste v tom sami!

Jaká jsou současná opatření svazu pro to, aby stavy pstruha a lipana neklesaly?
Svaz na vybraných revírech omezil různými způsoby lov pstruha obecného i lipana podhorního. Nejčastěji jde o zavedení doby hájení, úpravu lovné míry či počtu odnesených ryb anebo zavedení systému chyť a pusť.

Muškařské pásmo

Je označený rybářský revír, anebo jeho část, na kterém platí zvláštní pravidla. Na této vodě mohou rybáři například lovit jen s pomocí muškařského prutu, navijáku, šňůry (nesmí být nahrazená vlascem). Rybáři smí lovit jen s jednou umělou muškou, která napodobuje hmyz anebo jeho vývojová stádia.

Při lovu v muškařském pásmu platí zákaz lovu s pomocí různých plovátek nebo zátěží, jež jsou navázány mimo mušku. Rybáři nesmí na tomto typu revíru lovit ani na nástrahy, které jsou vybaveny plíšky, korálky a jiggy.

Jak tato omezení vnímají rybáři?
Omezení ze strany svazu se nesetkávají vždy s pochopením rybářů, což pochopitelně brzdí jejich širší rozvoj.

Pomáhají vám při řešení této kritické situace Ministerstvo životního prostředí či zemědělství, anebo dokonce EU? A mohly by vůbec?
Ne. Nepomáhají. Ale mohly by úpravou současné legislativy nebo finanční podporou prostřednictvím různých fondů.

A co řadoví rybáři? Ti také?
Částečně ano. Měli by se chovat ohleduplně k rybám a sami ze svého přesvědčení by měli praktikovat metodu "chyť a pusť". Především ale, ať se víc zajímají o dění kolem sebe.

Měli by si všímat plánovaných úprav toků, vodních staveb a dalších činností, které mohou negativně ovlivnit kvalitu revírů, ve kterých žijí pstruzi a lipani, a aktivně se tak zapojit do ochrany revírů.

To nedělají?
V posledních letech přijali naši rybáři roli přejatou z konzumní společnosti a jsou nečinní. Za zakoupenou povolenku očekávají zisk v podobě nasazených ryb a domnívají se, že zbytek se nějakým způsobem udělá sám, protože si to přece zaplatili. Takový názor je mylný. Vytváří v lidech falešný pocit, že vše bude dobře fungovat i bez jejich osobního přičinění. Svaz to za ně vyřeší, ale to nejde, musí projevit i vlastní iniciativu.

Budoucnost pstruhových vod? Vše je v našich rukou

Opatření územních svazů ČRS

Na některých revírech, které obhospodařují jednotlivé územní svazy ČRS, platí zvláštní pravidla. Zde je namátkový přehled z bližších podmínek výkonu rybářského práva.

ÚS města Prahy – lipan podhorní je celoročně hájen.

Severočeský ÚS – platí zákaz přechovávání ulovených (ponechaných) živých lososovitých ryb.

Východočeský ÚS – platí hájení lipana podhorního od 1. 12. do 31. 8. Navíc uživatel revíru může na částech revíru označit trdliště lipana, kde platí od 16. 4. do 31. 5. zákaz brodění.

Moravskoslezský ÚS – na severovýchodních revírech naší země, které obhospodařuje tento územní svaz, je zavedeno omezení počtu odnesených ryb. Rybáři si mohou ponechat 80 kusů ryb (lososovitých ryb, lipana, kapra a amura), přičemž v tomto množství může být pouze 40 kusů uvedených ryb.

Počet lidí, kteří si kupují "pstruhovou" povolenku, klesá. Může tento úbytek financí znamenat problémy pro svaz?
Pokles není nijak dramatický. Snížení objemu finančních prostředků pro zarybnění pstruhových toků je pro ČRS samozřejmě nepříjemné, protože hospodaření na pstruhových revírech bylo vždy finančně napjaté. Snížení počtu lovících však může mít i kladnou stránku. Dojde k útlumu rybářského tlaku na pstruhové vody, který byl v některých případech na hranici únosnosti.

Proč pstruha obecného a lipana podhorního svaz nahrazuje nepůvodními druhy, zejména pstruhem duhovým a sivenem americkým?
Klíčové jsou dva důvody. Za prvé: je to povolováno. A druhým důvodem je fakt, že je to levnější. Jestliže rybář požaduje levnou povolenku, musí se smířit s tím, že za stejné peníze dostane buď několik mírových pstruhů duhových, anebo jednoho podměrečného pstruha obecného.

Je to dlouhodobé řešení?
Je to alespoň nějaký způsob, jak v současné situaci zajistit pstruhařům úlovky a uživatelům revírů zdroje na zarybnění. Není to však řešení dlouhodobé. Tím je pouze návrat pstruha obecného a lipana podhorního do našich řek.

Jsou v Česku ještě vody, kde se pstruh obecný a lipan podhorní vytírá přirozeně, anebo veškerou populaci doplňují uměle vychované kusy?
Počet vysazovaných pstruhů a lipanů je poměrně nízký v porovnání s přirozenou reprodukcí. Měli bychom však brát na zřetel, že přirozené rozmnožování těchto ryb klesá. Stejně tak přežití plůdku. Generační ryby mizí z revírů závratným tempem.

Proč generační ryby mizí?
Příčin je opět mnoho. Velkým problémem je snižování počtu chovných toků. Následně se na úbytku generačních ryb podílí rybožraví predátoři (v první řadě vydra, hned za ní kormorán), ale také snižování kvality životního prostředí, rybářský tlak anebo snížení potravní základny.

Co je generační (matečná) ryba

Pohlavně dospělá ryba. Z generačních ryb rybáři získávají při umělém výtěru pohlavní produkty (mlíčí a jikry).

Dá se vůbec vyjádřit, jaká je škoda při ztrátě takové ryby?
Záleží na jejím stáří, velikosti, plodnosti, genetickém původu a prošlechtění. Orientačně bychom se pohybovali kolem 2 500 korun za kilogram generační ryby.

Pomohlo by k jejich ochraně zavést "horní míru"?
Horní míra by jistě pomohla. Samozřejmě v případě, že by byla všemi rybáři dodržována. Problém je v tom, že značná část členské základny nechce o horní míře slyšet ani slovo.

Existuje i jiný způsob, jak je dostatečně chránit?
Důsledně chránit úseky s jejich výskytem, což zahrnuje ochranu před rybožravými predátory nebo před zhoršováním životních podmínek. Pomoci by mohl i celkový zákaz lovu v oblastech jejich výskytu.

Jaká je budoucnost populace pstruha potočního a lipana podhorního?
Do značné míry leží v našich rukou. Je třeba důsledné ochrany a posílení lokálních populací. Musíme stabilizovat správnou věkovou strukturu populace ryb a pečovat o celkovou kvalitu toků. Neměli bychom zapomínat ani na eticky vyspělé rybáře, kteří budou šetrně manipulovat s ulovenou rybou. Pak budou mít původní druhy šanci na dobrou budoucnost. Opakuji, vše je v našich rukou.