Proč ten pes při procházce pořád žere trávu? Copak nečetl základní literaturu, jež ho nekompromisně řadí mezi šelmy? A co mu na tom vlastně tolik chutná? Odpověď je jednoduchá.
Literaturu samozřejmě nečetl a na té trávě mu asi nechutná vůbec nic. Prostě ji potřebuje podobně jako my třeba paralen nebo živočišné uhlí. Pravděpodobně ho bolí břicho, protože má v trávicím traktu parazity, a tak se je snaží dostat pryč.
A na to jsou ostré okraje travních stébel jako dělané. Buď cizopasníky ze stěn střev prostě sedřou, nebo způsobí psovi zvracení – což je sice nepříjemné, ale z hlediska vyloučení cizopasníků to funguje docela dobře.
Se sněhem splývají. Geniální zvířecí otužilci, kteří umí převléci kožíšek |
Psi jsou sice šampioni v čichacích disciplínách a za jejich oddanost by se daly rozdávat metály, za kdovíjak velké myslitele je však většina lidí nepovažuje. Jak tedy vědí, že si mají na bolení břicha naordinovat zrovna trávu? Tedy něco, co by jinak do tlamy nevzali ani náhodou? Způsob, jak živočichové skládají doktorát z medicíny, je pro odborníky zatím spíše hádankou.
Jistě to však bude pestrý koktejl zděděných instinktů a vloh, učení metodou pokus-omyl a mnohem sofistikovanějšího napodobování zkušenějších jedinců. Někteří živočichové se navíc učí docela rychle.
Vrabci a pěnkavy si pilně nosí do hnízd cigaretové špačky, jejichž nikotin odpuzuje klíšťata. Nemohli se to však naučit dříve než před asi sto lety, protože o moc starší nejsou ani samotné cigarety. Jisté však je, že to, čemu vědci říkají zoofarmakognozie, zvládají i tvorové s mozečkem menším než špendlíková hlavička.
Hmyzí lékárny
Naše staré dobré včely medonosné nebo mravenci druhu Formica paralugubris z Alp proměnili otřepané fráze o zdravém domově v zázrak živočišného inženýrství. Nosí totiž do svých hnízd pryskyřici jehličnatých stromů, která brzdí růst plísní i bakterií.
Včelí úly dokonce chrání proti plísňové katastrofě, které se říká zvápenatění včelího plodu. Mravenci zase nosí do mraveniště víc pryskyřice na jaře a v létě, kdy panují nejvhodnější podmínky pro šíření infekcí.
Daktyloskopie ve zvířecí říši. Koalové mají otisky, psi čenich, chápani ocas |
Nádherní motýli monarchové stěhovaví dokonce obstarávají léky pro své děti. Samičky, které jsou infikované larvami parazitických vosiček, kladou vajíčka převážně na listy jedovaté rostliny klejichy. Vylíhlé housenky, jež se klejichou živí, budou mít ochranu před vosičkami od prvních okamžiků přímo ve svých tkáních v podobě kardenolidů z jejích listů.
Mušky octomilky se zase řídí heslem, že co je v lihu, to se nekazí. „Jejich“ druh parazitických vosiček vyžírá larvy octomilek zevnitř, až uhynou. Muší larvy tedy začnou „nasávat“ rostlinné šťávy bohaté na etanol, aby parazity ve svém těle zahubily.
Pokud ještě nemá laskavý čtenář dost hesel a pořekadel, mám v rukávu ještě jedno – kdo s čím zachází, tím taky schází. Samotný hmyz spolu s dalšími bezobratlými je totiž pro jiné živočichy také vyhledávanou medicínou.
Zase dopravní zácpa? Mravenci a ptáci vědí, jak na to, pracují pro celek |
Třeba mraveniště zažívají doslova vlny náletů. Asi dvě stovky druhů ptáků včetně sojek obecných se v nich rozkošnicky válejí nebo chytají do zobáku mravence a potírají si jimi peří. Kyselina mravenčí, kterou trýzněný hmyz vystřikuje, totiž hubí ptačí parazity.
Z podobného důvodu se madagaskarští lemuři potírají výměšky mnohonožek, které obsahují benzochinony, které fungují jako repelent proti bodavému hmyzu. Ještě radikálněji na to jsou ptáci dropi velcí, kteří proti parazitům místo pilulek polykají celé jedovaté brouky majky. Cantharidin, který majky vylučují, je však také známý jako španělské mušky a podporuje milostnou výkonnost. Takže bůhví, proč to ti dropi vlastně dělají…
Chlupatí doktoři
Doslova profesory mezi zvířecími doktory jsou poněkud nepřekvapivě naši nejbližší příbuzní. To, že si jihoamerické malpy vtírají do srsti rostlinné látky odpuzující hmyz a předvádějí to i v zoo, kdy používají cibuli a citrony, je jen první ročník opičí střední „zdrávky“.
Papoušci jsou taneční mistři. Ovládají i 30 jedinečných tanečních pohybů |
Některé tlupy šimpanzů konzumují více než deset různých druhů zdraví prospěšných rostlin včetně odporně hořkých listů keře Vernonia amygdalina. Ty obsahují účinné látky nejen proti střevním parazitům, ale i proti původcům malárie, schistosomózy způsobené parazitickými motolicemi a leishmaniózy, při které parazitičtí prvoci rozkládají vnitřní orgány.
Šimpanzí „doktoři“ si některé rostliny míchají se zeminou, čímž vytvářejí dokonce i léčivé směsi. Listy jiných rostlin nežvýkají, pouze v ústech opatrně sbalí do kuličky a spolknou – a pilulka je na světě.
Podle studie z roku 2022 probíhající v Gabonu pomazávali jakousi pastou z rozdrceného hmyzu nejen své vlastní rány, ale i zranění ostatních členů tlupy. Stali se tedy jediným druhem s výjimkou člověka, který pomyslně složil Hippokratovu přísahu o lékařské pomoci bližním.
Co uvidím, to dohoním a sežeru. Jmenuji se svižník zvrhlý |
Samec orangutana jménem Rakus byl sice doktorem jen sám sobě, ale zato vynikajícím. V zápase s jiným samcem utrpěl ošklivou ránu v obličeji. Opakovaně si ji mazal šťávou z liány druhu Fibrauea tinctoria, která účinkuje proti zánětům, bolesti i plísním.
Navrch si přitiskl „obvaz“ z rozžvýkaných listů stejné rostliny. Jeho zranění se do pěti dní uzavřelo a za pár týdnů po něm zbyla jen malá jizva – a to všechno v tropech, kde nejrůznější infekce bují jako houby po dešti.
