Zavřete oči, odlétám... Aneb levobočci se vyplatí
Nebo jsou možná starší vlaštováci prostě jen zkušenější ve dvou disciplínách: v žárlivém hlídání vlastních samic před jinými samci a v „uhánění“ těch cizích.
V lidské společnosti si pro srovnání můžete představit Oldřicha Nového ve slavné roli filmového Kristiána (1939). Protřelý svůdník z baru Orient ovládá nízký tón hlasu, pomalou kadenci řeči a exotické popisy cizích krajů natolik, že jeho „Zavřete oči, odcházím...“ žádná žena neodolá.
Samci australských vakomyší (antechinus) se se samicemi páří tak usilovně, zběsile a opakovaně, že po aktu často zemřou vyčerpáním. Důvodem je snaha předat co nejvíc spermií a soutěživost s jinými samci.
U lidských i vlaštovčích samic jsou důvody promiskuity nejasné. Možná je to jen fakt, že odolnost a vitalitu staršího samce už prověřila příroda. Kvalitu jeho genů dokazuje už samotný fakt, že tak dlouho přežil. Stačí jen interesantní šediny a tmavé peří? Kdo ví.
Vlaštovákům i mužům se víc potomků ve vícero hnízdech/rodinách vyplatí zcela jednoznačně. Počet vajíček, která vyprodukuje jedna samice, je totiž omezen, stejně jako počet potomků, které dokáže odchovat. Na rozdíl od počtu páření, který je u samců teoreticky téměř nekonečný. A čím víc genů samec rozeseje, tím spíš se ty geny rozšíří do dalších generací vlaštovek nebo lidí.
Podle biologů tedy rozhodování o nevěře nemusí spočívat na samicích, ale na samcích. Případně může jít o prostou genetickou korelaci. Promiskuitnější otcové by pak měli promiskuitnější syny i dcery, ale nevěrnost by se evolučně vyplatila jen u synů. Jak to je opravdu? To lze zjistit pouze detailním a dlouhodobým výzkumem, například takovým, který probíhá ve stájích a maštalích na Třeboňsku.
