Plodiči versus starači
Věda často kopíruje nálady ve společnosti. Ve druhé polovině minulého století v západních zemích probíhala emancipace žen, takže se nevěra objevená ve zvířecí říši na přelomu 80. a 90. let často vysvětlovala z pohledu samic.
Ptáci přitom stáli v centru pozornosti i proto, že jejich sociální systém často připomíná lidský. Vědci se snažili odhalit výhody, které samicím „zanášení“ přináší. Podle jedné teorie jde o variabilitu potomstva. Geny od vícero otců vytvářejí různorodý mix, což zvyšuje šanci na přežití mláďat.
Vlaštovky se na jaře z Afriky vždy vracejí do konkrétní stáje, kde už jednou hnízdily. Netvoří však páry na celý život. Partnera si hledají jen na danou hnízdní sezonu. Tím překvapivější je, že jsou mu navíc ještě „nevěrné“.
Biologové popsali homosexualitu u několika stovek živočišných druhů od savců přes ptáky po bezobratlé. Nejde jen o jednorázový sex - někdy vznikají i dlouhodobé stejnopohlavní páry. Příkladem jsou tučňáci.
Podle další teorie sleduje samice dva zájmy, které jsou v rozporu. Zaprvé potřebuje kvalitní geny silného samce, což se u něj nejčastěji projevuje mohutným tělem, bojovností a barevnější srstí nebo peřím. Dominantní samec ale většinou péčí o mláďata právě nepřekypuje. Samice si proto k jeho genům musí opatřit „starače“, slabšího samce, který bude potomky oplodnitele krmit a chránit. Samozřejmě jen v případě, že je bude považovat za svoje.
„Na první pohled to vypadalo jednoduše,“ vysvětluje profesor Albrecht. „Jenže když se tyhle teorie začaly v průběhu minulé dekády podrobně ověřovat, zjistilo se, že je to složitější. U ptáků vlastně pořád nevíme, proč jsou samice nevěrné. Důkazy, že jim to prospívá k něčemu konkrétnímu, se ukázaly být velmi slabé. Studie z 90. let totiž většinou byly založeny na příliš malém vzorku zvířat, než aby jejich závěry mohly být průkazné. Převládal přílišný optimismus, po kterém ale přišlo vystřízlivění.“
