Představy vs. realita
Když se člověk prochází mezi jednotlivými kotci v útulku, má dojem, že jeho obyvatelé berou lekce roztomilosti i dojímavých psích očí. A nejraději by si je vzal domů všechny. Jenže realita bývá mnohem složitější než ve sladkobolných filmech o opuštěných zvířátkách. Předtím, než si pořídíme domácí zvíře, musíme zvážit, zda jsme zvolili vhodnou rasu, zda mu budeme moci věnovat dostatek času a pozornosti nebo jestli máme někoho, kdo nám v případě potřeby pohlídá.
U staršího pejska se přidávají ještě pochybnosti, zda si zvykne v bytě nebo jak bude zvládat přítomnost dětí či jiných zvířat. Vůči adopci psů se také váže řada předsudků. Některé z nich jsou úplně na vodě, jiné však mají reálný základ. Do povahy se totiž zapisují nejen dědičné vlastnosti, ale také zážitky a zkušenosti, kterým jsou živé bytosti včetně zvířat vystaveny.
Pro psa tak může nový domov znamenat požehnání stejně jako obrovský stres. Mnohdy reaguje bezvýhradnou oddaností, ale také nejistotou, útěky či nevyzpytatelným chováním. Základní chybou je proto očekávat absolutní poslušnost psa, který bude vděčný za záchranu. Stejně tak mylný je předpoklad, že každý útulkový pes je traumatizovaný problémový tvor.
Čeho se majitelé nejvíce bojí?
Podle průzkumu, který proběhl v rámci kampaně společnosti Mars, spojené s akcí Global Adoption Weekend (Světový víkend adopcí) je pro většinu lidí největší překážkou adopce strach z neznámého. „Mnoho potenciálních zvířecích páníčků se k adopci odhodlává pomalu, ne protože by jim chyběla motivace, ale protože je trápí nejistota. Přístup ke správným informacím a expertní podpoře může pomoci ještě více mazlíčkům najít trvalý a milující domov,“ říká Tereza Turcar Žilková, Corporate Affairs specialistka pro střední Evropu ve společnosti Mars Pet Nutrition, výrobce krmiv pro domácí mazlíčky.
Sběr dat probíhal od 16. do 29. července 2026 na vzorku 26 002 dospělých respondentů ze 14 zemí (Spojené království, Spojené státy, Francie, Německo, Austrálie, Nový Zéland, Brazílie, Mexiko, Indie, Polsko, Filipíny, Kanada, Itálie a Japonsko). Výzkum potvrdil, že lidé uvažující o adopci se nejčastěji obávají:
- neznámého zdravotního stavu zvířete (33 %),
- vývoje jeho chování (27 %),
- jak dobře pes zapadne do rodinného života.
Tyto pochyby není často snadné vyvrátit. Na začátku je lepší vyjít z praktických otázek: Kolik pohybu můžete psovi dát? Kolik hodin denně bude sám? Máte děti? Kočku? Dalšího psa? Bydlíte v centru města, nebo na samotě? Dokážete fyzicky udržet sedmdesátikilového psa, když se rozhodne vyrazit za jiným psem?
Nevybírejte psa podle vzhledu nebo rasy!
Plemeno sice může napovědět něco o velikosti, síle, potřebě pohybu či některých vrozených dispozicích. Víc než barva srsti je však pro praktický život podstatnější psova energie, schopnost odpočívat, vztah k jiným zvířatům, reakce na manipulaci, strachy, síla a jeho dosavadní zkušenosti. U kříženců je navíc odhad plemenného původu podle vzhledu značně nejistý.
I když máte své vysněné plemeno, raději se nejdříve poraďte s pracovníky útulku, kteří vám pomůžou vybrat pejska podle vašich představ a možností.
Hugo:Dobře je to vidět na psech, kteří nyní podle podkladů útulku Voříškov hledají nový domov. Pětiletý kavkazský pastevecký pes Hugo váží zhruba 70 kilogramů. K lidem může být přátelský a procházky má rád, ale potřebuje zkušeného a fyzicky zdatného majitele, bezpečně oplocený pozemek a člověka, který rozumí pasteveckým plemenům. Není tedy „horším“ psem než dvacet kilo vážící rodinný voříšek. Je jen vhodný pro úplně jiného člověka. |
Psi z útulku: nejčastější mýty a otazníky
Musel pes z útulku zažít něco hrozného?
Nemusel. To je jeden z prvních mýtů, který stojí za to opustit. Kromě psů, kteří zanedbávání nebo špatné zacházení skutečně zažili, se do útulků dostávají psi z celé řady důvodů. Někteří byli nalezeni, u některých se majitel už nemohl starat, jiným změnila život nemoc nebo stěhování.
Jenže z toho, že se pes bojí ruky, mužů, hlasitého zvuku nebo neznámého prostředí, nelze automaticky rekonstruovat jeho minulost. Strach může souviset s předchozí zkušeností, ale také s nedostatečnou socializací, temperamentem nebo jednoduše s tím, že se ocitl v úplně nové situaci.
Lepší otázka než „co mu asi udělali?“ proto zní „čeho se bojí teď a co potřebuje, aby situaci zvládl?“
Poznám jeho povahu při první návštěvě?
Jen částečně. Pes v kotci není nutně stejný pes, kterého budete mít doma za dva měsíce. Útulek je nezvyklé a pro řadu zvířat stresující prostředí. Některý pes proto může působit utlumeně, jiný naopak pobíhá, štěká a neumí se zastavit. Některé výzkumy ukázaly, že míru bázlivosti nebo přátelskosti, lze odhadnout poměrně dobře. Jiné problémy, včetně agrese, se předpovídají podstatně hůř.
Proto je cennější skládat obraz z více informací, tedy co o psovi ví útulek, jak se chová při venčení, při krmení, mezi psy, s různými lidmi nebo v dočasné péči. A také nespěchat. U složitějšího pejska je mnohdy lepší přijet víckrát a postupně si na sebe zvykat.
Je útulkový pes automaticky problémový?
Ne, stejně jako pes od chovatele není automaticky bezproblémový. Podle názoru odborníků, kteří sledují problémy s chováním u adoptovaných psů, nemusí být paradoxně největším rizikem pes s minulostí, ale představa nového majitele, že bude pes od začátku fungovat bez problémů. Podle studie vědců z Pensylvánské univerzity a Charleston Animal Society měli majitelé, kteří vrátili svého psa do útulku do tří měsíců od adopce, vyšší očekávání ohledně zdraví, žádoucího chování a pouta mezi člověkem a psem ve srovnání s adoptivními majiteli, kteří své psy nevrátili.
A co když pes vrčí?
Vrčení není žádoucí ignorovat, ale zároveň samo o sobě neznamená, že jste si domů přivedli „zlého psa“. Je to způsob komunikace, kterým pes může dávat najevo strach, bolest, nepohodlí nebo potřebu udržet si vzdálenost.
Zvlášť důležité je proto před adopcí zjistit, v jakých situacích se problematické chování objevovalo. Je rozdíl mezi psem, který jednou zavrčel při bolestivém veterinárním zákroku, a zvířetem s doloženou historií vážných útoků na lidi.
Mach:U některých psů je právě tato informace klíčová pro správné rozhodnutí. Čtyřletý Mach z Voříškova je chytrý a aktivní pes, který potřebuje zkušené, klidné a důsledné vedení. Při velmi silném vzrušení však může jeho reakce přejít až v pokousání člověka. Takový pes si zaslouží nový domov stejně jako ostatní, ale rozhodně ne domácnost, která hledá prvního psa „na zkoušku“. |
Je lepší vzít si štěně, protože ho vychovám podle sebe?
Ani štěně není nepopsaný list. Do jeho budoucího chování vstupují genetické dispozice, zkušenosti z nejranějšího období, socializace i prostředí, ve kterém bude vyrůstat. A zatímco dospělý útulkový pes může klidně prospat část pracovního dne, u štěněte vás čeká učení i potřeba nepřetržité pozornosti.
Dá se starší pes ještě něco naučit?
Samozřejmě. Dospělý pes není hotový výrobek, u kterého už nejde nic změnit. Psi se učí po celý život. Výhodou dospělého zvířete navíc může být, že už znáte jeho přibližnou velikost, energetické nároky a část povahy.
Někteří psi už také mají hygienické návyky, chodí na vodítku nebo znají základní povely. Jiní začínají téměř od nuly, což není důvod adopci zavrhnout. Je to informace, kterou by člověk měl znát předem a podle toho se rozhodovat.
Co když vůbec neznám jeho fyzický stav?
Nejistá zdravotní minulost je pravděpodobně nejlegitimnější obava budoucích majitelů. U nalezeného psa nemusí útulek vědět, jaké nemoci prodělal, jak byl krmen nebo zda měl v minulosti úraz. To ale neznamená, že je automaticky nemocný.
Před převzetím se ptejte, co přesně o jeho zdraví pracovníci útulku ví, jaká vyšetření pes absolvoval, proti čemu je očkovaný, kdy byl odčervený, zda užívá léky, zda byl kastrovaný a zda má nějaká dlouhodobá omezení.
Po adopci je vhodné předat dostupnou dokumentaci vlastnímu veterináři a nastavit další péči podle konkrétního psa. V Česku navíc platí povinnost označení psa mikročipem a zákon upravuje také evidenci očkování proti vzteklině a změnu chovatele.
Bessy:U některých zvířat je zdravotní omezení známé už při adopci. Tříletá stafordka Bessy z Voříškova je například podle údajů útulku nyní na veterinární dietě. Pro zájemce je to důležitější informace než fotografie nebo plemeno. Je třeba počítat s tím, že speciální krmení může být součástí péče i nadále. |
Je pes z útulku zadarmo?
Samotný adopční poplatek je sice v poměru k ceně štěňat z chovných stanic minimální, ale jinak jde o malou část celoživotních nákladů. Krmivo, očkování, antiparazitika, veterinární péče, výbava, případně pojištění a služby trenéra stojí peníze bez ohledu na to, zda pes pochází z útulku nebo od chovatele.
Dále je třeba počítat s tím, že:
- Velká plemena mají výrazně vyšší spotřebou krmiva.
- U psích seniorů mohou růst náklady na veterinární péči.
- Pes s alergií nebo jiným chronickým onemocněním může potřebovat speciální dietu a léky.
Dobrá otázka tedy nezní jen „mám na adopční poplatek?“, ale především „zvládnu tohoto psa uživit dalších deset let?“
Bude umět zůstat doma sám?
Možná ano, možná ne. Pes, který už jednou ztratil domov a zázemí, může zpočátku samotu a zejména ranní odchod pána špatně snášet ve strachu, že už se nevrátí. Utíká, ničí dveře, celý den vyje.
Proto není ideální přivézt psa v neděli večer a v pondělí ráno zmizet na osm hodin do práce. První dny je lepší vytvořit předvídatelný režim a čas o samotě přidávat postupně, aby měl čas si zvyknout.
Máme děti. Je adopce příliš velké riziko?
Samotná přítomnost dětí není důvodem adopci zavrhnout. Výběr psa ale musí být o to pečlivější. S pracovníky útulku proberte, kolik je dětem let, zda už se psy žily a jak bude vaše domácnost fungovat, případně zda má z minulosti informace o předchozím soužití psa s dětmi.
A vždy platí základní pravidlo, že malé dítě a pes nemají zůstávat společně bez dozoru dospělého, byť jde o zvíře, které nikdy předtím žádný problém nemělo.
Sebastien:Někteří psi k dětem vhodní nejsou. Čtyřletý Sebastien, kříženec slovenského čuvače z Voříškova, je například podle útulku k vlastní rodině přátelský, k cizím však ostražitý. Kvůli jeho nedůvěře jej útulek k dětem nedoporučuje a před adopcí požaduje opakované návštěvy zájemce. Neznamená to to však, že by šlo o psa nevhodného k adopci. Klíčová je snaha najít mu domácnost, kde nebude zbytečně vystaven situacím, které špatně snáší. |
Je možné adoptovat psa k jednomu, kterého už máme?
První očichání není manželská smlouva. Pokud má pes žít s jiným zvířetem, je dobré jejich seznámení organizovat před adopcí a řídit se doporučením útulku. Ani dobře vypadající první schůzka ale nezaručuje, že doma nenastane napětí kvůli jídlu, hračkám, prostoru nebo pozornosti člověka.Zpočátku proto dává smysl mít možnost psy oddělit, krmit je samostatně a soužití budovat postupně.
A co když mám kočku?
Řekněte to útulku hned při prvním rozhovoru. Některé psy lze ke kočkám doporučit na základě jejich historie či zkušeností, u jiných je riziko příliš velké. Záleží na loveckém chování psa, zkušenostech obou zvířat a možnostech domácnosti. Kočka by především měla mít únikovou cestu a prostor, kam za ní pes nemůže.
Může žít velký pes v bytě?
Velikost psa a velikost bytu nejsou totéž co kvalita jeho života. Velký klidný pes třeba většinu dne prospí, zatímco malý, vysoce aktivní jedinec může potřebovat mnohem více prostoru a zábavy. Rozhodují individuální potřeby, zdravotní stav, temperament, množství pohybu a možnost venčení.
Současně však nelze byt považovat za univerzálně vhodný pro každého psa. U některých hlídacích plemen může být problémem prostředí plné cizích lidí, výtahů a úzkých společných chodeb. Proto má větší smysl ptát se, zda „tento konkrétní pes zvládne můj způsob života?“ než kolik je potřeba metrů čtverečních.
Potřebuje pes zahradu?
U některých psů je bezpečně oplocený pozemek skutečně jednou z podmínek vhodného domova. Typickým příkladem mohou být velcí pastevečtí psi.
Zahrada však není náhradou za procházky, kontakt s člověkem ani zábavu. Pes, který stráví celý život sám za plotem, nemusí mít kvalitnější život než pes z bytu, který chodí několikrát denně ven, poznává nová místa a tráví čas s rodinou.
Co když zjistím, že to nezvládnu?
Výzkumy situace adoptovaných psů ukazují, že mezi časté příčiny vrácení patří problémy s chováním, nesoulad s ostatními zvířaty, nedostatek času, nevhodné bydlení nebo prostě očekávání, která se nepotkala s realitou.
Proto má smysl zjistit už před podpisem smlouvy, jak útulek postupuje, pokud se objeví závažný problém a zda nabízí poradenskou pomoc. Vrácení psa sice není řešení u prvního problému, zároveň ale není rozumné za každou cenu udržovat soužití, které je pro člověka nebo zvíře dlouhodobě nebezpečné.
Nejdůležitější otázka: hledám právě tohoto psa?
Adopce není soutěž v dobrých skutcích. Někdy je nejzodpovědnějším rozhodnutím říct „teď ne!“ Člověk, který nikdy psa neměl, nemusí být správnou volbou pro každého čtyřicetikilového psa a rodina s malými dětmi nemusí být vhodná pro psa, který je z dětí ve stresu. A pokud je člověk pryč deset hodin denně, možná nemůže nabídnout dobrý život psovi se silnou separační úzkostí.
To ovšem neznamená, že pro ně takový domov neexistuje.
Smyslem dobré adopce není odvézt z útulku psa co nejrychleji, ale zařídit, aby se pokud možno už vracet nemusel.
Na co se ptát v útulku?Čím konkrétnější otázky položíte, tím lépe:
|
Obsah vznikl ve spolupráci se společností Mars
























