V první várce do Kazachstánu začátkem června doputovalo sedm koní. Cílem je postupně vybudovat životaschopnou skupinu zvířat, která by bez zásahu člověka v minulém století vyhynula. Miroslav Bobek prozradil, jak vypadá zákulisí takového dlouhodobého a náročného projektu.
Když jste do Kazachstánu přivezli první várku koní Převalského, řekl jste, že se do svého původního prostředí vracejí po stovkách let. Co se před stovkami let stalo, že toto divoké zvíře vyhynulo?
Svou roli sehráli pastevci, kteří budovali stáda a volně žijící zvířata vytlačovali z jejich teritorií, a také lovci – lidem kdysi divocí koně sloužili jako potrava. Jistý vliv na drastické snížení populace mohly mít i kruté zimy. Ale popravdě se přesně neví, kdy z Kazachstánu koně Převalského vymizeli, informace jsou dost protichůdné. Trochu přesnější zprávy jsou z Mongolska, kde byl poslední hřebec pozorován koncem šedesátých let 20. století.
V Kazachstánu jedete tři sta kilometrů pořád rovně, pak je zatáčka doleva, jedete dalších dvě stě kilometrů a pořád ještě nejste v cíli. Vzdálenosti jsou nepředstavitelné.
