Dvojníkem je želvák Antonio, o kterém se část odborníků kvůli jeho pozoruhodné vzhledové podobnosti s Osamělým Georgem domnívala, že je rovněž želvou sloní pintskou. Až genetické testy prokázaly, že Antonio je příslušníkem jiného poddruhu (více o Osamělém Georgovi zde).
Vizuální podobnost Antonia s Osamělým Georgem je natolik přesvědčivá, že zmátla i nejznámějšího odborníka na galapážské želvy Petera Pritcharda. Ten se při své návštěvě Zoo Praha v roce 2000 domníval, že v Antoniovi objevil druhou pintskou želvu na světě, a zmiňoval ho ve svých odborných pracích. Až test DNA provedený odborníky z univerzity Yale potvrdil, že Antonio je želvou sloní pinzónskou, nikoliv pintskou.
"Příčinou toho, proč pintské želvy vymřely, je skutečnost, že je vybíjeli námořníci. Zbytková populace, která přežila v hornaté části ostrova, produkovala pouze samce. Poddruh tak nejprve vymřel po přeslici a teď po úhynu Osamělého George i po meči," vysvětlil kurátor plazů pražské zoo Petr Velenský.
Po vymření pintského poddruhu se želva pinzónská, jejímž představitelem je pražský Antonio, stala druhou nejohroženější želvou na Galapágách hned po želvě sloní espaňolské. Dospělých pinzónských želv, které se nerozmnožují, žije na Galapágách stovka. Dalších 290 mláďat bylo na ostrov Pinzón vráceno po odchovu v lidské péči.
Antonio má sedlovitý krunýř, který mu umožňuje natáhnout hlavu do výšky a okusovat keře.
Pinzónské želvy ohrožují nepůvodní živočichové, kteří se buď přímo živí želvími vejci a mláďaty (prasata, kočky, krysy), nebo dospělým želvám potravně konkurují (kozy). Na Pinzónu se proto přes 50 let žádné želvě zřejmě nepodařilo přežít stádium vejce nebo malého měkkého mláděte.
Z tohoto pohledu je Antonio jedním z nejvzácnějších zvířat v Zoo Praha. Do pražské zahrady přišel z Kolína nad Rýnem v září 1995 už se svým typickým poznávacím znamením: chybějící pravou nosní dírkou, což je pravděpodobně následek rvačky s jiným želvím samcem. Žije v Pavilonu velkých želv společně s želvou sloní santacruzskou – Eberhardem a s želvami obrovskými.
"Antonio pavilon miluje. Na jaře, když ostatní želvy odcházejí do výběhu, se doslova rozvalí po celém pavilonu, přestěhuje se doprostřed a hlídá si celý prostor," popsala vrchní chovatelka velkých želv Nataša Velenská. Dodala, že Antonio zlobí nejvíc z celé želví skupiny. "Neustále popichuje, pošťuchuje, provokuje – nejvíc Eberharda," prozradila.
Antonio je jedinou želvou svého druhu v Evropě, která má sedlovitý krunýř. Tento tvar krunýře mu umožňuje natáhnout hlavu do výšky a okusovat listy keřů a kaktusy. Na velikého, 235 kilogramů vážícího Eberharda se však tímto způsobem povyšovat nemůže, protože i s nataženým krkem zůstává menší.
25. června 2012 |
Genetická výbava Antonia je velmi cenná, avšak dlouholetý chov v lidské péči jej zatím vyřazuje z možnosti přímého návratu na galapážské ostrovy.
