Zavíječ voskový je drobný motýlek, který je vázán na prostředí úlu. Do vosku klade vajíčka, z nichž se po pěti dnech líhnou larvy. V plástu vykousávají chodbičky, v nichž se nakonec zakuklí. To ovšem velmi narušuje životní a pracovní cyklus včel. Včelaři proti zavíječi bojují, protože jim snižuje výnosy medu.
Bertocchiniová, která pracuje v Institutu biomedicíny a biotechnologie v Kantábrii (Španělsko), se svou příhodou svěřila v práci a společně se svými kolegy provedli experiment, který popsali na serveru Current Biology.
Vzali 100 larev zavíječe voskového a nechali je žvýkat polyetylenovou tašku, přesně takovou, jaké se běžně používají v domácnosti. Larvy se dokázaly prokousat sáčkem během 40 minut a po dvanácti hodinách už byla taška viditelně rozžvýkaná a poničená.
Aby se ujistili, zda opravdu larvy plast s chutí žerou, nechali je v prostředí ještě déle a po 14 hodinách už mohli konstatovat, že sežraly 13 procent plastu. Když pak zkoumali vědci zbytky sáčku, zjistili na něm známky etylenglykolu, což je látka používaná do nemrznoucích směsí.
Článek vzbudil velké pozdvižení, protože boj s plasty je velmi aktuální. V přírodě se plasty odbourávají až 400 let, proto je takový tlak na to, aby se plastové tašky bezmyšlenkovitě nevyhazovaly a aby byly nahrazeny nějakým materiálem, který se snáze rozloží.
Zhruba před pěti lety vědci našli houbu, která dokáže rozkládat polyuretan, před třemi lety měli políčeno na bakterie v tělech zavíječe. To, co nyní ukázal pokus Bertocchiniové, však dosavadní pokusy výrazně předčilo.
Vědkyně si je vědoma, že „její“ larvy nejsou řešením pro praktickou likvidaci plastů. Nemohly by žít uvnitř skládek bez vzduchu. Ale ráda by se dopracovala k nalezení enzymu, který má erozi plastu na svědomí.
