Dobrý den. Zázračná proměna to byla. Ale stojí za tim mnoho úsilí. Trpělivosti a času. Abych vám vše vysvětlila. Sedm koček je fakt dost. Jediného kocoura z těch sedmi jsme si koupili a pořídili fakt jako my. Černého jsme našli na štědrý den, tak ho tam prostě na ulici nechte. Černobílého nám hodili do chodby když mu bylo pět týdnů. Mouratý byl tchyně, jenže zemřela a on zůstal sám. Bílá byla nemocná a u paní, kde nemohla zůstat. Už jen ležela a nechtěla jíst ani pít. Byla malinká. Rezavý kocour je paní z ulice, jenže ta ho nekrmila, protože kočka je právě kvůli tomu, aby si chytla myš. A poslední Annie ač se to nezdá je též zachráněná. Dva roky žila s paní, která si pořízením kicky myslela, ze to bude lepší než pes. Nebude muset venčit. Ale chtěla a vyžadovala poslušnost a chování psa. A to za každou cenu, pikud rozumíte. Kočka byla hodně sama v bytě. A začala se chovat agresivně. Proto se rozhodla ji prodat. Jenže o ní měli zájem lidi, které zajímalo jediné, a to bylo, že není kastrovaná. A tak se Annie dostala k nám. Bylo mi ji nesmírně líto, srdce mi nad ní usedalo, když jsem viděla její zoufalost, agresi i touhu vrátit se zpět. Přes to všechno chtěla domů. My byli ti, co jí tu drží. Útočila na všechny a na všechno v okolí dvou metrů. Trvalo to téměř pět měsíců. Z jedináčka byl člen početné smečky. Všechny její jistoty jí vzali. Trpělivě jsme jí učili, že ruka netrestá. Ani ve chvíli, když škrábne. Že není se potřeba bát ani koštěte ani hraček na tyčce. Až se podařilo, že se nechala vzít do náruče a pomazlit. Věřte, že mi v ten okamžik tekly slzy proudem. Byla v tu chvíli úplně odevzdaná. Mazlila se. Obličejem jsem jí drbala na hlavě. Otirala hlavu o mou. Tam jsem tušila, že už to bude jen lepší. Ale i tak to trvalo ještě dlouho než pochopila, že jí máme rádi. Už bych ji nikdy nikomu nedala. A proto prosím.... Přemýšlejte před pořízením si jakehokoliv zvířete, je to opravdu závazek na mnoho let. A to zoufalství, které pak při ztrátě zvířátko nese v sobě je velk

Ta blondýna je Britka?

bože... sedm koček

Tenhle seriál je krásný důkaz, že chovat kočku je prostě diagnóza. Kdo normální by dobrovolně chtěl doma mít zvíře, které ho bytostně nenávidí, z hlouby duše s ním opovrhuje a v tomto případě je vůči němu otevřeně agresivní a útočné? Jedině masochista.

Kdybyste si přečetl celý článek, a ne jen nadpis, nenapsal byste takový žvást