Jaké bylo vaše první setkání s vlky?
To první ještě nebylo zas tak osobní, že bych se hned do vlků zamilovala. To jsem prostě jen po mnoha letech přijela do Německa za sestrou Tanjou na krátkou návštěvu (Tanja Askani, rodačka z Ostravy, žije od roku 1991 v Německu, původní profesí je sokolnice, pracuje s vlky v největším severoněmeckém Wildpark Lüneburger Heide, je uznávanou expertkou na problematiku těchto šelem, pozn. red.). Ale asi před deseti lety mě moje maminka přiměla, abych tam jela s ní. Přijely jsme tam v době, kdy sestra měla doma několikadenní štěně vlka. Tehdy jsem pochopila, kolik to obnáší práce a jaká je to zároveň velká láska. Je to nádherný plyšový medvídek, který vypadá jako z hračkářství. Ale je potřeba mu také nahradit matku v rámci krmení i očisty a sourozence v rámci mazlení a hrátek, aby mělo co nejhodnotnější sociální kontakt. Je to hrozně náročné, ale úplně mě to pohltilo, takže jsem tam do půlroku byla znovu. A rovnou na několik týdnů. Pak hned další rok v lednu. A občas se stává, že tam trávím i přes sto dnů v roce.
Jedno období bylo hrozně divoké, všechna štěňata měla průjem. A když se začne hýbat štěně, které je pokakané od hlavy až k patě, a přeleze další tři štěňata, pak si to dokážete představit.
