Když vědci z Univerzity v Turku připravili experiment s čmeláky, čekali spíš pomalé učení metodou pokus omyl. Místo očekávaných výsledků se ale začalo dít něco, co v laboratoři rozhodně neplánovali.
Čmeláci měli za úkol dostat polystyrenovou kouli do otvoru v testovací komoře. Pokud se jim to podařilo, dostali se k umělé květině s cukrovou vodou. Úkol byl záměrně postavený tak, aby neodpovídal jejich přirozenému chování. Přesto ho většina čmeláků dokázala vyřešit.
Studie publikovaná v časopise Science naznačuje, že chování čmeláků není čistě instinktivní. Dokážou přizpůsobovat strategii situaci a reagovat na motivaci v podobě sladké odměny. |
V sérii testů uspělo 16 z 22 čmeláků. To už samo o sobě vědce zaskočilo. Ještě zajímavější bylo chování části čmeláků, kteří rychle objevili, že existuje i jednodušší cesta k odměně. Místo pracného kutálení koule se někteří začali snažit úkol obejít a dostat se ke sladké odměně jiným způsobem. Podle vědců však nešlo jen o náhodu, ale o cílené hledání nejrychlejší cesty.
Čmeláci nejsou v podobných experimentech žádnými nováčky. Už dříve se ukázalo, že se dokážou naučit například tahat za šňůrku, aby získali odměnu, a tento trik si umí předávat i mezi sebou. Nový výzkum tak posiluje myšlenku, že složité řešení problémů nemusí být výsadou jen velkých mozků. Čmeláci mají přitom zhruba milion neuronů, zatímco lidský mozek obsahuje kolem 86 miliard. Přesto dokážou překvapivě flexibilně reagovat na nové situace.
Kriticky ohroženého čmeláka klamavého objevili na sídlišti i u rušné silnice |
