zavřít
1 / 21
náhledy
V prosinci byly vyhlášeny výsledky již třináctého ročníku soutěže Věda je krásná, kterou od roku 2009 vyhlašuje a pořádá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Otevřena je jak pro její zaměstnance a studenty, tak pro přírodovědce registrované na webu prirodovedci.cz. Prohlédnout si můžete první čtyři oceněné v každé ze čtyř kategorií.
Autor: koláž iDNES, archiv soutěže Věda je krásná
Absolutní vítězka soutěže Věda je krása 2024 – Lucie Steinbachová, Žebernatky (Ctenophora). Žebernatky jsou kmenem primitivních mořských bezobratlých živočichů podobných žahavcům. Pravděpodobně se poprvé objevily již před 700 miliony let a jsou bazální linií ve fylogenetickém stromu živočichů. Jejich průhledné gelovité tělo může dosahovat velikosti od několika milimetrů do přibližně 1,5 metru. Při pohybu žebernatek vzniká díky rozptylu světla duhový efekt. Některé druhy mají schopnost bioluminiscence, při níž se nejčastěji objevuje modré nebo zelené světlo, pozorovatelné pouze ve tmě.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
V kategorii Vědecká mikrofotografie, tedy fotografie z optických a elektronových mikroskopů, obsadila 1. místo Anežka Konupková: V labyrintu pelikuly. Mitochondrie a chloroplasty ukryté pod mikrotubulární pelikulou u Euglena gracilis. Metoda expanzní mikroskopie dovoluje zachytit detailní organelární ultrastrukturu krásnoočka štíhlého (Euglena gracilis). Imunofluorescenčním značením specifickými protilátkami jsou zobrazeny mitochondrie (oranžová), chloroplasty (zelená) a síť pelikulárních mikrotubulů společně s bičíkem a flagelární kapsou (bílá). Z-stack snímku byl pořízen pomocí Nikon CSU-W1 Spinning disk konfokálním mikroskopem za využití NIS Elements software, upraven dekonvolucí v Huygens Professional a následně poskládán v Fiji ImageJ.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
2. místo v kategorii Vědecká mikrofotografie – Pavel Škaloud: Leponciclis acus. Krásnoočka jsou fascinující mikroskopické řasy, které získaly své zelené plastidy asi před 500 miliony let procesem známým jako sekundární endosymbióza. Vznikla tak unikátní skupina organismů s mnoha specifickými znaky, jako je pelikula (flexibilní buněčná stěna) a paramylon (nový typ zásobní látky). Buňka na fotografii obsahuje červené stigma, zelené piškotovité plastidy, oválná zrna paramylonu a poměrně velké jádro s četnými chromosomy. V přední části buňky je možné pozorovat jemné pásky pelikuly.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
3. místo v kategorii Vědecká mikrofotografie – Matěj Ešpandr: David a Goliáš. Byla jednou jedna samička pilovce, již považovali mezi čočkovci za otesánka. I ona se dlouho měla za jejich soukmenovce. Potulovala se s nimi po bahnitém dně, hledala skrýš ve spleti rostlin, jenomže málokdy uspěla. Rozmrzelo ji to natolik, až si přiznala, že mezi ně nezapadá – během triasu se rodová linie pilovců vydala vlastní cestou a položila základy samostatné čeledi. Brzy své jedinečné rysy přijala, a jakmile dospěla, přivedla na svět více mladých, než by si kterýkoli čočkovec dokázal představit. Temné pole – složeno z několika rovin ostrosti.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
4. misto v kategorii Vědecká mikrofotografie – Tomáš Figura: Anglermos. Rodozměna mechorostů je vzhledem ke své složitosti noční můrou nejednoho studenta. Na obrázku vidíme štět s tobolkou (sporofyt) mechu, ze kterého již vypadaly výtrusy. Obústí tobolky (obarveno červeně) připomíná zuby hlubinného predátora, který se chystá ulovit svou kořist. Tou je na obrázku klíčící pyl slézu lesního (Malva sylvestris). Skenovací elektronová fotografie, kolorováno, SED detektor, 80× zvětšení.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
1. místo v kategorii Vědecká fotografie, tedy od makrofotografií až po satelitní či astronomické snímky získal Tomáš Figura: Les Collibres. „Letovky” kolibříků podčeledi Trochilinae. Endemická skupina pro Ameriku zahrnuje řadu extrémně pestrých druhů. Jedná se převážně o nektarivorní ptáky, kteří však nepohrdnou ani hmyzem. Fotografie byly pořízeny v horské oblasti Dapa, ve výšce zhruba 2000 m n. m., nedaleko Cali, kde se ještě nacházejí rudimenty horského lesa. V sérii můžeme vidět samce i samici Florisuga mellivora, dále Thalurania fannyae a Saucerottia saucerottei.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
2. místo v kategorii Vědecká fotografie – Petr Šípek: Pampeliška. V přírodě se neustále něco mění a vyvíjí. Vše má svůj rytmus a řád, často jsou tyto změny rychlé a pomíjivé. Tuto přeměnu krásně symbolizují květy pampelišek, které se během několika málo dní přemění z poupěte na spoustu ochmýřených nažek a na prázdné květní lůžko.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
3. místo v kategorii Vědecká fotografie – Michal Vais: Létající drahokam. Když se řekne hmyz, mnohým leze mráz po zádech a otřásá jimi odpor. Pravda je však taková, že mnohé druhy hmyzu vynikají svou krásou nad kdejakým slavným uměleckým dílem. Krásným příkladem jsou zlatěnky (čeleď Chrysididae), kterých v české přírodě najdeme hned několik desítek druhů zářících různými barvami. Tyto malé „kukaččí vosy“, jak jsou přezdívané, nevynikají jen svou krásou, ale i svým způsobem života. Pro vývoj svých larev využívají hnízda jiných druhů blanokřídlého hmyzu, čímž si vysloužily výše zmíněné označení. Na fotografii je zlatěnka rodu Chrysis nalezená začátkem května v severních Čechách. Použitá technika: fotoaparát Nikon Z50, objektiv Laowa 100 mm f/2.8
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
4. misto v kategorii Vědecká fotografie – Michal Vais: Krása krasce. Brouci čeledi krascovití (Buprestidae) nezískali své jméno jen tak náhodou. Mezi krasci nalezneme jedny z vůbec nejnádhernějších zástupců živočišné říše. Za opravdovými skvosty nemusíme ani moc daleko. Již například v jihozápadní Evropě či kousek dál v severozápadní Africe narazíme na krasce rodu Julodis s jejich obzvláště pěkným zbarvením a často hustým ochlupením. Na fotografii je portrét krasce Julodis manipularis, kterého měl autor to štěstí vidět začátkem dubna na cestě v Maroku. Použitá technika: fotoaparát Nikon D5100, objektiv Laowa 100 mm f/2.8 2x Ultra Macro, blesk, difuzér, odrazka
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
4. místo v kategorii Vědecká fotografie – Peter Čisárik: Nádech. Užovka fŕkaná (podplamatá) při lovu. Fotografie zachycuje nádech jedince, který strávil asi 10 minut pod vodou lovem ryb. Teplý vrch, Slovensko
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
A ještě jedno 4. místo v kategorii Vědecká fotografie – Viktor Sýkora: Pohled dovnitř. Už vás někdy napadlo, jak by obyčejné věci vypadaly pod rentgenem?
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
V kategorii Vědecká ilustrace a virtuální příroda – tedy věda zprostředkovaná tužkou, štětcem či photoshopem, vizualizace molekulárních či jiných struktur, fyzikálních či chemických jevů, grafické výstupy modelů apod. – si první místo zasloužila Lucie Steinbachová: Kvakoš noční. Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) je středně velký pták z čeledi volavkovitých. Jeho noční aktivita mu poskytuje výhodu při lovu, neboť se převážně živí rybami, obojživelníky a dalšími vodními živočichy, které dokáže efektivně vyhledávat díky svému ostrému zraku. Kvakoše nočního lze zahlédnout v letu s roztaženými křídly nebo tiše sedícího na větvi, kde díky svému zbarvení snadno splývá s okolím. Jeho tiché, avšak pronikavé noční volání mu přineslo latinský název, který znamená „noční havran“.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
2. místo v kategorii Vědecká ilustrace a virtuální příroda – Kateřina Bezányiová: Koruna na hlavě, smyčka na krku. Larvy ryb hrujovek (Lamprogrammus) jsou zpola průhledné, s nápadnými shluky buněk s barvivem, viditelnou kostrou či srdcem na hrdle. Z hrdla vybíhá i exterilium, vak se smyčkou střeva visící pod tělem. Exterilium možná napodobuje trubýše a chrání svého nositele, možná zvětšuje povrch těla k absorpci živin. Dospělci jsou vzhledem vcelku normální ryby: vpravo dole h. temná (L. niger). Akvarelové pastelky, pero, bílý papír. Barvy digitálně invertovány. Dle snímků J. Milisena, S. Kovacse a FishBase
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
3. místo v kategorii Vědecká ilustrace a virtuální příroda – Kamila Ernestová: Loděnka hlubinná. Loděnka hlubinná patří mezi hlavonožce z čeledi Nautilidae. U druhů z této čeledi je typické, že mají zachovanou pevnou vnější schránku, což je u hlavonožců považováno za archaický (původní) znak. Schránka loděnky je členěna do jednotlivých komůrek, přičemž většina těla loděnky se nachází pouze v první největší komůrce. Bohužel jejich nádherně zbarvená schránka se stala příčinou jejich nadměrného lovu a všechny druhy loděnek jsou z tohoto důvodu dnes již ohrožené. Pastelky, formát A3
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
4. místo v kategorii Vědecká ilustrace a virtuální příroda – Polyna Belyaeva: Myší embryo. Kresba dvanáctidenního myšího embrya s nabarvenými motorickými (oranžovo-červené) a senzorickými (růžovo-fialové) nervy a nervovými zakončeními (modro-bílé). Ilustrace je inspirována fotografií z fotomicrografické soutěže Nikon 2018. Obraz je vyplněn v technice pointilismus pomocí linerů STABILO na bílém papíře v A3 formátu.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
V Divácké soutěži zaujala digitální ilustrace Dominiky Zimové z kategorie Objevitelská po veřejnost: Vorvaní bejby. Kytovci jsou vskutku vznešené bytosti, se kterými sdílíme naši planetu. Na digitální ilustraci se autorka pokusila vyobrazit mládě vorvaně obrovského (Physeter catodon) a jeho matku jen moment po dokončení kojení.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
V kategorii nazvané Objevitelská po veřejnost, která tematicky odpovídá kterékoliv ze tří ostatních kategorií, získal 1. místo Martin Minařík: Recepce a transmise. Dvě vývojová stadia jesetera obarvená s pomocí protilátky detekující protein Sox2, přítomný v celé řadě smyslových orgánů, od sítnice a čichového epitelu přes chuťové pohárky po mechano- a elektroreceptory postranní čáry (dvojice obrázků vlevo). Použití protilátky proti acetylovanému α-tubulinu naproti tomu odhaluje hustou síť nervových vláken, jež přenášejí signály mimo jiné i ze jmenovaných smyslových receptorů (dvojice obrázků vpravo). Zvláště nápadné jsou nervy postranní čáry, jež kopírují linie mechanoreceptorů nad a pod okem.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
2. místo v kategorii Objevitelská po veřejnost – Michael Ježek: Portréty. Co pavouk, to jiný výraz. Pro arachnology je „kukuč“ pavouka velmi dobrou pomůckou pro jeho determinaci. Vlevo nás pohledem probodává samička běžníka smrkového, uprostřed nám do očí hledí překrásná samička křižáka obecného a vpravo si nás se zájmem prohlíží sameček skákavky černé. Canon EOS 7D, Laowa 100mm, f2.8 Godox tt350c, Homemade difuzer.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná, koláž iDNES
3. místo v kategorii Objevitelská po veřejnost – Marek Velechovský: Život v tropech. Život v tropické Kostarice pohledem učitele a amatérského fotografa. Díky organizaci Justice for Nature, VISK.CZ a škole měl autor možnost nahlédnout pod pokličku tropické přírody – někdy hodně zblízka a někdy (díky spolupráci s rangery) i hodně z výšky. (2× Ultra Macro, difuzér)
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
4. misto – Markéta Večeřovská: Vlha pestrá. Každoročně alespoň jednou navštěvuji nejmenší Ptačí park Malá Lipová, kde hnízdí v pískovcové stěně cca 15 párů vlh pestrých společně s břehulemi říčními. Člověk zde může pozorovat nejrůznější okamžiky ze života těchto nádherných ptáků – lov potravy, námluvy, hloubení nory i krmení mláďat.
Autor: archiv soutěže Věda je krásná
