Mládě varanovce bornejského se vylíhlo po 84 dnech inkubace. Matka mláděte...

Mládě varanovce bornejského se vylíhlo po 84 dnech inkubace. Matka mláděte pochází z prvního oficiálního a dobře dokumentovaného odchovu na světě, vylíhla se před čtyřmi lety v japonské iZoo. | foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Pět nových varanovců: nejtajemnější plazi se rozmnožili v Zoo Praha

  • 4
V Zoo Praha se vylíhlo pět mláďat varanovce bornejského. Mimořádně vzácný endemický plaz se v lidské péči vůbec poprvé rozmnožil až v roce 2014 v Japonsku, nyní se to po dvou letech chovu podařilo i v Praze. První mládě se vylíhlo v neděli, další čtyři se vylíhly v úterý.

Po desítky let zůstával varanovec bornejský velice tajemný, jen málo odborníků mělo možnost ho spatřit ve volné přírodě a jeho způsob života byl záhadou. Není proto divu, že začal být nazýván „svatým grálem herpetologů“.

Teprve v roce 2013 získala první dva páry varanovců japonská iZoo. Její ředitel Tsuyoshi Shirawa začal průběžně publikovat všechny zoologické poznatky o tomto vzácném druhu a dovedl oba páry k odchovu prvních mláďat. Z Japonska pak do Zoo Praha přicestovalo v prosinci roku 2016 sedm jedinců, mezi nimi i matka nynějšího pražského mláděte.

„První pražské mládě varanovce bornejského se vylíhlo v neděli v pravé poledne, váží 4,1 gramu a měří 14 cm,“ uvedl kurátor chovu plazů Petr Velenský. 

„Délka inkubace byla 84 dní a po celou dobu jsme museli udržet noční teplotu 26 °C a denní teplotu 28 °C, což v tomto létě nebylo vůbec snadné. Snůška by se měla dolíhnout v průběhu dvou dní, momentálně jsou další tři vejce naklubaná,“ doplnil kurátor.

KVÍZ: Znáte naše brouky a pavouky?

Varanovec bornejský je endemický plaz žijící pouze na ostrově Borneo v oblastech malajského sultanátu Sarawak a v indonéských provinciích západního a severního Kalimantanu. Vzhledem ke kácení deštných lesů a pravděpodobně velmi omezenému rozšíření volně žijících varanovců bornejských je jejich budoucnost ve volné přírodě nejistá. 

I to je důvod, proč se Zoo Praha rozhodla podílet se na vytvoření evropského chovného programu, který by dal v lidské péči vzniknout záchovné populaci těchto unikátních tvorů.

„Jako bychom získali miniaturní mláďata Godzilly. Řady silných kýlnatých šupin táhnoucí se po hřbetu jim dodávají zdání archaičnosti a nebezpečnosti. Ale také v jiných ohledech jsou to velmi zvláštní ‚ještěrky‘, i když s Godzillou se se svými pár decimetry srovnávat nemohou. Například postrádají ušní otvory, což se promítá i do jejich anglického jména. Aktivní jsou v noci a žijí zpola na souši, zpola ve vodě. Podobně to, myslím, měla i Godzilla,“ popisoval ředitel pražské zoo Miroslav Bobek na konci roku 2016 své dojmy z nových přírůstků zoologické zahrady.

Varanovec bornejský

Varanovec bornejský (Lanthanotus borneensis) je jediným zástupcem rodu varanovec (Lanthanotus). Rod bývá řazen buď do samostatné čeledi varanovcovitých (Lanthanotidae) nebo do čeledi varanovitých (Varanidae). Druh se vyskytuje výhradně na ostrově Borneo. Mezinárodní svaz ochrany přírody ohrožení druhu zatím nevyhodnotil. Prvního živého jedince se odborníkům podařilo prozkoumat až v roce 1961.

Jedná se o asi 40 cm dlouhého ještěra šedohnědé barvy s protáhlým, štíhlým tělem a krátkýma, nedokonalýma nohama. Na zádech má šest podélných řad silných kýlnatých šupin. Oči jsou malé, vidění pravděpodobně omezené. Je schopen slyšet, přestože postrádá ušní bubínek i viditelné ušní otvory. Má vyvinuty jedové žlázy a je považován za jedovatého.