Naprosto největší popularitu si získaly tři televizní série s různými medvíďaty. „Byl jsem pro ně prostě medvědice Václav. Medvíďata si mě neustále hlídala,“ vzpomíná Chaloupek, který žije v hájence uprostřed hlubokých lesů Rokycanska. Které zvíře bylo na natáčení nejsložitější? Podle čeho si je do svých filmů vybíral? A jak bolestné bývá nakonec loučení?
Na zahradě vaší hájenky vidím jen ovečky a žádné vlky. Kamarádi mi říkali, že jste si vlčata Flíčka a Žolíka nechal a máte je ve dvojitém oploceném výběhu. Plot vidím, ale vlci nikde. Co se s nimi stalo?
Uhynuli věkem, už byli dost staří. Točil jsem s nimi už v roce 2002, kdy se vlčata narodila. Nakonec jsem si je opravdu nechal na zahradě u hájenky v oploceném výběhu, ale Žolík umřel už v roce 2016 a o dva roky později ho následoval i Flíček. A víte, co je zajímavé? Ve stejné době, kdy pošel první vlk, nám padla i jedna ze dvou ovcí. A stalo se, co bych nikdy nečekal. Ta osamocená ovce se s tím osamoceným vlkem začali vyhledávat. Našli v sobě zalíbení. Sedávala u jeho plotu a koukala na něj; když ho neviděla, bečela steskem. A on na tom byl podobně – když odmašírovala, aby se napásla, pořád pobíhal a vyhlížel ji. Trvalo to tak půl roku a samozřejmě netvrdím, že kdyby se k sobě dostali, nakonec by ji nezadávil. Jak je vlk navyklý žít ve smečce a ovce zase vyhledává stádo, chvilku to takhle fungovalo.
Když jsem se medvíďatům třeba schoval, hrozně vyváděli a řvali. Prostě jsem byl jejich máma.
